Likvidovat bludy před volbami do evropského parlamentu nestačí

Na prahu fatálního rozpadu odpovědnosti a svobody

9. 5. 2019 / Bohumil Kartous


Jedna z věcí, kterou přinesl internet a s ním roztříštěná, nekontrolovatelná distribuce informací, je obrovská míra iracionality v lidském rozhodování. Možnost vytvořit na personalizované úrovni informační prostředí vede k uzavírání lidí do kokonů, mikrosvětů, v nichž činí svá rozhodnutí o vztazích, zdraví, hospodaření či o politické volbě. A to vede k řadě na sebe navazujících fatálních selhání, uvrhujících celé společnosti do neřešitelných situací. Tragické na tom je, že v některých případech stačí relativně málo lidí, které se podaří zmást, nicméně celá společnost následně musí hledat řešení odporující dosavadní koncepci přijímání odpovědnosti a svobody. A to může postupně vést k erozi celého právního systému a svobody jednotlivce postavené na jeho vlastním, kvalifikovaném rozhodnutí. Kvalifikovaná rozhodnutí bude ve snaze zabránit iracionalitě a pomatenosti dělat někdo jiný ...
Deník Boston Globe poukazuje na to, že zatímco v roce 2000 považovaly USA splaničky za de facto vymýcenou nemoc, letos se pouze v Massachusetts objevilo 60 případů podezření z této nákazy a v celých USA pak 764. Článek dále uvádí, že důvodem je nižší proočkovanost proti spalničkám, kdy rodiče využívají (zneužívají) náboženské výjimky ze zákonné povinnosti nechat své děti chránit před epidemickými chorobami. Zároveň je ale zřejmé, a článek to částečně zmiňuje, že k nárůstu dochází s penetrací internetu do společnosti a s šířením informací, které mohou velmi zásadním způsobem ovlivnit rozhodování lidí v tak choulostivých a důležitých ohledech, jako je právě jejich vlastní zdraví, nebo zdraví jejich dětí. Antivakcinační kampaně mohou vycházet ze skutečného podezření na tlak farmaceutických firem k rozšiřování vakcinace dětí i dospělých pod záminkou zvýšení ochrany populace, ale v kybeprostoru rychle zmutují v bludy (jako například o vztahu mezi očkováním a autismem).

Zároveň článek navrhuje dvě možná řešení, z nichž obě už byla v některých státech USA aplikována: omezení "svobody" nechránit děti z bona fide náboženského přesvědčení a dále také možností dát teenagerům právo na to nechat se očkovat bez ohledu na postoj jejich rodičů. V obou případech jde o omezení svobody a odpovědnosti těch, kdo z hlediska práva mají rozhodovat a předpokládá se, že skutečně budou rozhodovat bona fide a na základě dostatečného poučení a s dostatečně silnou zkušeností a osobní odpovědností.

Očkování je jedním z nejlepších příkladů, na nichž lze poukázat, jak nebezpečné může být, když se jen relativně nepatrně sníží společenský konsensus na zásadních bezpečnostních opatřeních nebo rozhodnutích se zásadním dopadem. Stačí jen malé procento rodičů, kteří přestanou očkovat své děti, a rapidně se zvyšuje riziko vzniku bezpečnostního rizika celospolečenského charakteru. A tedy i hledání možností, jak takovým rizikům předcházet, což se ovšem neděje v rovině technologické, ale v rovině právní. A jak bylo uvedeno výše, v této rovině se pak zásadně mění podmínky demokratického uspořádání. I svobodmyslný člověk, který zároveň netrpí ztrátou identity s ostatními, těžko nachází argumenty, proč dosavadní konstelaci neměnit.

Josef Šlerka nedávno na Twitteru zveřejnil data o důvěře dospělé společnosti v bludy týkající se role EU ve vztahu k imigraci či k údajnému organizování demonstrací proti středoevropským vládám Georgem Sorosem. Kromě nárůstu důvěry v tyto dezinformace, obsažené v různých modifikacích v textech a dalších obsazích kolujících po českém kyberprostoru, s věkem respondentů, je varovný fakt, jak významné procento lidí věří naprosto scestným představám. V odpovědi na otázku, zda EU řídí muslimskou imigraci do Evropy, je poměr mezi přesvědčenými o bludu a těmi, kdo ho odmítají, v kohortě 45 až 55 let velmi vyrovnaný (slide č. 8). Jde o prokazatelnou lež, jejíž šíření je součástí řízených kampaní dezinformátorů, jak upozorňují nejen Čeští elfové, ale řada dalších organizací a médií zabývajících se fenoménem fake news. Jenže vliv takových lží vede následně k rozhodnutím, jež dostávají k politickému rozhodování naprostí diletanti a paraziti typu Miloše Zemana, brexitérů či Donalda Trumpa. 

A to následně vede k úvahám, jak takový problém řešit. Podobně jako v případě očkování jsou takové úvahy vedeny relativně přímočaře a hledají způsob jak omezit samotný negativní dopad rozhodnutí vedených vírou v blud. Hrozí přitom zcela vážně, že tímto způsobem dojde postupně k omezování svobod a odpovědnosti v mnoha úrovních společenského života.

Nedávno mi jeden podnikatel s vážnou tváří říkal, že bychom opět měli přemýšlet o omezení volebního práva podle vzdělání, a poukazoval na to, že původní "demokratický" koncept starořeckých Atén také pracoval s omezným volebním právem (už jsem se o tom v předchozích článcích zmiňoval). Fakt, že mezi elitami stále přežívá tento sklon k privilegovanosti, může velmi snadno vést k hledání takových řešení, která omezí svobodu i odpovědnost lidí za jejich rozhodnutí. V okamžiku, kdy elity k takovému řešení přistoupí (a mocenskou cestu si najdou), bude to konec demokracie.

Řešení přitom leží někde jinde. Z dlouhodobého hlediska k potřebě naučit lidi žít ve světě, v němž nelze jednoduše přijímat informace, stejně jako nelze jednoduše a bezhlavě konzumovat další a další cukry a tuky. Obojí je evidentně nad adpatační schopnosti lidské společnosti, jejíž evoluční tempo je mnohem pomalejší než tempo technologické extenze vlastních možností, nicméně směřovat k tomu je životně nezbytné.

Z krátkodobého hlediska je ovšem naprosto nutné vést k odpovědnosti za informační obsah provozovatele digitálních platforem, které ho masivně zprostředkovávají. Je nezbytné donutit Facebook, Twitter, Google a další k tomu, aby účinně eliminovali vliv bludů na společnost, jejíž imunita je v tomto ohledu prokazatelně slabá. To, že Facebook před evropskými volbami zřídil oddělení, které likviduje dezinformace týkající se EU, by měl být permanentní stav. V opačném případě skutečně stojíme na prahu rozpadu konceptu svobody a odpovědnosti, na němž si jako liberální demokracie zakládáme.
0
Vytisknout
5268

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019