Zelené pódium, černá podlaha

14. 11. 2025

Do prava, do prava," burácí Humberto Almeida a energicky mává rukou. Malý člun se mírně nakloní, když mladý muž u kormidla zareaguje. Motor burácí, příď prořezává inkoustově černou vodu. Na břehu se poklidně třpytí světla.

Almeida, 41 let, vysoký, ukazuje na dva stíny ležící zády k sobě v přístavu. V nose je štiplavý zápach. "Vidíte tu hadici ve tvaru písmene U?" křičí přes řev motoru. "Ropa protéká skrz něj."

Udělejte si obchůzku, pozorujte a pak zmizte, než si vás všimne ochranka – takový je plán. Almeida vysvětluje, co se zde děje: Jeden tanker plní ropu do druhého. Tomu se říká přenos z lodi na loď. Riziko? "Pokud se něco pokazí, ropa skončí v moři." Almeida je přesvědčen: Přesně to se zde děje.

Žije v São Sebastião, pobřežním městě ve státě São Paulo. Je rybářem ve třetí generaci, jak zdůrazňuje. Jak dlouho však bude schopen rybařit, není jisté. "Tato prokletá ropa ničí všechno."

Obrovské množství "černého zlata" leží spící pod pobřežím Brazílie. Většina se těží na moři, zejména z ložiska Pre-Sal, které leží hluboko pod vrstvou soli a je jedním z nejproduktivnějších ropných polí v zemi. U pobřeží São Paula jsou také ropné plošiny. Ropa dělá zemi bohatou, tvrdí politici a generální ředitelé unisono. Petrobras, polostátní ropná společnost, je největší brazilskou společností a ropa je nejdůležitějším vývozním artiklem.

V červnu vláda vydražila produkční půdu v ústí Amazonky. V říjnu agentura pro životní prostředí Ibama schválila zkušební vrty a krátce poté byly zahájeny první operace. Na konferenci COP30 v Belému se zároveň jedná o opatřeních proti klimatické krizi. Brazílie se prezentuje jako průkopník zelené transformace. Ale jak to zapadá do ropné horečky?

Almeida často chodí pozorovat operace. Sdílí obrázky a videa s ostatními rybáři ve skupině na Whatsappu – doufají, že je to důkaz. Volali úřadům, psali stížnosti, kontaktovali novináře. Nic se však nezměnilo. Protivník se zdá být příliš silný.

Společnost Petrobras provozuje prostřednictvím své dceřiné společnosti Transpetro přístav pro vývoz ropy v São Sebastião. Na žádost taz společnost vysvětlila, že dodržuje předpisy brazilských úřadů a je připravena na mimořádné události. Média však hlásí opakované úniky ropy. Vyšetřování bylo přerušeno, zdůrazňuje Petrobras. Nebyly nalezeny "žádné známky zločinu nebo relevantní škody".

Druhý den stojí Almeida před svým domem na pláži Araçá. Jeho pohled zabloudí k přístavu, kde kotví nákladní loď. Sehne se a sáhne do písku. V jeho ruce zůstávají černá zrnka. "Zbytky ropy."

Vidí sám sebe jako caiçara. Tak se jmenuje tradiční pobřežní obyvatelstvo v jižní Brazílii. Živí se rybolovem, zemědělstvím a řemesly, mluví vlastním dialektem a udržují si vlastní zvyky. "Bez moře nemůžu žít," říká Almeida.

Protože rybaření už téměř nic nepřináší, hledal si jinou práci. Pro chudé však sotva existují nějaká dobrá pracovní místa. Mnozí z nich mají jen dvě možnosti: drogoví dealeři nebo dřít pro dodavatele Petrobrasu. Almeida tam také pracoval. Celé hodiny pracoval na betonových deskách se sbíječkou, vykládal náklaďáky.

Vydržel čtyři měsíce. Krátce, ale dost dlouho na to, aby to zničilo jeho tělo. Následky pociťuje i dnes, léky proti bolesti jsou součástí jeho každodenního života. Když už nemohl pracovat, byl propuštěn. Almeida se bránil a po dlouhém boji obdržel kompenzaci. S tím dokončil stavbu svého domu a koupil si malou loďku. Peníze však byly rychle vyčerpány. Dnes opět rybaří. "Ale opravdu se tím nemůžete uživit."

