Trumpova nabídka, kterou Putin nemůže odmítnout

20. 11. 2025

Pro Trumpovu vládu je to špatná zpráva. Příležitost, kterou měla k tomu, aby se jednoduše stáhla z Ukrajiny bez jakýchkoli podmínek, pominula a nyní je bilaterální diplomacie s Ruskem v patové situaci. Ačkoli prezident Donald Trump trvá na tom, že se stále jedná o „Bidenovu válku“, téměř po roce ve funkci bude jistě nést následky případného ukončení konfliktu – ať už dobré, nebo špatné.

Washington však bude potřebovat novou strategii, pokud chce zachránit své úsilí o dosažení míru. Výchozím bodem této nové strategie musí být přijetí skutečnosti, že žádný tlak nepřiměje ruského prezidenta Vladimira Putina k ukončení války, dokud minimálně nedosáhne svých cílů. Místo toho by prezident Trump měl k dosažení dohody využít svou nejsilnější kartu: skutečnost, že Putin potřebuje zapojení USA k dosažení svých politických cílů a že mu na detailech urovnání záleží mnohem více než americkému prezidentovi.

V mnoha ohledech se bitva o Pokrovsk stala mikrokosmem samotné války a obtížnosti řešení téměř čtyřletého konfliktu. Navzdory ztrátám způsobeným boji se zdá, že ani jedna ze stran není připravena složit zbraně, zatímco jejich důvody nemohou být odlišnější.

Neochota Moskvy ustoupit je známkou odhodlání a připomínkou toho, že Rusko je do značné míry imunní vůči nákladům uvaleným Západem a ztrátám na bojišti. Putin v přesvědčení, že má vojenskou převahu, reagoval na Trumpovy výzvy k míru eskalací a tlačí vpřed tam, kde se ukrajinská obrana zdá být na pokraji kolapsu. Ztráty z této strategie jsou vysoké, ale udržitelné a přijatelné vzhledem k tomu, co je pro Putina a jeho režim v sázce.

Na druhé straně je tvrdohlavost Kyjeva známkou slabosti, nikoli síly. Ukrajinští představitelé si uvědomují, že země potřebuje příměří, ale bojí se toho, co přijde po jeho přijetí.

V očích mnoha Ukrajinců bude jakákoli mírová dohoda uzavřená s Ruskem nyní pouze dočasná. Ať už správně, nebo nesprávně věří, že Putin nebude spokojen, dokud Rusko neovládne celou Ukrajinu. Dnešní volba tedy není mezi mírem a další válkou, ale mezi bojem s Ruskem nyní a bojem s Ruskem později. Tváří v tvář tomuto dilematu se Kyjev rozhodl pro pomalou porážku na bojišti namísto rychlé kapitulace. Jedná se o pochopitelnou, ale nebezpečnou strategii, která staví přežití země na ostří nože.

Moskva a Kyjev nejsou jedinými, kdo jsou ochotni ve válce pokračovat. V celé Evropě není přílišná chuť na rychlé ukončení konfliktu na Ukrajině, navzdory performativním výzvám k bezpodmínečnému příměří. Evropské prosby, aby Ukrajina pokračovala v boji, mohou být zahaleny do jazyka férovosti, ale jsou poháněny stejně tak pragmatismem jako deklarovanými hodnotami.

Za prvé, delší válka dává Evropě čas na vlastní vojenské posílení. Dokud Rusko bojuje na Ukrajině, je jeho schopnost ohrožovat území NATO omezená. Po skončení války však, jak mnoho lidí v Evropě věří, Rusko obnoví svou armádu a obrátí svou pozornost dále na západ. Za druhé, evropští lídři vědí, že jakmile zbraně na Ukrajině utichnou, budou muset přijít na to, jak splnit své poválečné sliby financovat obnovu Ukrajiny a institucionalizovat její vazby na Evropu.

Ve Washingtonu chce Trump skutečně „zastavit zabíjení“. Jeho administrativa však nemá přílišnou motivaci k tomu, aby k tomuto cíli energicky směřovala. Poté, co Trumpova administrativa přenesla většinu nákladů a odpovědnosti za vyzbrojení Ukrajiny na Evropu, vyřadila válku z politického a finančního zájmu a zdá se, že je vcelku spokojená s čekáním. Někdy „je třeba je bojovat“, řekl Trump nedávno.

