NYT: Způsobují masové protesty v mnoha zemích světa demokracii, nebo nestabilitu?

27. 6. 2019

čas čtení 2 minuty
 

Je docela lehké dostat lidi do ulic prostřednictvím sociálních sítí. Až to, co má následovat, je složité.


Na základě rozsáhlých protibabišovských protestů v Praze se deník New York Times zamýšlí na pozoruhodným nárůstem demonstrací a protestů po celém světě.

Protesty se konají v Praze, v Kazachstánu, v Hongkongu. V Alžírsku odešel z úřadu v dubnu po masových protestech prezident Buteflika. Súdánský prezident Omar al-Bašír o několik dní později.

Motivy všech těchto protestů jsou různé. Avšak experti poukazují na to, že nárůst protestů je projevem globálního trendu, kdy velké množství obyčejných občanů požaduje, aby se politikové u moci více zodpovídali z toho, co činí.

 

Od roku 2010 dochází k mobilizaci lidí, kteří normálně nebývají mobilizováni: mladí lidé, lidé z etnických menšin a občané autoritářských států.

Globální politické změny vedou k zvýšenému očekávání od obyvatelstva, že by se politikové měli zodpovídat, přestože mezitím na světě autoritářské režimy sílí. Tyto dva trendy jdou proti sobě. Občané také nyní přestávají důvěřovat demokraciím a přestávají spoléhat pouze na volby. Namísto toho vycházejí do ulic. A v důsledku existence sociálních sítí je daleko jednodušší mobilizovat veřejné mínění a zorganizovat masové akce. Jenže takové demonstrace mohou selhat dříve, než dosáhnou svého cíle. To může vyvolat začarovaný kruh protestů a nestability.

Od pádu komunismu si všechny státy říkají demokracie, avšak v bývalém sovětském bloku demokratické reformy všude neproběhly. Militarizované bezpečnostní služby nejsou v těchto státech schopny splnit očekávání městských středních vrstev, že by se politikové měli ze svých činů zodpovídat.

Například v Kazachstánu byly počáteční malé protesty součástí procesu zjišťování, jak si počínat, až se proměnily ve velké protesty.

K protestům také dochází ve Venezuele.

Ovšem protesty, které vznikají prostřednictvím sociálních sítí, jsou zranitelné. Protože jsou decentralizované, hnutí mohou zkolabovat, anebo být absorbována do establishmentu.

V Súdánu například byl prezident Bašir donucen odstoupit, avšak generál, který uchvátil moc po něm, poslal proti demonstrantům vojáky. Desítky lidí byly usmrceny a mnoho jich bylo zbrutalizováno. Podobně to dopadlo v Zimbabwe, kde po protestech, které vedly r. 2017 k pádu Roberta Mugabeho, následoval násilný útlak.

Je docela lehké dostat lidi do ulic prostřednictvím sociálních sítí. Až to, co má následovat, je složité.

Podrobnosti v angličtině ZDE

https://www.nytimes.com/2019/06/25/world/czech-hong-kong-protests.html?smid=nytcore-ios-share

0
Vytisknout
6859

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019