São Sebastião je typická rybářská vesnice se starým městem a promenádou plnou restaurací. U pobřeží je Ilhabela, "krásný ostrov", oblíbená destinace vystresovaných Paulistanos. Žlutozelené logo Petrobrasu je vyobrazeno všude ve městě. Ropná společnost je všudypřítomná. Pro ropného giganta pracuje mnoho lidí. Pro některé požehnání, pro jiné prokletí.

Evaldo Pereira, 51 let, nese příběh své rodiny v igelitové tašce: fotografie, dokumenty, novinové výstřižky. Na jednom z obrázků můžete vidět malého chlapce, asi čtyřletého. Je to Pereira. Stojí před palafitou, domem na kůlech. Narodil se tam a vyrostl tam. Dnes je zde přístav.

Pereira je také rybář. Je to poněkud hyperaktivní, vřelý muž, který odpovídá na otázky dříve, než jsou položeny. Když mluví, jeho silné ruce víří vzduchem, jako by vytahoval neviditelné ryby. Mluví jako někdo, kdo celý život musí bojovat s větrem a vlnami.

Jeho rodina sem přišla ze severovýchodu před více než 100 lety. Jeho kořeny: africké, evropské, domorodé. "Jsem Brazílie v jedné osobě." Měl krásné dětství, často vyjížděl na lodi, chodil lovit kapybary do lesů. Jeho otec byl jedním z nejlepších lezců po kokosových palmách, což byl v té době populární sport. V roce 1998 však museli opustit svůj dům, protože přístav se rozšiřoval. Žádná kompenzace nebyla. Přesunuli se do kopce. To byl ale jen začátek problémů.

Itatinga je název čtvrti, 20 minut chůze od pláže, která se zdá táhnout do kopce. Motocykly rachotí, hudba řve a člověk má pocit, jako by každý třetí dům byl evangelikální kostel. Palec nahoru, "tudo bem?", "všechno dobré?" Pereira chodí po ulicích, jako by znal každého – a pravděpodobně ho zná. Je to aktivista, básník, hudebník, stavitel kánoí. Je něco, co nedělá? Pereira se směje. "Peníze!"

Říká, že to, že je vůbec naživu, je dílem štěstí.

V roce 2012 se náhle cítil slabý. Bolest v plicích, závratě, halucinace, krev ve stolici. Doktor se zeptal: "Užíval jste drogy?" Nevěděl. Když Pereira uvedl místo svého bydliště, následovaly testy. Vytáhne z igelitové tašky lékařskou zprávu. "Byl jsem otráven."

TAZ má zprávu od Institutu lékařského práva a kriminality v São Paulu (IMESC). Uvádí se, "že vyšetřovaná osoba trpí myelodysplastickým syndromem s výraznou neutropenií, pravděpodobně sekundární v důsledku expozice benzenu". Jinými slovy, kontakt s ropou byl pravděpodobně zodpovědný za onemocnění kostní dřeně. Petrobras nechtěl žádost TAZ komentovat.

V 70. letech 20. století Petrobras otevřel důl v okrese Itatinga a zlikvidoval zde zbytky z produkce ropy. V roce 2018 Petrobras souhlasil s investicí přibližně 1,2 milionu eur do vyčištění kontaminované oblasti.

Ale ropa je prý stále v zemi. Pereira ukazuje místa v bahně, kde se zřejmě shromažďuje ropa. Nejvíce kontaminovaná oblast je přímo před jeho domem. Plot ji blokuje, ostraha ji hlídá. Skepticky sledují Pereiru, když jde kolem.

Pereira přežil, protože šel "ke správným lékařům". Po deseti letech bojů je dnes zdravý. Mnozí z jeho sousedů ne. Stará žena si stěžuje na vyrážku na krku u dřevěných vrat, další si musela nechat odstranit dělohu a další žena leží na posteli s rakovinou. Mluví se o nápadně velkém počtu autistických dětí, o depresích, o slepotě. Mnozí věří, že na vině je ropa. Ve skutečnosti mohou ropné deriváty způsobovat nemoci. Je však těžké dokázat, zda s tím utrpení obyvatel skutečně souvisí.

