Jazyk, kterým mluvíme, určuje, jak myslíme, což je v rozporu s teorií Noama Chomského
1. 7. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
5 minut
Všichni
lidé žijí ve stejném světě a mají podobné zkušenosti. Proto mají
všechny jazyky, kterými se na této planetě mluví, stejné základní
kategorie pro vyjadřování myšlenek a předmětů - odrážejí tuto společnou
lidskou zkušenost. Tuto představu již léta obhajují různí lingvisté, ale
podle amerického lingvisty Caleba Everetta při podrobnější analýze
jazyků zjistíme, že mnoho základních pojmů není univerzálních a že
mluvčí různých jazyků vidí a přemýšlejí o světě odlišně.
Noam
Chomsky je známý tím, že navrhl koncept "univerzální gramatiky" -
myšlenku, že všechny lidské jazyky mají společnou strukturu bez ohledu
na to, kde se vyvinuly. (Pozn. JČ: Moje někdejší profesorka lingvistiky a fonetiky Alena Skaličková na FF UK tvrdila, že Chomského teorie nefunguje pro flexivní, napřiklad slovanské jazyky.)
Daniel Everett tvrdí, že domorodý amazonský
jazyk pirahã Chomského tezi vyvrací. V jazyce pirahã se nevyskytuje
rekurze - něco, co je podle Chomského vlastní všem jazykům, a proto je
univerzální. Rekurze je, když se jedna věta vkládá do druhé, jako
například: "Policista, který zatkl banditu, jenž vyloupil dům, je na
policejní stanici".
V nové knize Everett na
základě mnoha jazyků, které zkoumal v brazilské Amazonii, ukazuje, že
mnoho kultur neuvažuje o čase, prostoru nebo číslech stejným způsobem.
Caleb Everett tvrdí, že čísla jsou pojem, který není lidem přirozený ani
vrozený - a nesmírně se liší podle jednotlivých kultur a jazyků, a to
do té míry, že nelze říci, že by existoval univerzální a "přirozený"
způsob, jak se lidé učí množství.
Caleb je
synem Američana Daniela Everetta, který se do Brazílie přestěhoval v 70.
letech 20. století jako křesťanský misionář s cílem přeložit Bibli do
jazyka pirahã - jazyka, kterým dnes mluví přibližně jen 300 domorodých
Brazilců.
Tato debata připomíná známý spor,
který v akademickém světě existuje mezi Calebovým otcem Danielem a
americkým lingvistou Noamem Chomským, o jazyk pirahã v Rondônii, tedy
právě o ten, který se Caleb učil jako dítě. Od útlého věku doprovázel
Caleb svého otce a matku (která byla rovněž misionářkou) na misiích v
brazilské Amazonii. Dokonce žil mezi domorodými obyvateli a část svého
dětství strávil rybařením a hraním si s nimi v pralese.
Po
návratu do USA vystudoval a začal pracovat na finančním trhu. Jedna
otázka ho však vždy trápila: zajímal se o psychologii a četl vědecké
časopisy, v nichž se psalo, že způsob, jakým se lidé učí a chápou čísla,
je univerzální. Stále více se zajímal o výzkum domorodých obyvatel, s
nimiž se setkával v dětství, a rozhodl se změnit svůj život. Opustil
svět financí, udělal si doktorát a vrátil se do Rondónie, na severu
Brazílie, aby zkoumal amazonské jazyky.
Everett
říká, že jsme si zvykli věřit, že všechny jazyky světa používají
univerzální kategorie pro klasifikaci myšlenek a předmětů - protože
lidská zkušenost je omezena na několik společných aspektů všech kultur.
Tyto
rozdíly jsou mnohem větší než jen kulturní rozdíly, tvrdí Caleb.
Hluboce určují, jak každý člověk vnímá a přemýšlí o světě. Rozdíl je v
tom, že pro jedny lidi mohou být některé pojmy času nejen irelevantní -
ale téměř nepochopitelné. Jiné národy mohou mít o čase propracovanější
představy než ostatní.
Aby to pochopili,
zkoumají lingvisté jako Caleb mnoho jazyků, které nebyly v minulosti
řádně prozkoumány - zejména v Amazonii. Technologie a snadné cestování v
dnešním světě urychlily práci lingvistů.
Jedná
se o jednu z nejžhavějších debat ve světě lingvistiky. Chomsky dokonce
označil Daniela Everetta za šarlatána a naznačil, že jeho výzkum jazyka
pirahã byl zfalšovaný - protože Daniel byl po léta jediným akademikem,
který tento jazyk ovládal.
Amazonie je jakýmsi
fascinujícím mikrokosmem jazykové rozmanitosti světa. Mnoho badatelů v
posledních desetiletích přineslo údaje z různých jazyků v Austrálii,
Amazonii a Africe, které zřejmě neodpovídají modelům, jež Chomsky a
další prosazovali v 60. a 70. letech. A tyto modely se staly velmi
vlivnými.
Vždycky jsem si dával do souvislosti
monotónní mluvu Čechů s jejich osobností, která také postrádá vzestupy a
pády, vždy se snaží nepřitahovat pozornost, je víceméně amorfní.
Zároveň se podle mého názoru projevují rozdíly ve výslovnosti, v
nářečích, v dynamičtější osobnosti některých částí Moravy, sušší a
hrubší v některých částech českého severu, zastřenější a zaoblenější v
hornatějších místech atd.
Kromě techničtějšího
smýšlení Čechů, které se možná odráží v tomto jazyce, který vyžaduje
rychlý matematický výpočet pro aplikaci své složité gramatiky, která s
každou nuancí změny rodu, deklinace, pádů vyžaduje změnu všech
následujících slov.
Také nový způsob mluvení
generací narozených v tomto století, s kratší a hudebnější výslovností,
slova, která vykouzlí významy s pomocí bohatých prostředků českého
jazyka, snaha vytvářet měkká slova, s méně drsným zvukem, v jejich
slangu a výrazech, používání některých anglických slov, obecně kratších a
hláskově orientovaných, což se mi zdá, že představuje tekutější a
tvárnější osobnost dnešních mladých lidí.
1553
Diskuse