Kterak demokraté předávají Donaldu Trumpovi moc na stříbrném podnose

4. 7. 2024 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Rád bych se dodatečně vyjádřil k hororové prezidentské debatě Joea Bidena s Donaldem Trumpem, která dle mého odhadu věrně zrcadlí dezolátní stav americké politické scény, potažmo společnosti, jež je schopná vygenerovat tak otřesné kandidáty o nejvyšší politický post v zemi. Jeden z kandidátů je rasistický oportunista, který se nelegálně pokusil zvrátit pro něj nepříznivý volební výsledek, a druhý je zjevně dementní stařec vědomky či nevědomky podporující nejohavnější zločiny izraelské genocidy a navíc disponující jaderným kufříkem. Jedná se o děsivou vizitku a vpravdě symboliku zvolna upadající globální supervelmoci, což může být krajně nebezpečné nejen pro samotné USA, ale i pro celý svět.

Nikdo soudný už delší čas nepochybuje o upadajícím kognitivním stavu amerického prezidenta Joea Bidena, neboť tuto skutečnost podepírá vícero důkazů, nejen první surrealistická prezidentská debata. O to děsivější je skutečnost, že zmateného a zjevně nemocného starce  v úsilí o opětovné obhájení Bílého domu i nadále podporuje nejen úzký rodinný kruh, především prezidentův syn Hunter, ale i seniorní představitelé Demokratické strany, političtí stratégové i vyložení propagandisté. Mezitím dlouhodobí stoupenci úřadujícího prezidenta působící v New York Times, jako jsou novinář Tom Friedman nebo ekonom Paul Krugman, s těžkým srdcem navrhují, aby Joe Biden z prezidentského klání odstoupil. Editoriální rada deníku New York Times rovněž apeluje na Bidenovo odstoupení. Všichni výše uvedení se ale zasloužili o to, aby o kognitivně dysfunkčním Bidenovi roztrušovali nehorázné lži, jak je po všech stránkách lucidním prezidentským kandidátem, což je ve světle aktivní Bidenovy participace na izraelské genocidě obzvlášť cynická strategie.  

Jinak řečeno: Demokratická strana nabízí vítězství v listopadových volbách Donaldu Trumpovi na stříbrném podnose. Je hrozivé, když si domyslíme, že demokratické špičky proti oranžovému neurvalci vědomě protlačují brutálně handicapovaného kandidáta; ta strana musí být v naprosto šíleném rozkladu, když za plného vědomí předává moc nenáviděnému soupeři, zatímco nedovede nabídnout nic jiného než zdiskreditované a nepopulární politické figury jako je Biden, Gavin Newsom, Hillary Clinton, Kamala Harris...Ale kdo ví, třeba se stane zázrak, Biden odstoupí a Trumpa porazí jiný kandidát.

Od Donalda Trumpa, za jehož xenofobní a antienvironmentální agendou stojí ultrakonzervativní Nejvyšší soud, můžeme očekávat cokoliv, především pak nepředvídatelnost a impulzivnost, což by mohlo vést k značně riskantním dobrodružstvím v zahraničí; na domácí půdě půjde Trumpova vláda po krku imigrantům a uprchlíkům, došlápne si na “příliš progresivní” školní osnovy a reprodukční práva a pokusí se vykuchat Agenturu pro ochranu životního prostředí (EPA). Pochybuji ale o tom, že by Trump - vzhledem k očekávatelnému odporu ze strany mocného národně-bezpečnostního aparátu - zdárně ukončil konflikt na Ukrajině ještě před oficiální inaugurací, jak se chvástal v debatě s Bidenem. Co se týče Izraele, Donald Trump 2.0 by Tel Avivu poskytl patrně ještě větší garance než Joe Biden, třebaže se oba předhánějí v demonstraci své loajality vůči izraelské lobby, a tudíž zahraniční mocnosti.  

Je záhodno, abychom se zeptali, kdo vlastně dnes ve Spojených státech vládne, když toho Biden není očividně schopen; koneckonců americký prezident je tradičně ve vleku korporátních zájmů. V reálu vládnou obří korporace prostřednictvím si svých aparátčíků a lobbistů, vlivové skupiny jako Americká obchodní komora, AIPAC, Big Pharma či zbrojařské firmy, jejichž zájmy se pochopitelně od zájmů většinové společnosti dramaticky liší. Nelze si tedy dělat iluze o stavu demokracie v USA, zvláště pak, když Spojené státy nesou rysy klasické plutokracie, jak už před deseti lety konstatoval vědecký výzkum. Považme, že zhruba 70 procent americké populace nemá žádný vliv na chod společnosti. A tuto koncentraci politické moci v rukou nikým nevolených korporací samozřejmě doprovází i hromadění obrovského množství majetku na úkor drtivé většiny americké populace, jak dokládá studie Rand Corporation. Podle této analýzy v letech 1975 až 2018 - tedy zhruba během neoliberálního období - proběhl masivní přesun bohatství ve výši rekordních 47 bilionů dolarů, a to od “dolních” 90 procent populace do rukou těch nejbohatších. Není tudíž vůbec divu, když o Oválnou pracovnou usilují dva kandidáti zkorumpovaní velkými penězi a lobbistickými zájmy a když americká společnost koketuje s diktaturou.

 

 

2
Vytisknout
3094

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2024