Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nelítostná společnost, která má však nezpochybnitelné přesvědčení o své osobní dobrotě k sociálně vyloučeným...

11. 6. 2026 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut

(Věnováno naprosto výjimečnému postoji dnes zcela zapomenuté hrdince konkrétní chvíle, statečnosti a lidskosti - paní prodavačce z českobudějovického nádražního kiosku, která byla podmíněně odsouzena za nesouhlas s brutalitou policejního zásahu v roce 1974)

Vladímír Špidla při snaze o obnovení smyslu vytunelované politické strany, Daniel Prokop a jeho přesné knihy o nástupu oligarchie, Platforma pro sociální bydlení a studie předčasných, sociálních úmrtí podložené reálnými čísly, David Ondračka a jeho poslední kniha o korupční společnosti, která se nám přímo před očima mění v uzavřený klub nesesaditelných...

A stejně ten zásadní český narativ, který trvá již tak dlouhých 37 let se stále stejnými ideologickými nálepkami: Návrat komunismu, jednotlivec a nic jiného, každý si je svého štěstí strůjcem, společnost neexistuje, jen trh a jen za účelem kapitálu se lidé potřebují a schází...Vše je podloženo přírodním nebo Božím zákonem vyšší spravedlnosti... Každý podle svého gusta...

A je to:

"Šlus, makejte kreténi, taky můžete mít úplný s dovolením hovno, neserte nás! Nás, nás, nás..."

Tu novodobou šlechtu, avšak bez jakéhokoli duchovního přesahu, se zábavou, zájmy a hodnotami, která se tak podobají "Novorusům", všem těm potomkům svých pradědů ve službách stalinského banditismu...A toto je nějaká elita?

Čí? Čeho? Koho?

Snad jen té normalizační hamižnosti, která se stejně jako u českého podsvětí přelila z kšeftování s tvrdými spartami, uherákem, digitálkami a porno kazetami v Milovicích v konci režimu do kšeftování s vyšším výtlakem: s vytunelovanými fabrikami, rozkradenými evropskými fondy, zámky a pivovary, fotbalovými oddíly, MMA zápasy...

Avšak jejich "vekslácká kultura" normalizace zůstala naprosto nezměněna. Tehdy i dnes mají rádi hlavně pořádek, volnost k sofistikovaným zlodějnám, aroganci a výsměch pro vše, co by tuto úchylmou soutěž hromadění miliard mělo omezit. Tehdy desítek a stovek tisíc, dnes miliardy...

DNA naší zbabělosti se spojilo s ruskou (sovětskou) krutostí (vrahů/poradců), to se nezměnilo.

Vzpomeňme na malou vesnici u Českých Budějovic jménem Rudolfov, kde byli 30. března 1974 hnáni ulicí českým policejním gestapem mladí lidé, tvrdě mláceni, ponižováni, na služebnách mučeni...

A pozor: Vše se dělo za hlasitého potlesku místních spořádaných obyvatel, kteří děkovali policistům, že ty "máničky" někdo konečně seřezal a snad i pozavírá...

Ta zvířecí, pudová nechuť ke každé sebemenší jinakosti, tehdy třeba k dlouhým vlasům, hlučnému smíchu, radosti z hudby, které absolutně nerozumíme, jelikož opravdu nejsme již schopni chápat mládí a radost z duchovní i fyzické lásky, kamarádství, přátelství, soucit, nenásilí, a vše co máme v hlavách a duších je živočišný vztek poslušného hrabivce nakradených cihel na stavbu chaty..

"Zabijte je, ty věčně provokující svině!"

A ta politická brutalita, kterou představovaly tehdy hlavně mocenské složky při umravňování "závadového" chování v roce 1974, se dnes převlékla do jejich potomků v kostýmech podnikatelů, starostů, tajemníků a ministrů, policejních expertů na drogy a pochopitelně i nás všech ostatních, kteří nenávidíme ta strašidla, trosky, špíny, zoufalce, kteří nám obsazují lavičky, páchnou v tramvaji, musíme se koukat na ty jejich příšerné ksichty a hlavně - oni nechtějí pomoc té naší občanské dobroty, která začíná vždy první otázkou se strašidly:

"Děláte? Pijete? Kouříte? Tak to musíš, holoubku, omezit!"

"A co práce (pochopitelně zatím) za minimální mzdu?" "Musíš se snažit, i stravenky na oběd ti dáme, že nemáš kde spát?" " Zařídím ti lůžko na ubytovně u kámoše za desítku (cena s protekcí), šestku ti sebere exekuce a zůstane ti existenční minimum - necelá trojka na měsíc, jo, ty máš ještě výživné, no to ti musím zajistit ještě brigády o sobotách a nedělích, jinak u mě se píší osmičky, ale pracuje se deset hodin, to víš, to je za tu mojí charitu k vám všem..." "Cože, ty nechceš?" "Že by s na tom byl snad ještě hůř, než teď?"

"TO SI DĚLÁŠ PRDEL, já tak pomáhám sockám jako jseš ty, živím snad celou posranou Ukrajinu a ono se to pánovi nelíbí?" "K čemu seš,, kreténe?" Jen překážíš, otravuješ, smrdíš, děti se tě bojí, kradeš, fetuješ, ty dobytku, to jen tahle zkurvená demokracie, spíše velkej bordel tě drží při životě, ale ono to jednou skončí, zlatej senátor Hraba nebo senátorka Ludková.. Ti se s váma srát nebudou, a bude klid..."

"Slyšíte to milí a pracovití, vše dodržující spoluobčané!" "On si ten ksindl bude ještě poroučet, posral si sám život, stát mu sype dávky na chlast a fet a když mu chceš OPRAVDU pomoci, tak o to nestojí, práce, ta ti smrdí, zmetku jeden... "

"Jo, chlast a cigára, to jediné chceš, zmrde." "Tady na té lavičce máš zákaz, rozumíš?" "Jak tě tady uvidím, dokopu tě do krve, a už táhni..."

"Kurva, ten sajrajt mě zdržel, jdeme dnes pařit s kámošema na Elán..."

"Do píči, to byl tehdy život, který řídil ještě zdravý rozum..."Dneska, když chceš mladou babu trochu přitlačit ke zdi, tak máš za prdelí prokurátora... "

Přiznám se stydlivě a tak trochu kacířsky, že jsem někdy opravdu na vážkách, zda politická represe v konci osmdesátých let mého mládí byla pro většinové obyvatelstvo horší než brutální, sociální oprese této chvíle...

Ten život sobeckých, českých veksláků, maloměšťáků a lidí "úspěšných" za všech režimů a dob - tančících stejně jako ve svém mládí v rytmu Elánu v zaplněných arénách se svými vnuky, ti se budou mít vlastně pořád stejně...