PPF aneb Náprava „nemocné“ Evropy filosofií Sun-c’

1. 8. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 7 minut

Úvodní slovo majitele PPF k výroční zprávě této české (tak se alespoň PPF chce prezentovat) skupiny, kriticky se stavící k vývoji v dnešní „západní společnosti, a zejména k Evropě“ (ZDE), poněkud nezvykle nabízí celou škálu společenských otázek, které se nedají omezit pouze na politiku anebo pouze na „byznys“.

Z mediálního pohledu nelze nezmínit, že úvodní slovo Petra Kellnera „vyvolalo“ také oslavnou reakci Lenky Zlámalové, která potvrdila, že i mladší generace Češek a Čechů může perfektně rozumět období normalizace. Do očí bijící kontrast s realitou v ČR výborně shrnul Stanislav Biler (ZDE) anebo taky stručně a výstižně Daniel Hůle (například ZDE).

Celospolečenské rozpory mezi tím, co je PPF, a tím, co je Evropa, tak ale zdaleka nejsou vyčerpány. A nakonec odpověď na otázku, do jaké míry PPF vzešla z českého prostředí a do jaké míry PPF spoluvytvářela dnešní hospodářskou a politickou realitu v České republice, má být uzavřena slovy Petra Kellnera o tom, že „PPF nechce a nemůže vstupovat do politiky“.

Nelze si nevšimnout té snahy o kontrast s Babišovým hnutím ANO. Nejen že PPF není jako Agrofert, ale navíc je ještě natolik soudná a trpělivě (na rozdíl od divošských demonstrantů na Letné) vysvětluje české veřejnosti, že vstupovat do politiky z podnikatelského prostředí „nejde“ (jako by se česká veřejnost nemohla dočkat, kdy do té politiky konečně vstoupí někdo, příměrem Zlámalové, „noblesní“. ZDE)

Vypadá to, že PPF definitivně přijala za svůj narativní hlas Čínské komunistické strany. Podobně jako stranický aparát dominující životu v Číně, tak i PPF plní roli vševědoucí matky, případně otce (při technologických možnostech CETINu a O2 nabývá tato alegorie až neuvěřitelně reálných obrysů), která je díky svým zkušenostem schopna (a ochotna) mít porozumění pro výstřední chování svých dětí. Ani vzpouzející se „děti“ na Letné totiž nezmění nic na mocenském nastavení, ve kterém hraje určující roli života v ČR právě „Matka“.

Protože „Matka“ nemá důvod vysvětlovat dětem důvod své existence (je to prostě matka), tak jim to občas musí kamarádsky připomenout zralejší a zkušenější pozorovatelé. A jelikož může Lenka Zlámalová působit až příliš omámená noblesou i pro děti tápající na prahu života, tak se této role (kde jinde než na Facebooku, když právě „ve světě sociálních sítí se lidé utvrzují ve vlastní interpretaci světa“) ujme i světaznalý Martin Jaroš.

Ve svém facebookovém příspěvku totiž vysvětluje, že před časem nepřijal lukrativní nabídku pracovat pro Petra Kellnera (a jeho Home Credit). Pro ty kteří profil Jaroše nesledují, tak mu tuto nabídku rozmluvila dcera: „táto, mně se to nelíbí. Ty bys půjčoval peníze chudým lidem a pak by byli ještě chudší. Dělal bys špatné věci. To není dobrá práce“ a příspěvek zveřejnil s drobnými úpravami také český Forbes – ZDE.

Tomuto ušlechtilému závěru ale předchází několik odstavců superlativů na adresu Petra Kellnera a Jiřího Šmejce skládajícího se z údivu nad jejich profesionalitou a fascinací nad globálním a politickým rozhledem „pana Kellnera: co byl největší diplomatický úspěch naší země od roku 1989? No přece dvoudenní návštěva čínského prezidenta v Praze“.

