Trumpova demokracie na venezuelský způsob
24. 9. 2026 / Fabiano Golgo
čas čtení
7 minut
Kdyby někdo napsal venezuelský příběh posledních měsíců jako politickou satiru, pravděpodobně by mu redaktor vytkl, že přehání.
Donald Trump celé roky používal Venezuelu jako dokonale naaranžované muzeum všech hrůz, které potřeboval vystavovat svému publiku: socialismus, diktatura, narkomafie, uprchlíci, Kuba, všechno pěkně v jednom balení, aby se na Floridě nemuselo příliš dlouho vysvětlovat, proč je třeba nenávidět americkou levici.
Potom v lednu 2026 americké jednotky Nicoláse Madura zajaly a odvezly do Spojených států, Trump oznámil další historické vítězství své politiky a člověk mohl naivně očekávat, že když už Spojené státy provedly něco tak mimořádného, jako je násilné odstranění prezidenta cizí země, budou chtít alespoň dokončit příběh, kterým celou operaci politicky prodávaly.
Jenže právě v této chvíli začala být Venezuela opravdu zajímavá, protože Maduro zmizel, zatímco jeho viceprezidentka Delcy Rodríguezová převzala vedení státu a Washington zjistil, že se s ní dá docela dobře pracovat.
A nejen pracovat. V úterý se Rodríguezová setkala s Trumpem v New Yorku na okraji Valného shromáždění OSN, kam přijela jako prozatímní prezidentka Venezuely, tedy nikoli jako pozůstatek svržené diktatury, který je třeba někam diplomaticky uklidit, ale jako partnerka, se kterou se jedná o budoucnosti země.
A nejen pracovat. V úterý se Rodríguezová setkala s Trumpem v New Yorku na okraji Valného shromáždění OSN, kam přijela jako prozatímní prezidentka Venezuely, tedy nikoli jako pozůstatek svržené diktatury, který je třeba někam diplomaticky uklidit, ale jako partnerka, se kterou se jedná o budoucnosti země.
Venezuelská delegace v těchto dnech neobjíždí Manhattan s červenými prapory a portréty Cháveze, nýbrž s portfoliem dluhů, ropných polí, těžebních projektů, zahraničních aktiv a investičních možností; jedná s Meziamerickou rozvojovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou a diskutuje o restrukturalizaci venezuelského dluhu odhadovaného na 150 až 200 miliard dolarů.
Marx musí mít v posmrtném životě mimořádný smysl pro humor: americká křížová výprava proti latinskoamerickému socialismu skončila tím, že se Madurova viceprezidentka učí mluvit plynně investiční bankéřštinou.
Na tom by samo o sobě nemuselo být nic skandálního. Zahraniční politika není nedělní škola a po pádu autoritářského vládce se státy obvykle nerozpustí do vzduchu spolu s jeho portréty. Problém začíná jinde:
Na tom by samo o sobě nemuselo být nic skandálního. Zahraniční politika není nedělní škola a po pádu autoritářského vládce se státy obvykle nerozpustí do vzduchu spolu s jeho portréty. Problém začíná jinde:
Trump několik let neprodával voličům tuto složitou úvahu. Neříkal jim, že Venezuela vyžaduje delikátní institucionální přechod, při němž možná bude nutné dočasně spolupracovat s nejvyššími představiteli starého režimu. Prodával jim mravně prostší produkt, v němž na jedné straně stojí komunistická diktatura a na druhé americká svoboda, což je krásné schéma do chvíle, kdy svoboda objeví pod zemí největší prokázané zásoby ropy na světě.
Právě ropa zbavila venezuelskou ideologii mnoha dramatických vlastností. Rodríguezová, která byla ještě nedávno druhou nejvýše postavenou osobou režimu, s nímž Trump spojoval slova diktatura, narkoterorismus a komunismus, se během několika měsíců proměnila v osobu, se kterou jeho vláda uzavírá energetické dohody a podporuje návrat zahraničních firem do venezuelského ropného sektoru.
Právě ropa zbavila venezuelskou ideologii mnoha dramatických vlastností. Rodríguezová, která byla ještě nedávno druhou nejvýše postavenou osobou režimu, s nímž Trump spojoval slova diktatura, narkoterorismus a komunismus, se během několika měsíců proměnila v osobu, se kterou jeho vláda uzavírá energetické dohody a podporuje návrat zahraničních firem do venezuelského ropného sektoru.
ExxonMobil jedná o návratu do pásma Orinoka, další společnosti rozšiřují své aktivity a Spojené státy tento měsíc dokonce vyřadily Venezuelu ze seznamu zemí, které podle Washingtonu nedostatečně spolupracují v boji proti obchodu s drogami, kde byla více než dvacet let. To všechno lze obhajovat jako výsledek změny chování nové vlády; nelze však přehlédnout, jak rychle se strašlivý civilizační konflikt z předvolebních tribun změnil v technickou poradu o těžbě, dluhu a investičním riziku.
