Když je nemocný člověk předem podezřelý
19. 9. 2026 / Petr Waniek Horváth
O návratu takzvané karenční doby se dnes znovu veřejně diskutovalo. Předseda ODS Martin Kupka oznámil, že jeho strana navrhne při projednávání státního rozpočtu znovuzavedení pravidla, podle něhož by zaměstnanec za první tři pracovní dny nemoci nedostal náhradu mzdy. Předseda Motoristů Petr Macinka uvedl, že proti návrhu hlasovat nebude. Naopak SPD v čele s Tomiem Okamurou návrat karenční doby odmítá.
Je to přitom téma, které se může na první pohled zdát jako obyčejný spor o několik dní nemocenské. Ve skutečnosti ale otevírá mnohem zásadnější otázku: Jak moc má stát věřit člověku, který onemocní?
Současná pravidla jsou přitom poměrně jasná. Prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti vyplácí zaměstnanci náhradu mzdy zaměstnavatel, a to za pracovní dny. Od 15. dne začíná nemocenské vyplácené státem. Karenční doba byla zrušena od 1. července 2019, takže náhrada mzdy dnes náleží i za první tři pracovní dny nemoci.
Podezření není důkaz
Argument pro návrat karenční doby zní jednoduše: lidé krátké pracovní neschopnosti zneužívají.
Petr Macinka v souvislosti s debatou o návratu karenční doby mluvil o zneužívání systému a poukazoval na růst počtu krátkých pracovních neschopností. Podle něj se počet lidí, kteří využívají nemocenskou v prvních třech dnech, v posledních letech výrazně zvýšil.
Jenže tady začíná problém.
Krátká pracovní neschopnost není totéž co zneužívání nemocenského systému.
To je zásadní rozdíl, který se v politické debatě snadno ztratí. Můžeme přesně měřit počet pracovních neschopností, jejich délku nebo počet dnů strávených mimo zaměstnání. Z toho ale automaticky nezjistíme, kolik lidí bylo skutečně nemocných a kolik lidí systém zneužilo.
A právě tady bych očekával od zastánců návratu karenční doby mnohem přesvědčivější data.
Pokud má být milionům zaměstnanců znovu odebrána náhrada mzdy za první tři pracovní dny nemoci, nestačí říct, že krátkých nemocí přibylo. Je potřeba ukázat, kolik z nich bylo skutečně neoprávněných a jak velký problém zneužívání systému ve skutečnosti představuje.
Ano, karenční doba nemocnost snížila. Ale to ještě neznamená, že odstranila podvody
Často se v této souvislosti odkazuje na studii IDEA při CERGE-EI, která analyzovala zavedení karenční doby v roce 2008.
Výsledek byl výrazný. Průměrný počet dnů pracovní neschopnosti klesl z přibližně 19 na 13 dnů. Studie uvádí zhruba 35procentní pokles počtu dnů pracovní absence a přibližně 38procentní snížení průměrného počtu nemocných zaměstnanců.
Jenže z těchto čísel nelze udělat jednoduchý závěr: „O 35 procent kleslo zneužívání nemocenské.“
Studie nic takového neprokazuje.
Pokles pracovní neschopnosti může znamenat, že část lidí přestala systém zneužívat. Stejně tak ale může znamenat, že lidé, kteří byli skutečně nemocní, do práce jednoduše šli, protože si nemohli dovolit první dny bez příjmu.
A přesně tuto otázku je potřeba při hodnocení karenční doby mít na paměti.
Je totiž velký rozdíl mezi tím, když člověk není nemocný a vezme si neschopenku jen proto, aby zůstal doma, a situací, kdy člověk skutečně onemocní, ale kvůli výpadku příjmu jde do práce.
Nemoc se neztratí jen proto, že ji přestaneme proplácet
Ještě zajímavější je studie Jakuba Grossmanna a Lucie Zapletalové z IDEA z roku 2022.
Ta ukázala, že po zavedení karenční doby lidé část pracovní neschopnosti nahrazovali dovolenou nebo neplaceným volnem. Jinými slovy, pokles nemocenské automaticky neznamenal stejně velký pokles celkové nepřítomnosti v práci.
To je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí celé debaty.
Protože když člověk onemocní, nemoc tím nezmizí jen proto, že za první tři dny nedostane peníze.
Někdo si vezme dovolenou. Jiný neplacené volno. A další člověk může jít do práce, přestože mu není dobře.
Studie přitom nepotvrdila, že by zavedení karenční doby výrazně zvýšilo přecházení nemoci nebo šíření chřipkových nákaz na pracovištích. To ale současně neznamená, že můžeme tvrdit, že žádný nemocný člověk kvůli karenční době do práce nešel. Takový závěr z těch dat jednoduše nevyplývá.
Čísla o krátkých nemocích skutečně existují
Je fér říct i druhou stranu.
