„Trapné“: tlak na Merze po neúspěchu Německa v boji o křeslo v Radě bezpečnosti OSN

4. 6. 2026

 

V nepříjemném soupeření mezi partnery v EU získalo Portugalsko 134 hlasů a Rakousko 131, zatímco Německo získalo pouhých 104 hlasů, což je výrazně méně než požadovaných 127 hlasů, a to navzdory tomu, že Berlín jen několik hodin předtím vyjádřil přesvědčení, že zvítězí.

Oba vítězové byli vnímáni jako zástupci zájmů menších zemí, přičemž Rakousko mohlo těžit ze své vnímané neutrality jako země, která není členem NATO, a Portugalsko se chlubilo svými silnými vazbami v Africe a Latinské Americe.

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul, který se o místo intenzivně zasazoval, připsal „hořkou porážku“ aktivní roli Německa při získávání podpory pro Ukrajinu a jeho neochvějné podpoře Izraele.

„Vždy jsme zaujímali jasný postoj k určitým otázkám a nejde o postoje, které sdílejí všechny členské státy,“ řekl Wadephul novinářům. Nazval to „žádným tajemstvím“, že Rusko podněcovalo nálady proti Německu, které je nyní největším národním poskytovatelem vojenské pomoci Kyjevu.

„Je tu naše pevná podpora Ukrajině; skutečnost, že [stálý člen] Rusko nechce takový hlas v Radě bezpečnosti,“ řekl.

„Skutečnost, že Německo musí v konfliktu na Blízkém východě vždy nést zvláštní odpovědnost za Izrael, mohla také stát hlasy,“ dodal s odkazem na německou podporu Izraele jako klíčového pilíře jeho zahraniční politiky v rámci pokání za holocaust.

Wadephul uvedl, že Německo bude stát za Izraelem, i kdyby vyjádřilo kritiku vůči akcím jeho vlády v Gaze, osadám na Západním břehu a vojenským úderům v Libanonu.

Sám Merz, jehož popularita v prvním roce u moci prudce klesla, poblahopřál vítězům tajného hlasování o pět křesel v patnáctičlenné radě a uvedl, že závazek Berlína vůči OSN zůstane neochvějný.

Německo, druhá největší přispívající země OSN, zůstává „spolehlivým pilířem multilateralismu“, řekl, „jedná s odhodláním a smyslem pro odpovědnost“.

Od svého nástupu do úřadu loni v květnu v čele nevraživé pravicově-levicové koaliční vlády se Merz snaží vrátit největší evropskou ekonomickou mocnost zpět k síle a zároveň prosadit hlas Berlína v globálních otázkách, podpořený prudkým nárůstem vojenských výdajů.

Výsledky doma i v zahraničí byly smíšené, což v posledních dnech dokonce vyvolalo spekulace, že by Merze mohl jako kancléře nahradit jeho konzervativní kolega Hendrik Wüst, premiér Severního Porýní-Vestfálska, pokud se mu nepodaří napravit situaci.

Ačkoli se takový scénář stále jeví jako velmi nepravděpodobný, kritici z celého politického spektra uvedli, že za poslední debakl si mohou Merz a jeho spojenci sami.

Opozice Zelených to označila za „trapnou porážku“, přičemž její zástupkyně vedoucího parlamentní frakce, Agnieszka Bruggerová, poukázala na neschopnost „podložit tuto snahu moderními myšlenkami“ ohledně vedení v oblasti ochrany klimatu, mezinárodního řádu založeného na pravidlech a rozvojové pomoci.

Alice Weidelová, spolupředsedkyně krajně pravicové strany Alternativa pro Německo, která nyní vede v německých průzkumech veřejného mínění a je ostrou kritičkou berlínské podpory Kyjeva, uvedla v jedovatém příspěvku na X, že to potvrzuje narativ o národním úpadku.

„Jedno trapas následuje za druhým: zatímco Merz měl v úmyslu na začátku svého kancléřství přivést naši zemi ‚zpět na mezinárodní scénu‘, Německo se nyní ocitlo bez křesla v Radě bezpečnosti OSN,“ řekla.

K kritice se připojili i sociální demokraté, menší partneři v vládní koalici, kteří uvedli, že hlasování nebylo „pouhým zádrhelem, ale varovným signálem“.

Mluvčí strany pro zahraniční politiku Adis Ahmetović uvedl, že Berlín platí cenu za vnímanou pokryteckost, kterou projevuje zdrženlivostí při kritice spojenců, včetně Izraele a USA. „Kdokoli, kdo se prohlašuje za strážce mezinárodního řádu založeného na pravidlech, nesmí uplatňovat dvojí metr, pokud jde o mezinárodní právo,“ řekl časopisu Spiegel.

Merz zpočátku zdržel se hodnocení vojenských útoků Donalda Trumpa ve Venezuele a Íránu a jejich souladu s mezinárodním právem, než si vysloužil hněv amerického prezidenta tvrzením, že Američané jsou „poníženi“ Teheránem kvůli své špatně připravené kampani.

Kvůli militaristické minulosti Německa a obavám z jeho obnovené dominance v Evropě využívalo Německo po většinu poválečného období svou moc v mezinárodních institucích prostřednictvím „diplomacie šekové knížky“, což činí jeho vyloučení z OSN obzvláště bolestivým.

Německo bylo členem Rady šestkrát, naposledy v letech 2019–2020.

Manuel Fröhlich, politolog z univerzity v Trevíru v západním Německu, uvedl, že mediálně sledovaná kampaň o získání křesla, která trvala až do samého konce, bude další překážkou v Merzově snaze o návrat.

„Vláda by to jistě oslavila jako úspěch, a v tomto smyslu bude nepochybně muset převzít odpovědnost za tuto porážku,“ řekl veřejnoprávní stanici Phoenix. „V tomto smyslu jde o významnou ránu.“

Zdroj v angličtině ZDE