Co se děje v Putinově mysli? Jeho vlastní slova nám dávají znepokojivé vysvětlení

26. 2. 2022

čas čtení 6 minut
 
Nebezpečný pocit oběti u ruského prezidenta vychází z představ 20. století o frustrovaném potenciálu jeho země.

 
"Mají jediný cíl: zabránit rozvoji Ruska. Hodlají to udělat stejným způsobem, jako to dělali předtím, aniž by poskytli jedinou záminku, dělají to jen proto, že existujeme."

Tato slova pronesl Vladimir Putin 21. února ve svém dnes již notoricky známém projevu o Ukrajině. Opakují argumentaci, kterou formuloval již ve svém projevu o Krymu v březnu 2014: "Politika zadržování Ruska, která trvala po celé 18., 19. a 20. století, pokračuje i dnes. Neustále dochází k pokusům zatlačit nás zpět do kouta, protože máme nezávislý postoj, protože si stojíme za svým." Putinova vize ruských dějin je vize vzestupu, který je neustále blokován nepřáteli, píše Michel Eltchaninoff, šéfredaktor časopisu Philosophie a odborník na historii ruského myšlení.

 
Současný "Západ" v této vizi bojuje za zadržování Ruska ze žárlivosti. Evropa se zhroutila do dekadence, je drcena tíhou svého humanismu a politického liberalismu: je unavená, rozhádaná, vydaná na milost a nemilost každému procházejícímu větru. Spojené státy, utápějící se v instrumentální, materialistické kultuře a v rozporech vlastních dějin, jsou v procesu ztráty svého prvenství. Naproti tomu Rusko, stejně jako jeho nově vznikající spojenec Čína, je z civilizačního hlediska na vzestupu.

Putin se zde opírá o zvláštní teorii, kterou ve 20. století rozvinul historik a etnograf Lev Gumiljov. Syn dvou nejslavnějších ruských básníků, Nikolaje Gumiljova a Anny Achmatovové, tvrdí, že každý národ má zvláštní životní sílu: "biokosmickou" vnitřní energii nebo vášnivou substanci, kterou nazývá passionarnost. Putin se s Gumiljovem možná seznámil v Petrohradě na počátku 90. let. V každém případě si jeho myšlenky osvojil a nikdy nevynechá příležitost se na ně odvolat. V únoru loňského roku prohlásil: "Věřím v passionarnost. V přírodě stejně jako ve společnosti existuje vývoj, vyvrcholení a úpadek. Rusko ještě nedosáhlo svého nejvyššího bodu. Jsme na cestě." Podle něj v sobě Rusko nese sílu a potenciál mladého národa. "Vlastníme nekonečný genetický kód," řekl.

Kromě Gumiljova se Putin opírá o dalšího myslitele - menší postavu v dějinách ruského myšlení. Loni v říjnu hovořil o tom, že pravidelně nahlíží do sbírky politických esejů s názvem Naše úkoly, hlavního díla Ivana Iljina, který zemřel v roce 1954. V jednom z prezidentem preferovaných esejů, "Co svět hledá v rozdělení Ruska?", Iljin odsuzuje "imperialistické sousedy" země, tyto "západní národy, které nechápou a nepřijímají ruskou svébytnost". V budoucnu se podle něj tyto země nevyhnutelně pokusí zmocnit území, jako jsou pobaltské země, Kavkaz, střední Asie a zejména Ukrajina. Metodou bude podle Iljina pokrytecké prosazování hodnot, jako je "svoboda", s cílem přeměnit Rusko v "gigantický Balkán". Konečným cílem je "rozkouskovat Rusko, podřídit ho západní kontrole, rozložit ho a nakonec nechat zmizet".

Je tedy nutné pochopit, že to, co se na Ukrajině skutečně děje, je výsledkem vize Ruska, která je hluboce zakořeněna v Putinově mysli. V roce 2008 potrestal Gruzii za její touhu opustit orbit staré imperiální mocnosti. V roce 2014 anektoval Krym a zahájením konfliktu v Donbasu zabránil vstupu Ukrajiny do NATO. To mu však nestačí. Chce konfrontaci se Západem - a vítězství nad ním. Považuje Západ odpovědný za rozpad Sovětského svazu, za slabost Ruska v 90. letech a za autonomní tendence bývalých sovětských republik.

Proč právě teď? V letech následujících po jeho znovuzvolení v roce 2018 vlastenecká exaltace, která následovala po anexi Krymu, vyprchala. Každodenní problémy obyčejných lidí - pokles životní úrovně, nárůst chudoby, inflace, krize ve zdravotnictví - se rok od roku zhoršují. USA se mezitím začaly více zabývat Čínou než Ruskem. A tak v červenci 2021 Putin zveřejnil nechvalně proslulý článek, v němž hlásal jednotu ruského a ukrajinského lidu. Tvrdil, že Ukrajince nelze nechat donekonečna trpět pod nelegitimní vládou, která se dostala k moci v roce 2014, což označil za státní převrat. Putin od jara hromadil své vojáky na hranicích svých sousedů. Na podzim zintenzivnil vojenské přípravy a vydal ultimátum NATO a Washingtonu. Nastražil na Západ pečlivě nastraženou past, protože věděl, že není možné jeho požadavky přijmout. Vše bylo připraveno na to, co následovalo.


Stejně jako v  roce 2008, ruská státní média opakují Putinovo tvrzení, že hrozí genocida. Místo Osetinců, které údajně ohrožoval tehdejší gruzínský prezident Michail Saakašvili, jsou tentokrát oběti, které je třeba bránit, v Doněcku a Luhansku. Výroba této humanitární krize může pro Putina nést příjemný prvek ironie. Nikdy nezapomněl na bombardování Bělehradu ze strany NATO na jaře 1999, několik měsíců předtím, než se stal premiérem. Parodováním jazyka etnických čistek a genocidy (tentokrát ruskojazyčných obyvatel Donbasu, nikoliv Kosovanů) chce Putin anulovat urážku způsobenou touto epizodou tím nejtemnějším způsobem, jaký si lze představit.

Co si máme myslet o tomto věčném pocitu oběti, který ruskému prezidentovi umožňuje uměle vytvářet situace, v nichž se Rusko jeví jako ponížené a uražené? Je to jednání racionálního vůdce? Odpověď je jednoduchá a zároveň znepokojivá. Putin si během desetiletí vytvořil paranoidní, ale koherentní vidění světa. Podle této vize je Rusko po staletí obětí pokusu o jeho potlačení a rozčlenění. Těmto pokusům je třeba se bránit. Logika této vize vychází z přesvědčení, že ruská pasionarita nesmí být omezována.

Pro Putina - na rozdíl od unaveného západního člověka, ztraceného v honbě za ziskem a materiálním pohodlím - "ruský člověk myslí především ... ve vztahu k vyššímu morálnímu principu". A je připraven pro něj zemřít. Putin často cituje známé ruské rčení: pro Rusy je "i smrt krásná". Snaze pomstít se za vnímané ponížení se proto možná meze nekladou. Prezidentův světonázor dláždí cestu k extremismu.

Zdroj v angličtině ZDE  

0
Vytisknout
7983

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2022