Karlovy Vary: Vynikající Daniel Brühl
5. 7. 2024
čas čtení
5 minut
Tak ve čtvrtek byl zdaleka nejlepší film Daniela Brühla, Nebenan (Soused od vedle, 2021). Brühlovi udělovali v Karlových Varech jednu z těch cen za zásluhy, které ironizují krátké filmy promítající se vždy na začátku tamějších představení. Bylo přítomno asi deset televizních kamer a diváci při jeho příchodu jásali. Není divu, film Nebenan dokázal, že Brühl je synonymem kvality. Tento film Brühl nejen napsal, režiroval, ale i v něm hraje hlavní roli. Před udělováním ceny se zmínil o tom, že když se ho karlovarští pořadatelé ptali, jaký film by měli zahrát po udělení té ceny, doporučil právě tohle, protože, jak uvedl, film vznikl za pandemie v roce 2021 a skoro vůbec se nikde proto nehrál.
Jak říkám, film je výborně napsaný a v některých ohledech připomíná dramata Václava Havla, který se také vždy specializoval na kruhovitou strukturu svých her a na cyklické opakování. Film se odehrává v jedné berlínské hospodě, skoro nikdo tam není a k havlovským charakteristikám patří, že kdesi vzadu sedí opilec/sanktusák a film je dělen jeho občasným výkřikem, kdy chce něco říct, a všichni ho pokaždé usadí slovy "Drž hubu".
Brühl hraje skoro sama sebe, i když diváky před promítáním ubezpečil, že toto není jeho příběh. Hraje celebritu mezinárodního herce Daniela, která se chystá vzít si taxíka na letiště a letět do Londýna na casting, tedy hereckou zkouškou pro jakýsi nesmyslný americký komerční velkofilm. Před odjezdem na letiště taxíkem se Daniel staví v této berlínské hospodě nedaleko svého činžovního bytu a dá si kafe. Než odejde, nenápadný obtloustlý starší pán sedící u baru ho pořádá o autogram. Dají se do řeči a postupně, jak v tom havlovském absurdním dramatu, vyjde najevo, že obtloustlý starší pán Bruno je Danielův soused a že v jeho bytě bydlel jeho otec, o jehož byt ho připravil po pádu komunismu neskrupulózní spekulant s nemovitostmi.
Ale věc jde ještě dál: Postupně se z rozhovoru s Brunem vyjeví, že Bruno ví o Danieli, jeho manželce, jeho služce a jeho rodině naprosto všechno. Protože pracuje v call centru, kde řeší problémy majitelům bankovních karet, má přístup k soukromým bankovním účtům všech, tedy i Daniela a jeho manželky, a Danielovi dokáže, že manželka je mu nevěrná s jeho nejbližším filmovým spolupracovníkem a také že on sám si platil video seance s ukrajinskou pornoherečkou.
Během apokalyptického rozhovoru se Daniel několikrát vydá na to letiště, ale pokaždé se znovu vrátí. Bruno mu absolutně zničí život. No je to psychologický film par excellence.
Pak jsme viděl zase dva filmu z Dálného východu. Jsou to pořád snímky o rodinných vztazích. Čínsko-francouzsko-dánsko-katarský film Stručná historie jedné rodiny je příběhem chudého čínského chlapce Šua, jehož pozve poté, co se ve škole zraní, jeho bohatý spolužák Wein do jeho rodiny. Šuo se chová inteligentně a Weinovi rodiče ho mají rádi. Ukáže se, že Šuova matka je mrtvá a otec je brutální opilec, který chlapce bije. Weinovi rodiče jsou znepokojeni a nakonec se, především asi na naléhání Weinovy matky, která vždycky chtěla druhé dítě, jenže v Číně to bylo zakázáno (zde mírná protirežimní kritika) Weinovi rodiče rozhodnou Šua adoptovat, poté, co jeho otec je nalezen mrtvy. Policie usuzuje, že úmrtí byla nešťastná náhoda, jenže Wein nyní na Šua silně žárlí a spekuluje, že otce opilce zabil sám Šuo, Nakonec se Wein pokusí o sebevraždu, tak Weinovi rodiče závěrem filmu Šua ze své rodiny zase vykopnou.
Dalším filmem o rodinných problémech byl japonský soutěžní film Zákoutí lásky (2023), o manželech asi čtyřicátnících, kde muž jaksi údajně pořád jezdí na služební cesty a pak z něho vypadne, že má sedmadvacetiletou milenku. Způsob jak to obřadně oba oznámí manželce a zároveň se za to oba neuvěřitelně omlouvají, je typicky japonský a vlastně silně komický. Manželka jménem Momoko (je hlavní postavou tohoto filmu, který prezentuje především její pohled) přirozeně požaduje, aby se milenci rozešli. To oni neudělají, protože dívka je už pět měsíců těhotná.
Ve hře je také manželova maminka, tchyně, která vše pozoruje a kontroluje. Když se doví o nevěře, postaví se pozoruhodně na stranu svého nevěrného syna. Poukazuje na to, že se to prý stalo už jednou: Momoko totiž prý odlákala svého budoucího manžela od jeho předchozí manželky také tím, že s ním otěhotněla, bohužel však pak dítě potratila.
Říkám že film prezentuje názor nešťastné manželky a vlastně s ní sympatizuje. Jenže jí to není nic platné. Manžel se nevrátí.
2957
Diskuse