A právě tady se do tohoto skoro nudně realistického příběhu vplíží María Corina Machado a realita se opět začne chovat jako špatně vychovaný dramatik. Nobelův výbor jí v roce 2025 udělil cenu míru výslovně za její práci ve prospěch demokratických práv Venezuelanů a za úsilí o spravedlivý a pokojný přechod „od diktatury k demokracii".
A právě tady se do tohoto skoro nudně realistického příběhu vplíží María Corina Machado a realita se opět začne chovat jako špatně vychovaný dramatik. Nobelův výbor jí v roce 2025 udělil cenu míru výslovně za její práci ve prospěch demokratických práv Venezuelanů a za úsilí o spravedlivý a pokojný přechod „od diktatury k demokracii".
Formulace je důležitá, protože málokdy poskytne Nobelův výbor budoucím satirikům tak přesnou rekvizitu: Machado dostala nejprestižnější politické ocenění světa právě za proces, který měl podle původní trumpovské mytologie následovat po odstranění Madura.
Potom se však ukázalo, že politické dějiny mají poněkud vulgárnější dramaturgii než norský Nobelův výbor. Machado v lednu přijela za Trumpem do Bílého domu a předala mu svou Nobelovu medaili. Trump, který dlouhodobě veřejně mluví o své touze získat Nobelovu cenu míru, dar přijal a oznámil, že si medaili ponechá; Nobelův institut musel vzápětí objasňovat, že fyzický předmět lze samozřejmě darovat, ale laureáta změnit nelze.
Potom se však ukázalo, že politické dějiny mají poněkud vulgárnější dramaturgii než norský Nobelův výbor. Machado v lednu přijela za Trumpem do Bílého domu a předala mu svou Nobelovu medaili. Trump, který dlouhodobě veřejně mluví o své touze získat Nobelovu cenu míru, dar přijal a oznámil, že si medaili ponechá; Nobelův institut musel vzápětí objasňovat, že fyzický předmět lze samozřejmě darovat, ale laureáta změnit nelze.
Z hlediska symboliky už nebylo co vylepšovat. Žena oceněná za venezuelský přechod od diktatury k demokracii odevzdala symbol svého ocenění muži, který měl po odstranění diktátora v rukou největší vliv na další vývoj země, a tento muž mezitím objevil praktické přednosti spolupráce s diktátorovou viceprezidentkou.
Aby ta groteska nebyla příliš decentní, přišel tento týden další obraz. Zatímco Rodríguezová cestovala po New Yorku, jednala o venezuelských financích a setkala se s Trumpem jako hlava státu, Machado se podle svého týmu v posledních hodinách třikrát neúspěšně pokusila vrátit do Venezuely.
Aby ta groteska nebyla příliš decentní, přišel tento týden další obraz. Zatímco Rodríguezová cestovala po New Yorku, jednala o venezuelských financích a setkala se s Trumpem jako hlava státu, Machado se podle svého týmu v posledních hodinách třikrát neúspěšně pokusila vrátit do Venezuely.
Není veřejně doloženo, že by jí návratu bránil Trump, ani není poctivé tvrdit něco, co nevíme; není však ani potřeba nic přikrášlovat. Samotné uspořádání postav je dostatečně absurdní: Nobelova laureátka za boj za venezuelskou demokracii nemůže vstoupit do Venezuely, zatímco bývalá viceprezidentka režimu, proti němuž bojovala, si v New Yorku potřásá rukou s prezidentem, který měl tento režim porazit.
Venezuelský případ spíše odhaluje rozdíl mezi Trumpovou politickou řečí a jeho politickou metodou. V řeči potřebuje ideologii, protože ideologie vyrábí nepřátele, a nepřátelé vyrábějí publikum. Komunismus se proto na tribuně stále hodí, stejně jako se hodí Kuba, migranti, kartely nebo kdokoli, koho lze vměstnat do jednoduché podívané dobra a zla.
Venezuelský případ spíše odhaluje rozdíl mezi Trumpovou politickou řečí a jeho politickou metodou. V řeči potřebuje ideologii, protože ideologie vyrábí nepřátele, a nepřátelé vyrábějí publikum. Komunismus se proto na tribuně stále hodí, stejně jako se hodí Kuba, migranti, kartely nebo kdokoli, koho lze vměstnat do jednoduché podívané dobra a zla.
Ještě v úterý v OSN Trump znovu používal tvrdou antikomunistickou a bezpečnostní rétoriku a chlubil se americkou akcí proti Madurovi; o několik hodin později se setkával s ženou, která byla Madurovou pravou rukou. Nejde ani tak o neuvěřitelný paradox jako o dva různé Trumpy, kteří si navzájem nijak nepřekážejí, protože jeden existuje pro publikum a druhý pro obchodní jednání.
Není třeba vymýšlet ironický závěr, protože realita ho napsala příliš okatě sama: z velké války proti venezuelské diktatuře se stal obchod s její dědičkou a demokracie, která měla být cílem celé podívané, zatím stále čeká na termín.
Není třeba vymýšlet ironický závěr, protože realita ho napsala příliš okatě sama: z velké války proti venezuelské diktatuře se stal obchod s její dědičkou a demokracie, která měla být cílem celé podívané, zatím stále čeká na termín.
156
Diskuse