Proč považuji překlady zejména staré, klasické beletrie za zásadní

29. 5. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
30750
Občas jsem se potkával s názorem, že Homéra, Danta atd. je třeba číst v originále. Nic proti tomu, pokud se tak někdo rozhodne. Nemyslím si však, že to dokáže stejně dobře jako někdo, kdo tomu odborně věnuje mnoho let života, čili jako dobrý překladatel.

Ještě větší problém je v tom, že i kdyby to dokázal, těžko takto zvládne byť jen ta opravdu nejdůležitější klasická díla napříč velkými jazyky aspoň západní kultury. Ale vůbec největší problém vidím jinde: v samotném čtení a prožívání.

Každá četba je překlad. Ani ten, kdo čte dílo přímo čerstvé, ne staletí staré, dílo psané v jeho mateřštině, nečte nic jako stabilní objekt. Nemusí mu vůbec rozumět. Vezměte si třeba to, jak Máchovi současníci četli jeho Máj. Nerozuměli češtině? Neznali originál? Ne, problém byl v jejich myšlení, prožívání, emocích, očekávání.

To, jak něco čtete, svědčí na prvním místě o vás samotných. Samozřejmě není jedno, co čtete, je důležité se potýkat s velkými díly klasické tradice, ale cílem nemůže být najít nějaký objekt, ta díla nikdy jako objekty neexistovala. Cílem je navázat na myšlení a prožívání, na představy jiných dob v tom nejlepším, co z nich zbylo, hledat v tom kořeny toho cenného a živého a rozvíjet to vlastními prožitky a myšlením dál. A na to je ideální mateřština.

0
Vytisknout
537

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2026