V Jarošově textu také opět vidíme snahu Petra Kellnera vymezovat se vůči Andrejovi Babišovi. „Když mám tyto dva miliardáře srovnat, tak Babiš je zemědělský traktor z osmdesátých let, hrubý, hlučný, neotesaný, přejede všechno a bolí to. Vedle toho je Kellner jako Mercedes S – kultivovaný, sofistikovaný a odhlučněný, ale musíte si sakra dávat pozor na rychlost... “

V textu se ale nikde neobjevuje alespoň náznak zamyšlení se nad tím, jak je možné být jednou z nejvýdělečnějších společností (Home Credit) ve svém oboru na politicky řízeném trhu v Číně (a politice se přitom vyhýbat, jak ve výše citovaném textu uvádí Petr Kellner anebo pro ČT uvádí jeho ředitel pro komunikaci Mlynář ZDE).

Pokud se nechceme zaobírat fantasiemi, jako třeba že PPF je vlastně brilantní projekt tajných služeb NATO za účelem proniknutí na čínský trh, tak možné vysvětlení nabízí australsko-britský scenárista, spisovatel, veterán druhé světové války a válečný zajatec James Clavell. V roce 1983 napsal Clavell úvodní slovo k legendárnímu textu starověkého čínského filosofa Sun-c’ „Umění války“.

V této předmluvě Clavell (z dnešního pohledu téměř prorocky) nabádá, že vědomosti Sun Tzu jsou klíčové pro naše přežití („Sun Tzu’s knowledge is vital to our survival“, p. 7). Vyzdvihuje přitom přednosti využívání špionů při proniknutí až k srdci nepřítele a k jehož terminování (a tak i jeho celé armády) může stačit i jediný člověk.

Nenechme se přitom unést kontextem studené války, který měl Clavell na mysli (Clavell připomíná, že „Umění války“ je povinnou četbou ve velení sovětské armády a posloužilo Mao Ce Tungovi jako předloha jeho „Rudé knížky“). V dnešní době jsou populistické (či krypto-populistické) strany otevřeně zpochybňující demokracii u moci anebo ve vládní koalici ve většině zemí EU (nemluvě o macho-náčelnících jako Donald Trump či Jair Bolsonaro). Další strany se formují a chystají se „vzít si naši zemi zpátky“ (ZDE).

V tomto kontextu není „úcta k tradičním hodnotám“ deklarovaná majitelem PPF jenom vítanou ideologickou platformou obhajující kumulaci majetku a způsobů, jakým byl získán (které s prací a podnikáním mají zřídka co společného). Je to i poměrně jasné vymezení vůči oponentovi. A pečlivý čtenář Sun Tzu odhalí svou tvář oponentovi až v momentě, kdy má jistotu vítězství.

Jestliže PPF (Matka) se vymezuje vůči Evropě, tak proto, že ji Evropa nemá co dát, anebo proto, že je Evropa nežádoucí partner pro její děti (u které už nehrozí, že s ní děti utečou). Jak velmi výstižně napsal Biler, „pohled Číny spočívá v tom, že pustila Kellnera na svůj trh, nechá ho vydělávat obrovské peníze a za to čeká protiplnění v podobě servility České republiky. Tedy nás všech.“ (ZDE)

Otázkou zůstává, zda ještě máme čas „konečně se zamyslet nad tím, co tento velký byznys skutečně dělá s naší zemí“ (tamtéž). Anebo zda už je hospodářská, politická a především digitální realita v této zemi natolik v moci skupiny PPF, že se individuální volba smrskla na exodus či exekuci na straně jedné a servilitu, či různé varianty oslavných ód (vyčerpávající v podání Zlámalové, anebo plíživé v podání Jaroše) na straně druhé.

Dávat si pozor na rychlost už tedy může být pozdě. Pokud je Petr Kellner lepším čtenářem Sun-c’ než Miloš Zeman Ústavy České republiky, tak se již nacházíme uprostřed tektonických změn, které boj za „tradiční hodnoty“ vyvolává.

 

 Sun Tzu The Art of War. Ed. Clavell, James. Delta, New York: 1988.

Ze známých zpracování tématu “Matky” například: https://www.youtube.com/watch?v=n_yRvxy9HVs

0
Vytisknout
17824

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2019