Vliv Ruska na západní Balkán - nejnestabilnější region Evropy - se stává problémem

9. 12. 2022

čas čtení 5 minut
Rusko má na západním Balkáně velký vliv, živí nacionalismus a napětí. Přesto by se balkánské země měly stát členy EU – pro kancléře Scholze je to nejvyšší priorita. Klíč k řešení migrační krize tam vidí i EU, píše Carolina Drüten.

Než Rusko 24. února napadlo Ukrajinu, byl západní Balkán opomíjenou oblastí. Šest přidružených zemí chce vstoupit do EU, ale tento proces je již léta pozastaven. Korupce, autoritářství a nacionalismus bují. Rusko rozšířilo své propagandistické aktivity. Čína usilovala o vliv prostřednictvím infrastrukturních projektů. A Západ? Zdálo se, že nechápal, že zde existuje nebezpečná zranitelnost.

To se s válkou na Ukrajině změnilo. Neuralgické body, které Rusko považuje za součást své vlastní sféry vlivu, se přesunuly do strategického hledáčku Západu: Gruzie, Moldavská republika – a západní Balkán, geograficky vnitřní dvorek EU. Tři ze šesti zemí, které nejsou členy NATO, jsou obzvláště křehké: Bosna a Hercegovina, Srbsko a Kosovo. Existují však pochybnosti, zda se EU poučila z chyb minulosti.

V každém případě kancléř Olaf Scholz učinil z této záležitosti nejvyšší prioritu. "Šest států západního Balkánu patří do Evropské unie," řekl začátkem listopadu. Zasazuje se o jejich přistoupení. V úterý Scholz odcestoval do albánské metropole Tirany, kde se koná summit politiků z EU a západního Balkánu. Jeho poslání je komplexní. První konflikt je na spadnutí. Jedním z důvodů je největší a nejdůležitější země na Balkáně: Srbsko.

Srbský prezident Aleksandar Vučić ve čtvrtek rozzlobeně oznámil, že se summitu nezúčastní. "Pokud vím, neexistuje žádný precedens, aby země na západním Balkáně bojkotovala takový summit," říká Florian Bieber, vedoucí Centra pro jihovýchodní evropská studia na Univerzitě Karla Franzense v Grazu. Samotná hrozba je neobvyklá. Od té doby srbská vláda ustoupila. Prezident zřejmě zkouší svůj manévrovací prostor.

Vučićova nelibost se vrací k personálnímu rozhodnutí kosovského premiéra Albina Kurtiho. Základní konflikt je hluboký. Bělehrad svého souseda Kosovo neuznává a území si nárokuje pro sebe, což má historické, nacionalistické a mocensko-politické důvody. Bez řešení konfliktu, ale bez vstupu do EU.

Německo a Francie nedávno navrhly kompromis: Dohodu podobnou německo-německé základní smlouvě z roku 1972, ve které se SRN a NDR vzájemně ujistily o územní celistvosti, ale SRN se držela cíle znovusjednocení. Faktické – nikoli však právní – uznání by také mohlo zlepšit srbsko-kosovské vztahy a přiblížit region EU.

Jedinou otázkou je, zda je to v Bělehradě vůbec žádoucí. Vučić řídí politiku houpačky mezi Západem a Východem. Nepodporuje sankce proti Moskvě, ačkoli Srbsko jako kandidát na přistoupení musí svou zahraniční politiku přizpůsobit unijní. Je proevropský, ale před pár lety ho ruský prezident Vladimir Putin obdaroval stíhačkami a tanky.

Evropský strach z pravdy

Ve své zemi vládne de facto sám. "Celý režim je ušitý na míru Vučićovi," říká expert Bieber. Nevládní organizace Freedom House klasifikuje Srbsko pouze jako "částečně svobodné". Vláda "pokračuje v porušování politických práv a občanských svobod a vystavuje nezávislá média, politickou opozici a organizace občanské společnosti tlaku," uvádí se v prohlášení.

Bieber proto pochybuje, že Vučić má vážný zájem na evropském členství. Protože pak "by musel zahájit ústavní reformy, které by nakonec byly jeho zkázou". Brusel se naopak zdráhá říkat určité pravdy, například že členství v EU není s Vučićovou politikou možné a že Srbsko ve svém současném stavu již není demokracií.

Západ své páky nevyužívá, souhlasí Kurt Bassuener z berlínského think tanku Democratization Policy Council. Má "na západním Balkáně větší vliv, než kdekoli jinde na světě". Místo toho EU oznamuje pokrok, který ve skutečnosti neexistuje.

"Propast mezi rétorikou a politickou realitou se od 24. února prohloubila a to je skutečný problém," řekl Bassuener. Evropané se v zásadě zabývají předcházením nepokojům v regionu, získáváním pracovníků – a zadržováním migrantů.

Balkán ve skutečnosti stál v poslední době v centru pozornosti jako migrační trasa. Pro řadu zemí v Asii, Africe a Karibiku nebyla v Srbsku vízová povinnost. V posledních měsících přišlo do zemí EU přes Srbsko mnoho migrantů, kteří tam nemají vyhlídky na ochranu: Indové, Burunďané, Tunisané. Efekt pocítilo zejména Rakousko. Srbsko pod tlakem Bruselu již znovu zavedlo vízovou povinnost pro občany Tuniska a Burundi a do konce roku má následovat i pro Indy.

Přesto je podle evropské agentury pro ochranu hranic Frontex západobalkánská trasa stále nejaktivnější migrační trasou do EU. Migranti, kteří tam nebo v Řecku během pandemie zůstali, si stále častěji razí cestu dál. Brusel nyní pracuje na akčním plánu na snížení imigrace balkánskou cestou.

Pozorovatelé se shodují, že přes všechny problémy v regionu neexistuje v dlouhodobém horizontu žádná alternativa k integraci západního Balkánu do EU. Na jedné straně Rusko využívá napětí na Balkáně k destabilizaci EU. Na druhou stranu neustálé postavení na pomezí, ve kterém se země západního Balkánu nacházejí, poškozuje bezpečnost plánování pro firmy, říká Bieber.

"Ekonomická nejistota vede k politické nejistotě, která zase může vést ke krizím," uvedl expert. "Cena za to by byla pro EU nakonec mnohem vyšší, protože krize s sebou přinášejí nestabilitu a uprchlíky." A to je scénář, kterému se Evropané chtějí vyhnout.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
3434

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2022