Český úředník jde poprvé do práce v době války...

27. 2. 2022 / Pavel Veleman

 

Dnes jsem o desítky let starší a naštěstí pracuji v oboru, který má přímo ve své širší etické a pracovní náplni pomoc "časově" nejohroženější skupině obyvatel. A touto skupinou obyvatel v této hodině pravdy jsou občané Ukrajiny. Jedná se o ukrajinské občany žijící v ČR, jejich rodiny a zejména jde o maximální pomoc všem uprchlíkům z Ukrajiny. Jak odborně říká "obor" sociální práce: "Jedná se primárně o nejvíce ohroženou skupinou obyvatel, se kterou je nutné neprodleně zahájit komplexní sociální práci v režimu tzv. intervenčním."

Toto cílová skupina obyvatel musí být v těchto dnech zásadní prioritou všech pracovníků v sociální oblasti (státní správa, samospráva, neziskový sektor…). Měli bychom být příkladem ve své současné maximální otevřenosti a vstřícnosti k těmto statečným lidem a všem ostatním zaměstnavatelům a zaměstnancům v této zemi.

V této dějinné chvíli si všichni musíme pravdivě a sebekriticky přiznat naší dlouholetou českou přezíravost a povýšenost k této skupině obyvatel. Desítky let slouží zejména pro náš podnikatelský sektor tento národ převážně jako ekonomická masa k doplnění levné pracovní síly.

A najednou ohromeně sledujeme tu obrovskou odvahu, statečnost a neokázalé vlastenectví k ochraně své země. U nás nejspíše nepředstavitelné - stejně jako ve většině zemí západní Evropy.

Ano, všichni ti manuální dělníci na stavbách a v montovanách, uklízečky ve firmách a úřadech (mnohdy původní profesí vědkyně a vědci, muzikologové, psycholožky, inženýrky a inženýři) dnes ukazují celému světu svoji skutečnou mravní velikost a odvahu, která nám v této části světa tak chybi. Naše, do sebe zahleděná země nedokázala nikdy využít jejich skutečný potenciál a kapacitu. Dnes umírají v zákopech i za nás a celou civilizační Evropu.

Mějme tato jasná fakta na paměti, pakliže nám někdo z této cílové skupiny v nejbližších dnech zaklepe na dveře naší kanceláře nebo přepážky. Ten věčný a většinou komický strach z nadřízených nebo inspekční kontroly, které za rok budeme muset vysvětlovat nedokonalé číslování spisu, přiklonění se k vyplacení životně důležité dávky pro klienta i bez patnácté, zbytečné přílohy nebo špatně popsané síťování rodinných vztahů při přidělení krizového bytu, nás morálně neobhájí. Dokonce ani třicetistránková metodika byrokratických fachidiotů a právních puristů z nás vinnu nesmyje.

Mysleme na tuto byrokratickou komičnost v každé chvíli naší nelehké práce v situaci, kdy možná stojíme na prahu třetí světové války a chovejte se příznačně této situaci. Kritické myšlení by nám mělo pomoci poznat priority této chvíle. Dokažme vystoupit z těch "jízdních řádů byrokratické poslušnosti", která má v této osudové chvíli podobu Jaroslavem Haškem geniálně popsané "metafyzické idiocie poslušnosti" v románu "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války."

Stateční občané Ukrajiny umírají v této chvílii i za naši svobodu. Je nutná hlavně dlouhodobá pomoc v maximální možné míře. Buďme si také velmi dobře vědomi "naší národní DNA", která se opakovaně projevuje nejdříve vlnou obrovského vzedmutí maximální solidarity, která fascinuje a pozitivně ohromuje celý svět.

Tato chvíle vzepětí má však obvykle jepičí život. Bohužel většinou následuje stejně rychlá druhá vlna odklonu od těchto pozic pomoci a empatie. Následuje deziluze, "rychlá únava materiálu" a stejně rychlý konec této podpory, která ve své zbabělosti a malosti ohromuje svět podruhé, tentokrát ale naší sobeckostí.

Dokážeme to tentokrát změnit ? Věřím, že ano. Budoucnost má "modrožlutou" podobu, přidejme ještě "bíločervenomodrou". Bude to krásná duha svobody.

Bůh s občany Ukrajiny a s námi všemi.

Pavel Veleman