Azylové plány labouristů: ministři nemohou předčit Farageho svou extrémní pravicí a měli by s tím přestat

18. 11. 2025

čas čtení 4 minuty
 
V vládě politici často zaměňují gesta za pokrok. Je zklamáním vidět, že labouristická ministryně vnitra (z Pákistánu!)  Shabana Mahmoodová podlehla tomuto pokušení. Návrhy této ministryně vnitra mají signalizovat záměr, ale představují seznam požadavků, které její ministerstvo nedokáže splnit. V současné době mají lidé prchající před pronásledováním právo zůstat v zemi po dobu pěti let a poté mohou požádat o trvalý pobyt.  Mahmoodová chce, aby uprchlíci mohli zůstat v zemi zpočátku pouze po dobu 30 měsíců a poté byl jejich status opakovaně přezkoumáván, aby se rozhodlo, zda budou moci zůstat v zemi dalších 30 měsíců. Až po dvou desetiletích v Británii by mohli požádat o trvalý pobyt, píše redakční komentář listu Guardian.

 

Dánsko je považováno za vzor. Před deseti lety byla tamní středolevá vláda pod tlakem, protože voliče ovládaly rostoucí populistická pravice a otázka imigrace. Dánští sociální demokraté tvrdili, že tvrdý postup vůči uprchlíkům jim pomohl vyhrát volby. Skutečnost však byla složitější. Kodaň zbavila Syřany ochrany, ale nemohla je vyhostit, takže lidé uvízli v „deportačních centrech“ a nemohli pracovat ani normálně žít. Výsledkem byla trvale marginalizovaná populace v nuceném vakuu.

Britská vláda nyní navrhuje zopakovat tuto chybu, pouze v mnohem větším měřítku. Ministerstvo vnitra pod vedením Mahmoodové si klade za cíl přehodnotit desítky tisíc uprchlíků každé dva a půl roku. S přibližně 100 000 žádostmi o azyl ročně – z nichž mnohé pocházejí ze zemí s vysokou mírou přiznání azylu – by systém brzy musel provádět přibližně 70 000 přezkumů ročně. Rada pro uprchlíky uvádí, že ministerstvo vnitra by do roku 2035 muselo přezkoumat status 1,4 milionu lidí, což by stálo 872 milionů liber. Jedná se však o stejný stát, který v současné době nedokáže zpracovat 50 000 odvolání, která již čekají na vyřízení, kde čekací doba dosahuje přibližně jednoho roku a soudců tribunálu je nedostatek. Vytvoření nové byrokracie pro rozhodování o statusu žadatelů není odvážnou politikou, ale magickým myšlením.

Mahmoodová naznačuje, že chce změnit Evropskou úmluvu o lidských právech, nikoli ji opustit. O drastičtějším postupu hovoří konzervativci a strana  Reform UK. Smysluplnou změnu však nelze provést jednostranně. Jakýkoli samostatný pokus by byl kontraproduktivní, ohrozil by mír v Severním Irsku a podkopal dohodu s EU po brexitu.

Labouristická strana by mohla dosáhnout něčeho podstatného, co voliče zajímá, a uzavřít azylové hotely. Ne do roku 2029, ale do příštího roku. Rada pro uprchlíky tvrdí, že matematika je jednoduchá: 40 % obyvatel hotelů pochází z pěti zemí – Súdánu, Eritreje, Íránu, Afghánistánu a Sýrie –, odkud je 60 % až 98 % z nich udělen azyl. Jednorázový program, který by udělil povolení k pobytu na omezenou dobu, podléhající bezpečnostním kontrolám, by hotely rychle vyprázdnil. Rishi Sunak to udělal právě v roce 2023. Nebylo by nutné zapojovat se do škodlivého závodu s krajní pravicí, který by vedl k ztrátě progresivní podpory Labouristické strany. Vyřešilo by to však jedinou otázku související s azylem, která veřejnost zajímá nejvíce.

V politice po brexitu je těžké si představit, jak by někdo mohl překonat Nigela Farage. Přesto se o to labouristická vláda pokouší. Kopírování krutosti strany Reform UK v otázce azylu umožňuje Farageovi ovládnout tuto otázku, přebít labouristy a bez nákladů posunout debatu doprava. Co hůře, labouristé zvyšují význam otázky, kterou sami nedokáží vyřešit, a dávají ultrapravici výhodu, zatímco sami se vystavují riziku, že budou vypadat krutě a nekompetentně.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
335

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2025