Kterak česká vláda trestuhodně ignoruje zásadní globální hrozbu

20. 5. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Pro drtivou většinu českých voličů jsou nejdůležitějším tématem blížících se eurovoleb obavy z teroristického útoku, což o nás mnohé vypovídá. Rozhodně stojí za důkladné zamyšlení, proč jsou Češi vyděšeni takřka mizivou hrozbou více než případným kolapsem organizovaného života na této planetě. Vinu za tento nepříznivý stav nesou dílem klasické sdělovací prostředky, jež uhranula takzvaná migrační krize a teroristické útoky inspirované Daešem, dílem pak vláda, jejíž do nebe volající klimatické ignorantství na vlastní kůži pocítíme všichni.




Hovoříme-li o klimatických změnách či spíše o klimatickém rozvratu, autoritářstvím okouzlený Babišův kabinet maximálně tak kličkuje nebo pronáší banální fráze - třebaže by měl urychleně zpytovat svědomí a posléze burcovat do boje proti bezprostřední globální hrozbě. V době, kdy Česká republika v rámci Evropské unie patří k přičinlivějším producentům skleníkových plynů na hlavu, se naše vláda odmítá připojit k celoevropské iniciativě usilující o snížení emisí na nulu do poloviny tohoto století. To samo o sobě podle mého soudu stačí na to, aby byli Babiš a spol. po zásluze posláni na smetiště dějin.

Palčivé problémy, jakými jsou dlouhodobá sucha a nízká kvalita zemědělské půdy, míní řešit naprosto diletantsky. Zubožená česká krajina dlouhodobě trpí nedostatkem vody, což má podle vládních expertů švejkovsky vyřešit efektivnější propojení vodárenských soustav a obnova zanedbaných vodovodů. ČR prý udělá maximum k ochraně klimatu, nicméně toto úsilí nesmí stát v cestě českému průmyslu. Andrej Babiš se chce ke klimatickým změnám postavit „racionálně“, tedy jako muž, a střeží se „anarchistů typu zelení a piráti“. Jinými slovy, česká vláda přinejmenším tuší obrovská rizika vyplývající z klimatického rozvratu, avšak zaujímá klasický pštrosí postroj: ignoruje bezprecedentní hrozbu pro lidstvo a pro její eliminaci vůbec nic nedělá.

Zdá se, jako by Strakova akademie žila v popření nezpochybnitelného, neboť globální oteplování si už dlouhodobě vyžaduje svou krutou daň v podobě statisíců lidských životů. Klimatické změny urychlují šíření infekčních nemocí, jako je malárie a horečka dengue, vytvářejí podmínky vedoucí k akutní podvýživě a průjmu - a zároveň zvyšují frekvenci a intenzitu povodní, hurikánů, horkých vln a dalších přírodních pohrom. Zvyšující se průměrné roční teploty, stoupající hladina moří, tající ledová pokrývka – to vše je zaručeným receptem pro katastrofu epochálních rozměrů, pokud se lidstvo nezmobilizuje k radikální akci. První nesmělé plány, jak toho docílit, se už objevily i v americkém Kongresu.

Zkusme si představit, že by džihádistický terorismus ročně připravil 150 tisíc lidí o život, a to nebereme v potaz další neblahé externality globálního oteplování. V ideálním případě by otvíráky všech mainstreamových tiskovin volaly po nekompromisní likvidaci všech toxických napajedel islamistického terorismu. Nejde samozřejmě jen o životy dnešních generací, ale i o životy všech generací budoucích. Na síle získávají hlasy, jež tvrdí, že udržitelný život na modré planetě není slučitelný s korporátním kapitalismem, tedy systémem, bez kterého by vulgární oligarchové jako Babiš nebo Trump nemohli existovat, natož vykonávat zodpovědnou politickou funkci.

Jenže i další přední čeští politikové, především prezident Miloš Zeman, se tváří v tvář hrozící klimatické dystopii chovají jak šílenci dychtící po hromadné sebevraždě. Hlava státu hloupě pohrdá těmi, kdo soudí, že by fosilní paliva měla zůstat pod zemí a že by lidstvo bez velkých průtahů mělo přejít na obnovitelné zdroje energie. Předseda Senátu Jaroslav Kubera zneužil terezínskou tryznu, aby si mohl plivnout na ekologické aktivisty a klimatology, když varoval před totalitou „zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví nebo multikulturalismus“. Tyto zdiskreditované, leč námi zvolené politické fosilie jsou pověstnou žábou na prameni – a to o nás leccos vypovídá. Avšak pouhá výměna politiků nestačí, neboť problémem je v první řadě dysfunkční politický systém.

 

 

 

 

0
Vytisknout
6985

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2019