Ukrajina v troskách, sociální a zdravotní pracovníci nastupují…
25. 2. 2022 / Pavel Veleman
Demokratičtí politici napříč Evropou opět selhávají. Celé dlouhé týdny slyšíme, jak je vše zajištěno, připraveno, sankce prý menší, větší, největší. NATO nachystáno a výsledek - raději nemluvit.
Ukrajina nevyzbrojena, krvácí sama, fakticky opuštěná. NATO se ani nesejde v té nejvyšší sestavě, americký prezident nepřijede na jednání na starý kontinent. A to nejstrašnější nakonec - prezident Ukrajiny ve videokonferenci na včerejším summitu EU prohlásí, že je to nejspíše poslední chvíle, kdy ho lídři EU vidí živého a následně čtyři země EU nezvednou ruku pro tzv. vyřazení Ruska z SWIFTU, o který je statečný prezident Zelenskyj tak emotivně žádá. Ticho, ekonomika především, že?
Můj Bože, i moje generace musí sledovat další totální osamocení mírumilovné země proti brutálnímu predátorovi. Ale benzín, nafta, plyn, ropa proudí, trhy se konečně uklidňují, což je prý dobře, slyším před chvílí z televize jakéhosi ekonoma.
Humanitární katastrofa se valí na Ukrajince. Zoufalí lidé prchají ze země, opět nic není z EU nachystáno, zachraň se kdo můžeš, na nádraží v Kyjevě střílí zoufalá armáda do vzduchu. To nešlo alespoň nachystat "evropské" vlaky, autobusy. Člověk by čekal na místě například Červený kříž, významné neziskovky, ale nic, nic, nic. Opět jsme ohromeni, překvapení, šokováni... Diktátor a vrah táhne opět bílými a my jsme stále v šachu a bojíme se i dát alespoň garde. Čekáme na mat.
A ten, kdo jen trochu zná velmi přísnou imigrační politiku ČR a nefunkční sociální systém, totální bytovou nedostupnost, naprosto zbyrokratizované a pro cizince velmi složitě dostupné sociální dávky, ví, že až opadne to týdenní občanské morální vzedmutí, nastane ticho - to v ČR umíme. Na pět dní se všichni prokremelští politici odmlčí, ale za týden, dva již budou zpívat tu svojí čecháčkovskou písničku, kterou tak geniálně popsal Václav Černý ve svých pamětech:
Český člověk především, hrozí nám snížení ceny práce pro naše pracovníky a nebudou za to moci podnikatelé, ale manuální dělníci Ukrajiny. Šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý zajásá, konečně se naplní fabriky a montovny, pracovní agentury ještě více vyždímou své zoufalé pracovníky.
Sociální pracovník zůstane opuštěn od svého politického vedení na všech úrovních, stále se budou pouze psát nesmyslné metodiky jasných věcí, bude kontrolovat včasnou docházku na pracovištích v minutách a dobře vyplněný "cesťák". Psát střední plány, dlouhodobé plány, komunitně plánovat, to skutečně důležité pro Vaši práci tam však nikdy nenajdete. Bez skutečně funkčních nástrojů sociální politiky, budeme osamoceně a s několika spřízněnými dušemi řešit neřešitelné problémy, což povede k ještě rychlejšímu vyhoření, k ještě větší psychické nepohodě a naše vláda bude do toho ještě ekonomicky šetřit, "Peníze nerostou přeci na stromě," řekne nám pan ministr financí Stanjura.
Před několika týdny jsem zde napsal, že rok 2022 bude pro sociální pracovniky klíčový v otázce etické legitimity tohoto oboru. Až mi jde mráz po zádech, jak moc jsem měl pravdu.
Bůh s Ukrajinou a s námi všemi. Současná agrese Ukrajiny je pro mne další životní srážka se svojí zbabělosti, konformitou, autocenzurou… Kolegyně a kolegové, přidejte se!
Diskuse