Karlovy Vary: Memory
5. 7. 2024
čas čtení
5 minut
Tak daleko nejlepším filmem v pátek byl mexicko-americký snímek Michela Franca Memory (Paměť, 2023). Po nenápadném rozjezdu se stal docela monumentálním dílem, poukazujícím na to, že ač jak lidé máme nejrůznější fyzické či duševní nedostatky, nikdy nepřestáváme být lidmi a měla by nám proto za každých okolností být respektována naše důstojnost.
Film se odehrává v New Yorku, v Brooklynu. Zajímavé, že zase je hlavní a nejsympatičtější hrdinkou žena. Sylvie je sociální pracovnice starající se o pacienty v instituci pro přestárlé a nemocné lidi. Na začátku filmu se účastní večírku svých spolužáků ze střední školy, po mnoha letech, ne-li desítkách let po absolutoriu.
Cestou domů metrem je znepokojena, protože ji sleduje celou cestu jakýsi muž, který pak setrvá mlčky celou noc před jejím domem.
Sylvie upozorní policii, která muže doveze domů. Je to Saul, pán středně pozdního věku, který trpí určitými příznaky demence. Zatímco je schopen komunikovat s lidmi zcela normálně, zapomíná a absolutně netuší, proč za Sylvií v tu noc šel.
Ukáže se ovšem, ale až časem, v druhé části filmu, že Sylvie je z dětství pěkně ztraumatizovaná. Otec ji dlouhodobě sexuálně zneužíval a matka to kryla. Pak ji zneužívali i sedmnáctiletí spolužáci, když jí bylo dvanáct. Zpočátku Sylvie obviňuje Saula, že byl jedním z nich. Ten si nic nepamatuje a posléze zjistí Sylviina sestra, že to není možné, protože rodiče Sylvii z té školy, kde byl násilník, odebrali dříve, než se do města přistěhovala Saulova rodina.
Saulův bratr požádá Sylvii, aby se o Saula starala, a rodina jí za to platí. Postupně se mezi Saulem a Sylvií vyvine milostný vztah, což ovšem Saulův bratr nenávidí: prostě považuje bratra za nesvéprávného, na nic takového by neměl mít nárok. Dochází ke konfliktům a k obrovskému konfliktu dojde i se Sylviinou matkou, která musí v rodinné scéně přiznat, že Sylviino znásilňování otcem kryla.
K dramatickým scénám v závěru filmu patří i to, že Saulova rodina Saulovi sebere mobil a zakáže mu vycházet z domu, naštěstí ho přes všechny překážky z domu jeho bratra odvede Sylviina dcera, takže dochází k shledání milenců a film tím končí. Právo na emoce a milostné vztahy máme i tehdy, máme-li psychické či fyzické nedostatky a trpíme-li dlouhodobými traumaty, argumentuje film.
Dalším filmem - jako by se všichni předem dohodli - v němž hraje hlavní roli rozumná, racionální mladá žena, jako jediná v celé, především mužské, mužsky šovinistické společnosti byl pozoruhodný moldavský film, vyrobený i ve francouzsko-německé produkci režisérky Anji Kreis nazvaný Bez duše (2024).
Moldova je ta oblast na východní hranici Rumunska, na kterou si pořád brousí zuby Putin, takže bylo zajímavé se o této zemi něco dovědět. Zmíněná rozumná mladá dívka je profesorka filozofie Varvara, mající sestru, renomovanou gynekoložku Angelínu.. Ta je z Moskvy do malého moldavského města povolána z Moskvy, aby snížila počty potratů. Dialogy filmu jsou v ruštině, úvodní a závěrečné titulky však v rumunštině.
Jestli je Česko postkomunistická země, tak Moldavsko je postkomunistická země tedy opravdu tuplem. Obě ženy zápolí s neuvěřitelnou idiocií v nemocnici i ve škole, kde pracují, všude má vliv jakýsi naprosto bigotní starší kněz, který přesvědčuje ženy, jejichž nenarozený plod je poškozen, aby si nenechaly udělat potrat. Jednu takovou ženu o tom přesvědčí, ona pak zemře při porodu. Do nemocnice přijde poděkovat lékaři, který jí údajně přesvědčil, aby si potrat nenechala udělat, její maminka. No fundamentalistická bigotnost a hloupost, mužsko-šovinistické kecy nejen spolupracovníků, ale i studenta, který při zkoušce z filozofie blábolí něco o tom, jak obrovským poklesem to bylo, když "muži ztratili svou mužnost" a na scénu přišly i ženy. U zkoušky kvůli svému blábolení propadne a pak pronásleduje svou učitelku donekonečna. Nakonec spáchá sebevraždu a napíše dopis na rozloučenou, aby se jí pomstil.
Během trvalého chaosu, s nímž Varvara pořád zápolí, jí občas telefonuje stará maminka, aby se na ni přijela už konečně podívat. Když v závěru filmu obě mladé ženy za matkou zajedou, matka tvrdí, že je nezná, že se nikdy neprovdala a neměla žádné děti a volá policii. Senilita.
Francouzsko-marocký film Cabo Negro (což je zřejmě marocké letovisko), patří k těm filmům, častým letos v Karlových Varech, které jen namíří kameru na každodenní život. Ale i tady jsou komplikace. Dva mladí lidé, Sundus a Džafar, přijíždějí do luxusní vily v Cabo Negro, kde se mají setkat s univerzitním profesorem, Džafarovým milencem, který vilu pronajal. Jenže profesor nikdy nepřijede a nikomu nebere telefony. Mladá dvojice nicméně ve vile během dovolené chce zůstat a do ohniska pozornosti se dostává Džafarův příběh - mladík je ztraumatizován, že ho vyhnal otec z domu, když zjistil, že je homosexuál, a Džafar byl po celé své dětství sexuálně znásilňován. To vede k obrovské promiskuitě - Majitel vily chce oba mladé lidi vyhodit, avšak opakovaně je tam nechá přebývat dál, pokud s ním mají sex, Překvapivá je ta oboupohlavní promiskuita zrovna v Maroku, vlastně muslimské zemi, ne?
4375
Diskuse