OSN varuje, že svět prohrává boj s klimatickými změnami, ale křehká dohoda z konference COP30 udržuje boj v chodu

24. 11. 2025

 

V rozhádané době nacionalismu, válek a nedůvěry však jednání neskončila neúspěchem, jak se obávalo. Multilateralismus vydržel – jen tak tak.

„Věděli jsme, že tato konference se bude konat v bouřlivých politických vodách,“ řekl Simon Stiell, šéf OSN pro klima, po dlouhém a místy rozhněvaném závěrečném plenárním zasedání klimatického summitu. „Popírání, rozdělení a geopolitika zasadily mezinárodní spolupráci v tomto roce těžké rány.“

Konference COP30 však ukázala, že „klimatická spolupráce je živá a funguje“, dodal Stiell a nepřímo narážel na USA, které se pod vedením Donalda Trumpa rozhodly nevyslat do Belému žádného zástupce. Trump, který klimatickou krizi označil za „podvod“ a „švindl“, se stal symbolem odporu proti pokroku v boji proti nebezpečnému globálnímu oteplování.

Stiell řekl: „Neříkám, že vyhráváme boj proti změně klimatu. Ale je nepopiratelné, že v něm stále pokračujeme a bojujeme. Tady v Belému se národy rozhodly pro jednotu, vědu a ekonomický zdravý rozum. Letos se hodně pozornosti soustředilo na jednu zemi, která ustoupila. Ale uprostřed silného politického protivětru 194 zemí pevně stály v solidaritě – pevně jako skála v podpoře spolupráce v oblasti klimatu.“

Poukázal na jednu část dohody Cop30: „Globální přechod k nízkým emisím skleníkových plynů a rozvoji odolnému vůči změnám klimatu je nezvratný a představuje trend budoucnosti.“ Argumentoval: „Jedná se o politický a tržní signál, který nelze ignorovat.“

Summit začal před více než dvěma týdny summitem lídrů. Brazilští hostitelé slibovali s raným optimismem, že skončí včas, ale jak jednání pokračovala, zmatek a zjevné konflikty mezi stranami rostly a v pátek se zdálo, že proces je blízko kolapsu.

Noční jednání a kompromisy všech stran znamenaly, že v sobotu mohlo být dosaženo dohody. Na summitu byla přijata rozhodnutí o desítkách otázek, včetně slibu ztrojnásobit finanční prostředky na adaptaci k ochraně komunit před dopady změny klimatu, dohody o spravedlivém přechodovém mechanismu (JTM) a uznání práv domorodých obyvatel.

Návrhy na zahájení plánování cestovních map pro přechod od fosilních paliv a ukončení odlesňování však nebyly schváleny a byly odsunuty do procesů mimo OSN, kde je budou prosazovat koalice ochotných národů. Dopady potravinového systému – jako je chov skotu na vykácených plochách v Amazonii – byly z velké části ignorovány.

Celkový balíček byl z velké části vnímán jako přinejlepším postupný a daleko menší, než je potřeba k řešení zrychlující se klimatické krize. Jasper Inventor, zástupce programového ředitele Greenpeace International, řekl: „Cop30 začala s velkými ambicemi, ale skončila zklamáním. Toto byl moment, kdy se mělo přejít od jednání k realizaci – a ten moment byl promarněn.“

Generální tajemník OSN António Guterres uvedl, že bylo dosaženo pokroku, ale varoval, že je stále obtížnější dosáhnout dohod. „Konference COP jsou založeny na konsensu – a v období geopolitických rozporů je dosažení konsensu stále obtížnější,“ řekl. „Nemohu předstírat, že konference COP30 přinesla vše, co je potřeba. Rozdíl mezi tím, kde jsme, a tím, co vyžaduje věda, zůstává nebezpečně velký.“

Komisař EU pro životní prostředí Wopke Hoekstra se připojil k pocitu úlevy. „Není to dokonalé, ale je to obrovský krok správným směrem. EU stála jednotně a bojovala za ambiciózní klimatická opatření,“ napsal na X, i když tato jednota byla podrobena těžké zkoušce.

Anna Åberg z think tanku Chatham House uvedla, že samotné dosažení dohody je pozitivní. „Krach COP by byl velkou a škodlivou ranou na konci roku, který již byl poznamenán vážnými výzvami pro mezinárodní spolupráci v oblasti klimatu a multilateralismus obecně,“ řekla. „Je pozitivní, že v Belému bylo dosaženo dohody, i když mnozí budou – oprávněně – zklamáni úrovní ambicí.“

Panovala však také hluboká frustrace z toho, že ačkoli bylo slíbeno financování adaptačních opatření, termín byl posunut na rok 2035. Mamadou Ndong Toure, tematický vedoucí pro klima a odolnost v organizaci Practical Action v Senegalu, řekl: „Adaptace nemůže být založena na slibech, které se stále zmenšují; lidé v první linii potřebují předvídatelnou, odpovědnou podporu a jasnou cestu k jednání.“

Podobně, i když Brazílie označila Cop30 jako „Indigenous Cop“ (konferenci domorodých obyvatel) a dohoda poprvé uznala práva domorodých obyvatel na půdu a jejich znalosti jako základní řešení klimatické změny, stále panovaly obavy, že jejich účast byla omezená. „I přes označení Indigenous Cop ... bylo jasné, že domorodí obyvatelé jsou i nadále vyloučeni z jednání,“ řekl Emil Gualinga z kmene Kichwa Peoples of Sarayaku v Ekvádoru.

A panovala frustrace, že konečný text se přímo nezmiňoval o fosilních palivech. James Dyke, klimatolog z University of Exeter, řekl: „Navzdory maximálnímu úsilí hostitele se Cop30 nepodaří ani přimět národy, aby se dohodly na postupném ukončení používání fosilních paliv. Tento hanebný výsledek je důsledkem úzkoprsých vlastních zájmů a cynické politiky.“

Po několika letech, kdy se tyto výroční klimatické konference OSN konaly v autoritářských zemích, došlo v Belému k bouřlivým protestům, když se občanská společnost vrátila v plné síle. Pochod s desítkami tisíc protestujících rozzářil sobotu uprostřed summitu a aktivisté dali najevo svůj názor v jinak šedém a sterilním konferenčním centru.

„Od demonstrací domorodých obyvatel v místě konání summitu po více než 70 000 lidí, kteří pochodovali v ulicích, bylo cítit hmatatelné nadšení, jaké jsem už roky nezažil,“ řekl Jamie Henn, ředitel Fossil Free Media.