Tato strategie „počkejme a uvidíme“ má své nevýhody. Jsou možné dva noční můry: kolaps Ukrajiny nebo eskalace, která vtáhne Spojené státy hlouběji do války.

Je těžké předpovědět, jak dlouho ještě ukrajinské ozbrojené síly vydrží. Mohou to být měsíce nebo rok, ale také jen několik týdnů. Pokud se obrana Ukrajiny zhroutí, Washington si bude muset vybrat mezi třemi špatnými možnostmi: zvýšit podporu a tím i náklady pro Spojené státy, odejít a nechat Kyjev padnout, nebo donutit Ukrajinu k nevýhodné dohodě.

Nelze také vyloučit možnost prudké eskalace. Jedinou reálnou teorií vítězství Kyjeva je v tuto chvíli rozšíření konfliktu tím, že do bojů vtáhne alespoň část Evropy, nejlépe celé NATO. Vzhledem k tomu, že Kyjev je stále zoufalejší a Moskva stále drzejší, riziko tohoto zapletení by mohlo vzrůst, a to buď v důsledku úmyslných akcí jedné ze stran, nebo neúmyslných chybných kalkulací.

Trump má dobré důvody být unavený neúspěšnými snahami na Ukrajině. Ale toto by pro něj byl nejhorší možný čas na stažení. To znamená, že k nastartování diplomatického pokroku je zapotřebí nová strategie, která ke změně Putinových kalkulací použije cukr místo biče.

Nejsilnější pákou prezidenta Trumpa je to, že mu na skutečných podmínkách příměří záleží mnohem méně než jeho ruskému protějšku. Pro Trumpa je dostačující jakýkoli výsledek, který zastaví boje. Putinovi naopak velmi záleží na detailech a potřebuje zapojení USA, aby válku ukončil za výhodných podmínek. Rusko jistě může dosáhnout svých vojenských cílů i bez účasti USA, například tím, že silou obsadí zbytek Donbasu. Bez zapojení USA však Putinovy politické a ekonomické cíle zůstanou nedosažitelné, včetně věcí, jako je pevný závazek, že se NATO nebude dále rozšiřovat na východ.

Trumpova vláda by měla této nerovnováhy využít a dát Moskvě najevo, že je ochotna jednat o větších politických a ekonomických otázkách, které jsou pro Putina nyní nejzajímavější, ale že tato ochota je časově omezená a slábne. Washington by měl jasně dát najevo, že po uplynutí určité lhůty bude i nadále pomáhat při zprostředkování omezeného urovnání mezi oběma bojujícími stranami (po skončení války), ale velké politické nebo ekonomické dohody již nebudou na stole a šance na komplexní revizi budoucí bezpečnostní architektury Evropy bude zmařena.

Tváří v tvář těmto možnostem by Putin byl nucen volit mezi svými deklarovanými cíli: územními zisky z pokračující války a politickými, ekonomickými a statusovými zisky, které by mu mohla přinést dohoda s Washingtonem. Mohl by se rozhodnout pokračovat v boji, ale také nemusel. To je přinejmenším návrh, který stojí za to vyzkoušet. A pokud by v této válce pokračoval, musel by tak činit s vědomím, že více času na bojišti by ho mohlo stát řešení „základních příčin“ konfliktu.

Pro Spojené státy má tato strategie vysoký potenciál a nízká rizika. Washington by se nezavázal ke konkrétním ústupkům a nezvyšoval by napětí s Ruskem. Spojené státy by pokračovaly v podpoře Ukrajiny, ale daly by Bruselu a Kyjevu najevo, že nemají zájem o rozšíření nebo eskalaci svého zapojení. A co je nejdůležitější, tím, že by konečná realizace jakýchkoli bilaterálních politických nebo ekonomických dohod mezi USA a Ruskem byla podmíněna vyřešením konkrétních otázek týkajících se Ukrajiny, mohl by tento přístup motivovat k reálnému pokroku směrem k ukončení války.

Na obou stranách Atlantiku pokračují výzvy k „většímu tlaku na Moskvu“. To byla a bude i nadále prohraná strategie. Trump by se měl odvážit zkusit něco jiného.

 

Celý text v angličtině ZDE