Donald Trump v demilitarizované zóně aneb Nic není ztraceno

2. 7. 2019 / Daniel Veselý

Trumpovy bizarní eskapády nedávají mnohým spát, neboť americký prezident je při výkonu své funkce mnohdy inspirován prapodivnými vrtochy a instinkty, které by v některých případech mohly vést ke katastrofální válce (Írán) a v jiných zase k ukončení letitého konfliktu (Severní Korea). Je sice pravda, že Trumpův kabinet snad nejvýrazněji charakterizuje nevypočitatelnost, chaos či ničení fungujících dohod, avšak Trumpova romance se severokorejským lídrem Kim Čong-unem by se mohla stát příslibem nové éry na Korejském poloostrově.

Donald Trump se stal vůbec prvním americkým prezidentem, který v doprovodu severokorejského lídra vstoupil na půdu Severní Koreje. Pravda, Trump s Kimem učinili jen dvacet kroků od hranic s Jižní Koreou, jenže symbolika tohoto počinu je nesmírná. A je celkem lhostejné, zda šéfa Bílého domu k opětovnému setkání s Kimem, tentokrát v demilitarizované zóně, vedlo jeho přebujelé ego nebo jen momentální rozmar.

Člověk by se neměl oddávat marným iluzím, neboť zevrubná a systematická diplomacie je něco, čeho není zuřivě tweetující nájemník Bílého domu vůbec schopen. Jenže v sázce je skutečně mnoho: není to tak dávno, kdy si oba kontroverzní politikové šli vzájemně po krku, a devastující konflikt, kdy se ke slovu mohly dostat i atomové zbraně, byl takřka na spadnutí. Takže jakékoliv zmírnění tenze mezi USA a KLDR je třeba uvítat nehledě na motivaci lídrů obou zemí.

Donald Trump se chlubí cizím peřím, když prohlašuje, že zabránil válce na Korejském poloostrově, protože největší zásluhy na zmírnění neúnosného napětí patří v první řadě jihokorejskému prezidentovi Mun Če-inovi. Tento politik na rozdíl od svých předchůdců upřednostňuje racionální dialog mezi oběma Koreami a Spojenými státy. Kdyby Mun Če-in neoprášil „sluneční politiku“ (diplomatické sbližování obou Korejí), Trump by se s Kimem s největší pravděpodobností nikdy nesetkal.

Americký prezident už pomýšlí na své znovuzvolení a nutně potřebuje nějaký úspěch v zahraniční politice. Patrně i on pochopil, že denuklearizace Severní Koreje nelze dosáhnout pouhým lusknutím prstů. Kim zase chce, aby jeho země vybředla z mezinárodní izolace a aby byly zrušeny tvrdé sankce. Ačkoliv mu osud obyčejných Severokorejců na srdci dozajista neleží, jako každý diktátor moc dobře ví, že vleklé ekonomické útrapy, na nichž se podepisuje i mezinárodní embargo, by mohly podkopat jeho dosud neotřesitelné postavení.

Únorový summit v Hanoji skončil fiaskem, protože USA tvrdošíjně trvaly na tom, aby se KLDR zbavila jaderných zbraní, což Pchjongjang, maje na paměti Husajnův a Kaddáfího osud, samozřejmě odmítl. Severokorejci tehdy vedle moratoria na testy jaderných zbraní a střel dalekého doletu Američanům nabídli, že vyřadí z provozu jaderné středisko v Jongbjonu. Na oplátku údajně požadovali, aby USA zmírnily sankce. Podle Bílého domu chtěl Pchjongjang dosáhnout zrušení celého sankčního režimu.  

Je možné, že Trumpova vláda bude volky nevolky Severní Koreu akceptovat jako jadernou velmoc a nebude už nadále svéhlavě trvat na její denuklearizaci. V Bílém domě patrně pochopili, že kýženého cíle lze dosáhnout pouze recipročními kroky, a nikoliv maximálním tlakem. Trumpova administrativa se možná spokojí se zmražením severokorejského jaderného arzenálu, jak informuje list New York Times. Americký tým povede zkušený diplomat Stephen Biegun, který na rozdíl od jestřábů Mikea Pompea a Johna Boltona preferuje „souběžný a paralelní přístup“ vůči Severní Koreji, tedy diplomatický proces, který bude rozdělen do několika fází. Rozhovory mezi USA a KLDR na nižší úrovni by měly být zahájeny v půli července.

Třebaže pohled na Trumpův Bílý dům je veskrze tristní podívanou, jedna věc je jistá: Bílý dům nyní upustí od jakýchkoliv riskantních akcí proti Pchjongjangu, a to minimálně do listopadu příštího roku, kdy bude Trump znovu usilovat o Oválnou pracovnu.  

 

0
Vytisknout
2777

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2019