Co mívá větší dopad, volby nebo protesty?

26. 6. 2019

čas čtení 4 minuty
Většina protestů dosáhne menších ústupků, nebo zcela selže, napsal Moisés Naím. Ale některé způsobily podstatné politické změny. Co charakterizuje ty, které uspěly?


Co mají společného Severní Korea s Kubou? Jasná odpověď zní, že obě země jsou diktaturami. Méně zjevné je, že v obou se nedávno konaly volby. 12. března Severokorejci oznámili, že 99,99 % jejich občanů přišlo k volbám a že 100 % hlasů bylo odevzdáno 687 režimním kandidátům. Jiní neexistovali. Pár týdnů předtím Kubánci hlasovali v referendu, v němž dostali otázku, zda schvalují novou ústavu. 91 % z nich řeklo ano.

Tento sklon diktatur pořádat podvodné volby je podivný. Je založen na předpokladu, že volby, dokonce i když jde jen o divadlo, mohou nějak kompenzovat nelegitimitu autokratické vlády.

Pořádání voleb a referend se v demokraciích i diktaturách stalo častějším. Probíhá nyní více voleb než kdy dříve. Letos například 33 zemí uspořádá prezidentské volby a 76 parlamentní.

Ale jiná forma politického vyjádření se stává mnohem častější než volby: Pouliční protesty. Kromě pochodů a shromáždění se běžnou formou stalo též blokování dopravy.

Minulý týden proběhly masivní lidové protesty v několika zemích. V Moskvě například policie zatkla více než 400 demonstrantů protestujících proti zatčení Ivana Golunova, novináře, který vyšetřuje korupci v Kremlu. Policie jej obvinila z držení a pašování drog, což jiní novináři a politici označují za pochybné obvinění. Současně v Hongkongu více než milion lidí vyšel do ulic protestovat proti extradičnímu zákonu, který by umožnil represi Pekingu na jednom z pro něj nejdůležitějších území. Díky protestům byl Golunov propuštěn a v Hongkongu bylo odloženo schválení extradice. Zatímco se toto dělo, desetitisíce Švýcarek vyšly do ulic Curychu a dalších měst na protest proti genderové diskriminaci.

Také v Súdánu se protestovalo. Vláda je brutálně potlačila a více jak stovka protestujících přišla o život. Vláda v Chartúmu také zablokovala mobilní telefony a přístup k internetu. Od prosince Súdánci požadují konec autokratické vlády, férové volby a demokratické svobody. Tedy přesně totéž, co žádají Venezuelané na druhém konci světa.

Není to nic nového. Politika a pouliční protesty vždy šly ruku v ruce. Ale v nynější formě z 21. století obsahují některé zvláštnosti.

První je jejich frekvence. Thomas Carothers a Richard Youngs, dva přední světoví experti na politické protesty, to důkladně prozkoumali a dospěli k závěru, že se zvýšila frekvence i rozsah protestů. Jak víme, využití mobilních telefonů a sociálních sítí umožňuje organizaci politických shromáždění a dalších forem veřejného protestu. Pomáhá také, že v mnoha zemích povstala nová, početnější, propojená a energická střední třída.

Důvodů této vlny protestů je mnoho: Některé z nich mají široké cíle, jako odstranění korupce nebo ekonomické nerovnosti. Jiné, jako ten v Hongkongu, jsou specifické: Aby se předešlo schválení vydávacího zákona. Ještě další začínají specifickými požadavky, ale rychle se vyvinou v širší požadavky. Existují také protesty soustředěné na odstranění prezidenta, jako v případě egyptského Husního Mubaraka, guatemalského Otty Péreze Moliny a brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové.

Velkou otázkou je, zda protesty fungují. To není tak jasné. Většina protestů dosáhne menších ústupků nebo zcela selže. Ale některé způsobily podstatné politické změny. Co charakterizuje ty, které uspěly? Zjevně je nezbytná kombinace nových komunikačních technologií se starými metodami politické organizace. Sociální sítě samy o sobě nestačí. Aby byly úspěšné, protesty musejí zahrnovat velkou část společnosti a nejen prostřednictvím internetu. V některých případech se mezinárodní tlak a zapojení ozbrojených sil ukázalo jako rozhodující. Avšak iluze politického hnutí založeného na kolektivním rozhodování bez jasně identifikovatelných lídrů obyčejně končí jako každá jiná iluze.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE

0
Vytisknout
9120

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019