V jeho zahradě jsou hrudky velké jako bochník chleba. Moře pravidelně vyplavuje lesklé kousky, říká. Voda je znečištěná, rybáři přivážejí stále méně úlovků. Žádné z jeho pěti dětí nechtělo jeho profesi převzít. Katastrofa pro Almeidu.

Pereira považuje za šílené, že ropa má být nyní těžena také v Amazonii. Neexistuje žádná bezpečná produkce ropy.

O několik týdnů dříve Berlín. Edinho da Silva sedí v zasedací místnosti Nadace Friedricha Eberta. Výhled padá na kanál Landwehr, doprava spěchá pod ním, mrholí. Da Silva, 60 let, je předsedou Dělnické strany PT od července 2025. Přátelský muž s neokázalým vystupováním.

S prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou sdílí nejen příjmení, ale také přesvědčení: že Brazílie má právo – ano, dokonce povinnost – těžit svou ropu. "Země s takovou chudobou jako Brazílie se bez potenciálního bohatství neobejde." Takové tóny jsou typické pro Dělnickou stranu PT.

Strana již dlouho sleduje rozvojový cíl využití bohatých zdrojů země pro sociální pokrok. V Amazonii kdysi postavila obrovské přehrady, přivedla do země těžební společnosti a úzce spolupracovala se zemědělským sektorem. Kritici upozorňují, že řada těchto projektů jde na úkor tradičních komunit a přírody. Proč by to tentokrát mělo být jiné?

Strana se prý poučila. Pokud se těží ropa, musí být zřízen fond, zdůrazňuje da Silva. Zpočátku má být výtěžek použit na zalesnění zničených lesních oblastí. A v dlouhodobém horizontu? Investice do vzdělávacích, zdravotnických a výzkumných center.

Funkcionáři z PT rádi používají příklad Maricá, pobřežního města poblíž Rio de Janeira. Obec vedená PT financuje projekty, jako je sociální měna a bezplatná místní doprava z daní z ropného průmyslu. "Červená Maricá" je považována za majákový projekt Dělnické strany.

Prezident Lula zdůrazňuje, že těžba musí být prováděna zodpovědně. Ale také říká, že Brazílie není připravena vzdát se fosilních paliv. Jeho logika: Pokud USA a státy Perského zálivu budou nadále těžit ropu, proč by se bez ní měla Brazílie obejít? Za tím je debata o odpovědnosti za klimatickou krizi. Brazilská vláda zdůrazňuje historickou odpovědnost průmyslových zemí a na konferenci COP se zasazuje o finanční závazky.

A skutečně, Brazílie je v energetické transformaci dále než mnoho jiných zemí. V roce 2024 pocházelo téměř 90 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. U celkové dodávky energie je však tento podíl nižší. Vláda považuje produkci ropy za nezbytnou pro podporu zelené transformace. Ministr energetiky Alexandre Silveira řekl, že ropa dláždí cestu pro "budoucnost energetické suverenity". Zůstává nicméně otázkou, jak Brazílie hodlá dosáhnout svých klimatických cílů, pokud bude i nadále silně závislá na ropě.

Ropa hrála v Brazílii dlouho ústřední roli, často s nacionalistickým podtextem. Již v době [autoritářského režimu] Estado Novo pod vedením Getúlia Vargase byl rozšířen slogan "O petróleo é nosso" – "Ropa je naše". Nacionalistická hnutí dosáhla ve 40. a 50. letech 20. století založení Petrobrasu a státního monopolu na těžbu ropy. Dnes tento slogan rádi používají i levičáci. Často se přehlíží, že mezinárodní společnosti vydělávají spoustu peněz. Na poslední offshore aukci se podílely společnosti z celého světa.

Ministryně životního prostředí Marina Silva je kritická k těžbě ropy. Dcera chudých sběračů kaučuku a dlouholetá ekologická aktivistka z amazonského státu Akko již jednou rezignovala na protest proti Lulově environmentální politice. Mohlo by se to stát znovu? Dialog se Silvou probíhá dobře, říká stručně Edinho da Silva. "Podporuje rozvoj, pokud je udržitelný." Ve skutečnosti se kolem Silvy rozhostilo znatelné ticho. Zdá se, že Lulův kurz podporuje.

