Šarlatáni, podvodníci, nebo selský rozum?

4. 7. 2024 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 5 minut
K těmhle úvahám mne přivedla repríza filmu Šarlatán o panu Mikoláškovi. Tedy o člověku, který z lidské moči s velkou mírou úspěšnosti diagnostikoval nemoci, které pak léčil bylinami. Chodily za ním zástupy lidí, patrně proto, že si předávali pozitivní reference.

Taky mám jednu zkušenost s „šarlatánem“. V 80. letech mi dost pomohl pan Paseka ze Svratouchu. Ovšem legrace pak byla, když jsem šel na krční s agumentací, že potřebuju vyndat krční mandle, protože po tolika angínách už to moje srdce moc nedává a hrozí angina pektoris, nemohl jsem se na něj odvolat. 

To byla fakt prča pozorovat... ale vychodil jsem si to jako do houslí. Jsem o mandle lehčí. Taky mi při první návštěvě dal ze zadu jakéhosi dvojitého nevím co, zvedl mě pod paží na rukách, zatřepal se mnou a od té doby to blbý místo na zádech nebolí. K tomu jeden povinný cvik – tu a tam si dát předklon a nahoru.

V nové době mi zase v jednom okamžiku až nečekaně od bolesti pomohla akupunktura, tentokrát od rehabiltačního lékaře, dokonce primáře. Doplňoval tak svoje možnosti jak lidem co nejlíp pomoci. Byl až tak ortodoxní, že pokud jste neprotestovali a přišli něco bolestivého rehabilitovat – už při prvním pohovoru vám tu a tam píchl nějakou jehlu (třeba do ucha) a pak se děly věci ekvivalentní solidní dávce analgetik na bolest.

Dál už se v pojmech šarlatán či léčitel babrat nechci, určitě nejsem žádný znalec, který by to mohl efektivně vyhodnotit. Jsem ale přesvědčený o tom, že tenhle fenomén tu více a tu méně úspěšně zaplňuje díru (spíš kráter) klasické medicíny v podobě absence všeobecně dostupné medicíny celostní. Tj. takové, která chápe člověka jako celek a ten celek se pokouší uvést do rovnováhy-harmonie. 

Pokud se to nepodaří, tak teprve potom medikuje, ale systematicky. Například když vás bolí hlava, poslední, co byste měli dělat, je cpát se prášky na bolest... příčin může být „x“ a ty je třeba dohledat. Někdy může stačit třeba jen místo televize podvečerní procházka, lehký bylinkový čaj a dobré slovo někoho kolem vás.

Mám zadostiučinění v podobě dcery, která coby diplomovaný fyzioterapeut celostní myšlení o pacientech používá programově. Hlavně onu základní větu: „Chtít pomoci si musíte především vy sám, jinak vám nepomůže nikdo“... což znamená například to, že když vám promačká záda a uleví od největší bolesti, ukáže vám pár cviků nadoma - TY jsou pak to skutečně důležité. Stejně tak jako celková životospráva.

Směřuji ale k jiné pointě – tou jsou naše lékárny. Někde vás bolí nebo píchne a většinou jdete pro nějaké analgetikum, antirevmatikum či antishistaminikum. Hned v prvním viditelném regále se na vás smějí nejrůznější ozdravné chemikálie. Samozřejmě nějaké sušené byliny tam také někde zarovnané jsou, ale to musíte už žádat a aspoň trochu tušit, pro co jdete a proč. Nikde nic návodného.

Mně by přišlo logické (tedy k ozdravění populace vhodné), kdyby v prvním regále lékárny byly samoobslužně přístupné právě byliny – se stručným popisem na regále a letákem, který by se přibaloval. A samozřejmě vysvětlení příslušného farmaceuta jako přátelský a všeobecně prospěšný bonus. Až potom – v nouzi – někde dál – chemie. K tomu se mi vybavuje někdejší tvrzení jakéhosi pediatra – cca: „Pokud by mámy dětem dávaly kloktat šalvěj, ušetřily by jejich zdraví minimálně o polovinu antibiotik.“

Když jsem byl malý (70. léta) a ve „školce“ u babičky, na polici nad sporákem v papírových sáčcích bylo asi 20 druhů různých bylin. Ty se pily buď jako „měkké“ na běžný čaj (např. lesní maliník, ostružiník, jahodník) a nebo na konkrétní neduhy – meduňka na lepší spánek, řepík na záněty, máta na zažívání, třezalka na fakt blbý trávení a dál třeba největší bylinné kouzlo = černý bez. A nezapomenout na lipový květ. Napřed na kašel květ lípy a až pak někdy případně doktor a chemie. Ne naopak. Dneska si pěstujeme leccos doma taky, na půdě to hezky proschne a až se zima zeptá, nemusíme koktat.

Tak co myslíte - je přírodní či celostní medicína k něčemu? Měla by se dostat víc mezi lidi i oficiální cestou? Má hlubší smysl?

Třeba si teď půjdete pro inspiraci něco nasbírat a nasušit :-) v létě je času víc.

PS: Ještě dovětek k onomu filmu – scénárista pěkně zapojil do děje někdejší vyjádření jednoho léčitele (jméno nedám), že kdyby si mohl vybrat jen jednu bylinu, volil by smetánku lékařskou, tedy pampelišku. (Onoho nepřítele vyholených snobských bezkvětých trávníků.)

1
Vytisknout
2347

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2024