Karlovy Vary: Íránský film kritizující postoj režimu vůči afghánským imigrantům
3. 7. 2024 / Jan Čulík
čas čtení
9 minut
Asi nejzávažnějším a svým způsobem nejpozoruhodnějším filmem - protože byl vyroben v Íránu a íránský režim kritizoval - byl v úterý debut dvou režisérů Alirezy Ghasemiho a Rahy Amirfazliho V zemi našich bratrů (2024). Film byl úspěšný letos už i na americkém festivalu Sundance.
Po americké invazi do Afghánistánu v roce 2001, po útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku, uprchlo před americkým bombardováním z Afghánistánu do Pákistánu a do Íránu velké množství afghánských civilistů - do Íránu přišlo z Afghánistánu pět milionů lidí. Přestože je od jejich příchodu už skoro čtvrt století, tito Afghánci nejsou dodnes v Íránu považováni za svéprávné občany, rovné Íráncům.
Tento "posmutnělý" - jak praví katalog karlovarského festivalu - film tuto diskriminaci kritizuje třemi příběhy. Afghánci prostě nemají, kam se obrátit, kdo by je obránil. Všechny tři příběhy jsou pozoruhodné svým soustředěním na jednotlivé, lidské osudy.
První příběh se odehrává nedlouho po roce 2001 kdesi na menším městě, kde do tamější střední školy chodí i skupina afghánských teenagerů,. Jednoho dne cestou ze školy je zastaví íránská policie a chce na ni průkazy. Mnozí studenti je u sebe nemají, a tak jich policie skupinu zatkne, pod záminkou, že "bude kontrolovat jejich imigrantský status". Je to lež, archivní místnosti ve sklepě policejní budovy byly vytopeny a policie nařídí studentům, aby jim pomáhali odtamtud vynášet dokumentaci a vůbec aby tam manuálně pracovali.
A toto se děje několikrát, navzdory tomu, že si na to ředitel školy stěžuje, ovšem velitel policie ho seřve a pošle domů. A problémem je, že jeden z policistů se zakouká do jednoho sedmnáctiletého studenta a sexuálně ho zneužije. Jediným způsobem, jak se znásilňování vyhnout, je, že student si ve školních dílnách kladivem rozbije pravou ruku - takže ji má až po loket v sádře na mnoho týdnů a homosexuální policista se už neodváží ho verbovat k "práci".
Druhý příběh je příběhem afghánské služky ve středostavovské íránské rodině a její vile. Služka s afghánským manželem, manuálním dělníkem na stavbě, který má zřejmě problémy se srdcem, žije v přidruženém domku pro služebnictvo vedle luxusní íránské středostavovské vily. Služka přijde domů s nákupem, volá manžela a s hrůzou zjistí, že v obýváku jejího domku leží na zemi mrtvý, uprostřed svých pilulek a léků. Služka s manželem i s malým synem je v Íránu ilegálně, nemůže tedy prozradit smrt svého manžela, protože by byla okamžitě i se synem deportována do Afghánistánu. Má velký problém, středostavovští majitelé vily se ptají na jejího manžela, ona jim nemůže říct, že umřel. Nakonec rozdrobí manželovy pilulky do jídla jednoho z mnoha potulných psů, který dočasně ztratí vědomí. Služba rodině oznámí, že ho pohřbí za domem, ve skutečnosti (zatímco pes pak ožije) tam kope tajně hrob pro svého manžela.
Třetí příběh, už z dvacátých let dvacátého století, je příběhem postaršího Afghánce, kterého povolají na imigrační úřad. Tam mu sdělí, že jeho mladý syn, o němž se jeho otec domníval, že odjel na práci do Turecka, byl naverbován do íránské armády, poslán do Sýrie a tam byl zabit. Rodinám zabitých afghánských vojáků chce Írán udělit íránské občanství, jenže muž smrt svého syna dlouho nedokáže sdělit své hluché manželce, kterou nicméně na přípravu ceremonie udělování íránského občanství. Tam se manželka o smrtí syna doví a oba propadají zoufalství. Tři jemné, smutné portréty lidskosti.
Druhým nejzávažnějším filmem v úterý byl norský film Až na věky (2024) režisérky Lilji Ingolfsdottír, a je to vysoce sofistikovaný rozbor rozkladu manželského vztahu dvou čtyřicátníků. Ta analýza toho vztahu je tak složitá a tak psychologicky působivá, že nejsem schopen to všechno tady popsat. Manželka Marie, která má i starší děti z předchozího vztahu, má dvě malé děti se svým nynějším partnerem Sigmundem, zřejmě hercem či celebritou, který vydělává prostřednictvím jednotlivých projektů, nemá tedy stálé zaměstnání a neustále je pryč. (Vymlouvá se, že musí pořád pracovat, když nemá stálé zaměstnání> Nemůže žádný projekt odmítnout, protože by ho pak už nepoužívali.)