A kritika ze strany ekologů? Studie byly provedeny, říká předseda strany PT. Nehrozí žádné riziko kontaminace pobřeží Amazonky. Gustavo Moura to vidí úplně jinak. Sedí v jasně osvětlené místnosti plné plastových židlí s integrovanými stoly. Normálně tu sedí studenti.

Moura – 44 let, brýle bez obrouček, žabky – sám vypadá jako student. Je oceánografem a profesorem na Federální univerzitě v Pará. Nachází se v amazonské metropoli Belém, kde se také koná COP30. V kampusu rostou banánovníky, barevné nástěnné malby zobrazují domorodé obyvatele a cedule se symbolem hada varuje před divokými zvířaty.

Moura s paprskem vysílá na zeď mapu, pobřežní oblast Amazonie. Přestože je plánovaný vrt 170 kilometrů od pobřeží, ukazuje na kruhy označené červeně ve vodě: "Rybářské oblasti jsou jen 40 kilometrů daleko." Únik ropy by mohl být zničující – jako v roce 2010 v Mexickém zálivu, kdy exploze na vrtné plošině vyvolala jednu z největších ropných skvrn v historii. Rostoucí počet plavidel by mohl mít dopad i na rybáře.

V Amazonii byly prozatím zahájeny zkušební vrty, což znamená, že se kontroluje, zda se tam vůbec nějaká ropa nachází. To je však velmi pravděpodobné. Oblast na brazilském pobřeží má podobné geologické charakteristiky jako sousední Guyana, kde ExxonMobil v současné době rozvíjí obrovská ropná pole.

Zatímco se v Belému diskutuje o budoucnosti planety, lodě vyplouvají z přístavu, aby přivezly vybavení pro zkušební vrty do delty Amazonky. Celé dílo je koordinováno z metropole.

Zůstává nejasné, proč agentura pro životní prostředí Ibama udělila povolení před COP. Jako profesor Moura nechce spekulovat, ale má podezření, že pokud bude těžba ropy schválena, mohlo by to spustit dominový efekt podél celého pobřeží.

Podle společnosti Petrobras byl projekt od původního zamítnutí v květnu 2023 několikrát revidován a vylepšen. Společnost uvedla, že nejnovější rozhodnutí je "úspěchem pro brazilskou společnost". Ukazuje to "robustnost celé konstrukce ochrany životního prostředí", která je pro vrtání plánována. Petrobras zdůraznil, že bude pracovat "bezpečně, zodpovědně a s technickou kvalitou".

Oceánograf Gustavo Moura je naopak skeptický: "Petrobras má know-how pro pobřeží v jihovýchodní Brazílii, ale ne tady." Chybí jak potřebné vybavení, tak čas. Adekvátní reakce na únik ropy je stěží možná. Nepřijímá ani argument, že v regionu žije jen málo lidí: ve spádové oblasti žijí více než dva miliony lidí, včetně mnoha domorodých obyvatel a tradičních komunit. Nebyli konzultováni, kritizuje Moura – porušení Úmluvy MOP č. 169.

Pro Andreu Rochu (46), kudrnaté vlasy, zelené perlové náušnice, jsou Amazonia i São Sebastião "klasickými případy". Pracuje pro Pastýřskou radu rybářů a rybářek, která se zasazuje o práva obyvatel pobřeží. Její zkušenost: "Pokrok v průmyslu neznamená automaticky rozvoj pro komunity." Je pozoruhodné, že se často jedná o komunity, ve kterých žijí převážně černoši a domorodí obyvatelé. Nazývá to "environmentálním rasismem".

Ekologické skupiny podaly žaloby a zorganizovaly protesty, ale ty zůstávají malé. Problémy životního prostředí se jen zřídka dostanou na titulní stránky novin. Málokdo věří, že COP zastaví ropný boom v Brazílii.

Evaldo Pereira, rybář ze São Sebastião, doufá, že v amazonské oblasti nebude žádná produkce ropy. "Neměli by procházet tím, čím jsme museli trpět my." Brazílie by mohla být energeticky soběstačná, aniž by byla závislá na ropě. Příjmy způsobily, že několik lidí zbohatlo a mnoho onemocnělo.

Jeho sen? Kus země, malý dům, nejlépe v blízkosti pláže - a mít možnost v klidu rybařit.

Zdroj v němčině: ZDE