Po zrušení karenční doby krátké pracovní neschopnosti skutečně přibyly. Ministerstvo práce a sociálních věcí například při vyhodnocování změny uvádělo, že podíl případů dočasné pracovní neschopnosti trvajících do tří dnů vzrostl z 4,1 na 4,7 procenta. Současně ale ministerstvo označilo dopad zrušení karenční doby na rozpočtové náklady nemocenského za marginální.
To je důležitá informace.
Ano, krátkých nemocí přibylo.
Ale mezi tvrzením „přibylo krátkých nemocí“ a tvrzením „lidé nemocenskou masově zneužívají“ je pořád značný rozdíl.
A právě tento rozdíl by v politické debatě neměl zmizet.
Co vlastně chceme zaměstnanci říct?
Když karenční dobu zavedeme, vysíláme zaměstnancům určitý signál.
Říkáme jim, že první tři dny jejich nemoci nejsou pro systém dostatečně důležité na to, aby za ně dostali náhradu mzdy.
Samozřejmě lze říct, že jde o ochranu veřejných peněz a motivaci proti zneužívání systému. To je legitimní argument.
Stejně legitimní je ale položit opačnou otázku:
Proč má být člověk, který onemocní, automaticky považován za potenciálního podvodníka?
Zvlášť když existují jiné mechanismy kontroly pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel může v prvních 14 dnech kontrolovat dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance a může také dát podnět k OSSZ ke kontrole důvodnosti pracovní neschopnosti.
Pokud je problémem skutečné zneužívání, potom by podle mě bylo logické především hledat a postihovat skutečné zneužití. Ne automaticky krátit příjem každému zaměstnanci, který onemocní.
A jak je to jinde?
Ani v Evropě neexistuje jeden univerzální model.
Například v Německu zaměstnavatel za splnění zákonných podmínek pokračuje ve vyplácení mzdy nemocnému zaměstnanci až po dobu šesti týdnů. Teprve poté nastupuje nemocenská ze zdravotního pojištění.
To samozřejmě neznamená, že český systém musí být stejný jako německý. Každá země má jinak nastavené nemocenské pojištění, povinnosti zaměstnavatelů i výši dávek.
Ukazuje to ale jednu věc: není žádným evropským zákonem přírody, že první dny nemoci musí být automaticky neplacené.
Na karenční době se sbírají politické body
Na celé věci je zajímavé ještě něco jiného.
ODS přichází s návratem karenční doby v době, kdy se znovu hledají úspory ve státním rozpočtu. Podle současné politické debaty by opatření mělo přinést úsporu kolem pěti miliard korun.
Pro část veřejnosti může být argument „šetříme na nemocenské“ přijatelný. Pro jinou část je však naopak velmi citlivý.
A právě zde se dostáváme k SPD.
SPD návrat karenční doby odmítá. V současné situaci se tak dostává do poměrně zajímavé politické pozice: může vystupovat jako strana, která se staví proti tomu, aby zaměstnanci v prvních dnech nemoci přišli o část příjmu.
To může být pro SPD politicky výhodné, přestože její politika je v řadě jiných oblastí dlouhodobě spojována s populismem, xenofobními tématy, ostrou kritikou některých skupin obyvatel , šíření strachu a rozdělování společnosti. Ministerstvo vnitra například ve svých materiálech používá pojem „xenofobně populistická scéna“ a v minulosti vedlo s SPD soudní spor právě kvůli jejímu označení v jedné ze svých zpráv.
Takto může dobře fungovat politika sbírání bodů u voličů stran , které by měli být na okraji.
Strana může být v jedné oblasti pro voliče nepřijatelná a v jiné oblasti říkat přesně to, co chtějí slyšet. A právě sociální otázky, které se přímo dotýkají peněženek zaměstnanců, mohou být politicky velmi účinné.
Tak se získávají politické body. A stejně tak se politické body ztrácejí.
Nemocný člověk není automaticky podezřelý
Celá debata o karenční době by proto měla začínat trochu jinak.
Ne otázkou, jak potrestat všechny, protože část lidí může systém zneužívat, ale otázkou, jak účinně odhalit skutečné zneužívání a přitom nepostihnout lidi, kteří jsou opravdu nemocní.
Data ukazují, že karenční doba umí snížit počet dnů pracovní neschopnosti. Ukazují také, že lidé část absence nahrazují dovolenou nebo neplaceným volnem. Neexistuje ale jednoduché číslo, které by říkalo: „Tolik procent krátkých nemocí bylo podvodných.“
A bez takového rozlišení se z oprávněné snahy zabránit zneužívání může velmi snadno stát systémová nedůvěra vůči všem zaměstnancům.
Člověk, který ráno dostane horečku, nemusí být podvodník. Člověk, který si vezme tři dny pracovní neschopnosti, nemusí systém zneužívat. A stát by měl mít dostatek důkazů o rozsahu problému dříve, než kvůli podezření z několika případů nastaví pravidlo pro všechny.
Protože nemocný zaměstnanec není automaticky podezřelý.
A jestli má být karenční doba znovu zavedena, potom by měla být politická debata postavena především na datech o skutečném zneužívání, nikoli pouze na počtu krátkých pracovních neschopností.
Diskuse