Šarlatánský styl britských vládnoucích politiků zlikvidovala realita

4. 5. 2020

čas čtení 4 minuty

V době, kdy píšu tento článek, máme 27 510 mrtvol - a ten počet stoupá. HDP v Británii poklesl o 30 procent a dál klesá. Britové přišli o 950 000 pracovních příležitostí - a bude toho víc. Chybí 37 procent ochranných prostředků pro zdravotníky. Británie je druhá v počtu úmrtí na COVID-19 v Evropě a zřejmě předstihne i Itálii. Jinými slovy - jsme země, která byla podrobena zkoušce - a jejíž vedoucí politikové selhali, píše Nick Cohen.

A museli selhat. Od chvíle, kdy Boris Johnson, Nigel Farage a Michael Gove vyhráli v roce 2016 v referendu o brexitu tím, že slibovali, že dokážeme provést drastickou změnu země, aniž by to komukoliv způsobilo bolest, selhání bylo nevyhnutelné. Jediným překvapením je, že to trvalo tak dlouho, než styl britských vládních šarlatánů zemřel.


 
Od roku 2016 byl Boris Johnson postmoderní populista. Jeho mýty byly radostné, naprosto odlišné od výhrůžnosti, obsažené ve vztekajících se výrocích Donalda Trumpa. Johnson tvrdil, že nemožné je možné, a mrkal při tom do kamery a na tváři měl úšklebek. Věřil, nebo to vypadalo, že věří, nikdy si tím člověk nemohl být jist, že všechny potíže "překonáme, protože jsme Britové".

Dobrá správa věci veřejných byla za takových okolností v podstatě nemožná. Teď, když jsme byli zasaženi pandemií, je zcela nemožná. Všichni, kdo se podíleli na fatálním selhání zvládnout koronavirus v únoru a začátkem března, si nyní kryjí záda. Nemusíte však civět příliš upřeně na Johnsonův pozdní výrok z 21. března, že "rušíme starobylé, nezcizitelné právo svobodně narozených lidí Velké Británie jít do hospody", abychom si uvědomili, že ideologie brexitérů je už zcela mimo. Johnson nejednal a nechal pandemii, aby se v zemi rozšířila, protože jeho arogantní nacionalismus mu velel, že Britové jsou Prozřetelností vyvolený národ a odmítnou napodobit zavedením karantény  zbabělé Evropany. Myslel si, že Britové uzamčení země nepřijmou. Ve skutečnosti se britští občané začali sociálně izolovat o mnoho dní předtím, než Johnsonova vláda konečně přijala realitu pandemie. Prostě proto, že lidské chování je předpověditelné: nechceme zemřít. Všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že znepokojená veřejnost se nechce vrátit k "normálu".

Johnson vyhodil z vedení Konzervativní strany a z vlády ty nejschopnější politiky. Dnes máme v Británii diletantského premiéra, vládu nul a státní službu, na niž policejně dohlíží a kterou komandují brexitérští aktivisté, kteří sice dokázali zblbnout zemi v referendu, avšak nemají tušení, co dělat v krizi. Je to vláda patolízalů, nikoliv odborníků.

Neříkám, že nastanou lepší časy kompetentnější vlády. Zdá se, že budou jen horší časy. Hněviví lidé se v krizi drží toho, co mají. Obviňují cizince a podporují zdiskreditované spasitele. Kdo ví, po populismu se samolibým úsměškem na tváři možná přijde populismus jako autentické zlo. To, co zmizelo, je však samolibý, podvodný duch roku 2016, se svým falešným příslibem, že účty se nemusejí nikdy platit. Brexitérská pravice se pokusila o své poslední shromáždění. Odmítla varování ohledně pandemie jako "přehnaná", stejně jako předtím odmítla varování ohledně brexitu a ujišťovala nás, že nějací rytíři v blyštivém brnění jedoucí na jednorožci nás všechny zachrání.

Avšak vyčerpaný Johnson přestal naslouchat svým starým spojencům. I on ví, že Británie zaplatí těžkou cenu za to, že byla jednou z posledních evropských zemí, které zavedly karanténu. Existuje mnoho důvodů, proč včerejší prodejci podvodného optimismu se stali dnešními zděšenými pesimisty. Přesně řečeno - 27 510 důvodů - a ten počet dále roste.

Kompletní článek v angličtině ZDE  


0
Vytisknout
10006

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2020