Jak mohou USA a Izrael reagovat na rozmístění íránských raket v Iráku?

15. 5. 2019

čas čtení 3 minuty
Washington a Bagdád musejí zajistit, že Írán nezíská schopnost skrytě přesouvat rakety do Iráku. Takové dodávky by porušily Rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2231, která zakazuje "dodávky, prodej nebo transfer zbraní a s nimi spojeného materiálu z Íránu", napsali Michael Knights a Assaf Orion.


Izrael ze své strany nepochybně zvažuje, zda by měl k potenciální hrozbě přistupovat podle staršího libanonského modelu (tzn. dělat jen málo, dokud nedojde k válce), nebo novějšího syrského (brzy udeřit, dříve než se z raketové hrozby stane mocný deterent). Každá ze zmíněných možností by pro USA a Irák znamenala potíže, takže obě vlády by měly podniknout kroky k tomu, aby Izrael především ušetřily rozhodování.

Pokud se Izrael bude cítit nucen jednat, zahájení otevřených náletů na Irák by nebylo první volbou. Z jedné strany by izraelský úder na provincii Dijala nebo podobně vzdálené území vyžadoval přelet přes 800 km široký bráněný vzdušný prostor, překročení jordánského a saúdského území a konfrontaci s iráckou a možná syrskou protivzdušnou obranou. Izraelské letectvo prokázalo schopnost operovat na opravdu rozsáhlém území, ale nálety 1 000 km od domova jsou něco jiného než v sousední Sýrii. Kromě operačních výzev by otevřená izralská akce zkomplikovala americké vztahy a zájmy v Iráku, nemluvě o regionálních vztazích samotného Izraele.

Pokud minulost o něčem vypovídá, Izrael by nejpravděpodobněji požádal americké, evropské a regionální partnery o zpravodajskou podporu a komunikační kanály k relevantnímu iráckému vedení a posílil své vlastní nezávislé možnosti. Pak by využil těchto kanálů, aby předešel rozmístění íránských raket Iráku. Současně by připravoval operační možnosti zničení ohrožujících kapacit jako poslední pojistku. Mohl by také prosazovat jiná preventivní opatření a zaměřit se na klíčové aktéry zodpovědné za vznik hrozby vůči Izraeli. Paralelně by usiloval o změnu kalkulace rizik v Teheránu tím, že by režimu ukázal, že nepřímé válčení není jednosměrnou ulicí a útoky vedené z území třetí strany mohou vést k odvetě vůči íránskému personálu a na íránské půdě.

Washington a Bagdád mají zřejmé důvody vyhnout se výše zmíněným scénářům, protože každý z nich může zhoršit americké postavení v Iráku a poškodit první iráckou šanci na trvalejší mír po dekádách konfliktu. V souladu s tím by američtí představitelé měli soustavně upozorňovat na riziko, kterému by Irák čelil, pokud Izrael nebo jiný hráč získá dojem, že probíhají nemonitorované dodávky íránských raket. To zahrnuje připomínku, že Spojené státy by měly povinnost předložit důkazy v půlroční zprávě generálnímu tajemníkovi OSN týkající se plnění rezoluce č. 2231 (zprávy jsou vydávány vždy v červenci a v únoru).

Jak zdůraznil ministr zahraničí Mike Pompeo během nedávné návštěvy Bagdádu, irácká vláda může čelit tomuto problému přímo, pokud bude dávat dobrý pozor na íránské proxies a jejich základny. To znamená zajistit státem kontrolované zpravodajské informace a přístup protiteroristických sil na vojenské základny, které nyní využívají výlučně proíránské jednotky Sil lidové mobilizace jako Katajb Hizballáh, HaN a Asajb Ál al-Hak.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7164

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2019