Marie by také chtěla dělat kariéru, ale je zcela zahlcena péči o pět dětí. Manželovi Sigmundovi to docela agresivně hystericky vyčítá, až ten už toho má dost a uvažuje o rozvodu. Oba jdou aspoň jednou k psycholožce, a ta manželku Marii stimuluje k velmi sofistikovanému pohledu na svůj vlastní postoj. Vyjde najevo, že Marie se sama nenávidí, protože si o sobě myslí, že je k ničemu. Proto manželovi nadává, aby si o ní myslel, že manželka je lepší než on a neopustil ji. Mnohé tyto rysy má od matky. Film je pozoruhodně stimulativní psychologickou analýzou a končí smírně.
Filmů o rozvoji či rozpadu vztahů je zdá se letos v Karlových Varech docela dost - nebo jsou to filmy, jako ten dobrý slovenský, Od marca do mája, prostě zachycující normální život v rodině. Takový se snaží být i česko-slovenský film Beaty Parkanové Světýlka (2024), který usiluje mapovat vývoj v rozpadávající se rodině z hlediska šestileté dcerky. Film je ale hraný a nejpozoruhodnější na něm je právě ten vynikající herecký výkon té šestileté dívky. Ostatní herci jsou nepřesvědčiví - mluví přehnaně spisovným, dabérským jazykem a film působí docela násilně a pak jaksi uprostřed všeho najednou skončí. Zajímavá je hysterická a agresivní babička. Sobectví a neschopnost komunikovat zase hraje i v tomto filmu velkou roli a holčička je tím nepřekvapivě ztraumatizována.
Provokativně opravdu podivný byl film řeckého režíséra Yorgose Lanthimose Kinds of Kindness, (Milé laskavosti, 2024) natočeno v britsko-irsko-americké koprodukci. Skládá se také ze tří různých příběhů, v nichž ale různé postavy hrají titíž herci. Co k tomu říct: Režisér si vybírá co nejvíce šokující, často drastické motivy, snad aby extremním přeháněním, často záměrně nemotivovaných nebo nevysvětlených činů ilustroval nedokonalost dnešního světa?
První příběh je zřejmě extremní kritikou moci oligarchů v dnešním světě. Hlavní hrdina, asi čtyřicetiletý muž, pracuje ve velké americké korporaci a je absolutním otrokem svého generálního ředitele, který mu nařizuje, co musí jíst, musí ztloustnout, co musí číst, že nesmí mít děti. Mužova trpělivost skončí, když ředitel požaduje, aby zaměstnanec najel velkou rychlostí svým automobilem do jiného automobilu a jeho řidiče zabil. Když to zaměstnanec odmítne udělat, ředitel ho vyhodí z práce a muž ztratí manželku a všechny kontakty. Nakonec postižený zaměstnanec zjistí, že mezitím ředitel přesvědčil jistou dívku, aby bouračku provedla sama, muž ovšem nezahynul, je v nemocnici. Tento zaměstnanec se chce zpětně vlísat do přízně šéfa a tak zraněného v nemocnici najde, vyveze ho před nemocnici na kruhový objezd a tam ho dvakrát přejede svým autem. Je oligarchou přijat zpět.
Druhý příběh je příběhem policisty, jemuž se na mnoho týdnů ztratila v Arktidě manželka výzkumnice. Nakonec ji úřady objeví a vrtulníkem přivezou zpět, jenž manžel policista zjistí, že to asi není jeho žena. Nezná jeho oblíbenou píseň, dřív nesnášela čokoládu, nyní ji miluje, a manžel zjistí celou řadu dalších nesrovnalostí. Příběh je stále bizarnější. Manžel tvrdí ženě, o niž si myslí, že to je jakýsi podvrh, aby si usekla palec a uvařilo mu ho s květákem. Manželka to udělá, policista je zhnusen a palec hodí kočce, ale pak chce po falešné? manželce, aby si vyrvala játra, která on bude mít k večeři. Ženo to skutečně udělá a leží vedle jater v krvi na zemi v obýváku. Kdosi zvoní a u dveří je pravá manželka. Je to všechno blud, což si myslí psychiatr, který dává policistovi prášky na vyléčení? Nevíme,
Třetí příběh je ještě bizarnější. Je to příběh nedefinované sekty, která hledá nadpřirozenou dívku se schopností uzdravovat mrtvé, aby ji jmenovala svým božským šéfem. Nadšená pracovnice sekty, kterou ale sekta vyloučí pro údajnou "nečistotu", že se setkala s manželem, nakonec tuto zázračnici najde a ona opravdu oživí jednu mrtvolu. Žena ji veze dívku zpét do sekty, ale řídí jako obvykle své auto nesmírně nebezpečně, narazí do zdi a dívka, která umí oživovat mrtvé, prolítne předním sklem a je sama mrtvá.
Co si o tom všem myslet?
2917
Diskuse