Proč časopis Time jmenoval Zelenského mužem roku

8. 12. 2022

čas čtení 9 minut
Zelenskij: "Chci přivést na Ukrajinu prosperitu. Chci rozbít ten neustálý cyklus utrpení a útlaku."

Reportér Simon Shuster vydal rozsáhlou reportáž o Volodymyru Zelenském s nímž v listopadu cestoval dlouhé hodiny vlakem z Kyjeva do právě osvobozeného Chersonu.

Reportáž obsahuje několik zajímavých věcí:


Citujme:

Telefonát z prezidentské kanceláře přišel v sobotu večer: Připravte se na další den, řekl jeden z asistentů, a přibalte si kartáček na zuby. Nebyly tam žádné podrobnosti o cíli cesty ani o tom, jak se tam dostaneme, ale nebylo těžké to uhodnout. Pouhé dva dny předtím, 260. den invaze na Ukrajinu, se Rusové stáhli z města Cherson.

"Moje ochranka byla stoprocentně proti," řekl mi prezident během cesty. "Nesli to těžce. V regionu, který byl právě deokupován, nemohou kontrolovat prakticky nic. Takže je to velké riziko a z mé strany i trochu lehkomyslné."

Proč to tedy dělat? Ruským cílem na začátku invaze bylo zabít nebo zajmout Zelenského a zlikvidovat  jeho vládu. Proč jim dávat šanci udeřit? Zřejmý důvod souvisel s informační válkou, která se stala Zelenského specialitou. Vtrhnutím do města, které Vladimir Putin stále prohlašoval za své, by ukrajinský vůdce rozbil ruský narativ o dobytí a imperiální slávě, jimiž ruští propagandisté už měsíce ospravedlňovali válku. Zelenského návštěva by prohloubila rozpaky z ruského ústupu a posílila by ukrajinskou vůli pokračovat přes zimu.

To však nebyl důvod, který pro svou cestu uvedl. "Jde o lidi," řekl mi ve dvouhodinovém rozhovoru, když jeho soukromý vlak projížděl zemí. "Devět měsíců jsou pod okupací, bez světla, bez ničeho. Ano, mají za sebou dva dny euforie z návratu na Ukrajinu. Ale ty dva dny jsou pryč." Brzy se objeví dlouhá cesta k obnově a mnoho jeho občanů bude chtít návrat k normálu, a to mnohem rychleji, než jim ho stát může poskytnout. "Teď upadnou do deprese a bude to velmi těžké," vysvětlil Zelenskij. "Vidím to tak, že je mou povinností tam jet a ukázat jim, že se Ukrajina vrátila, že je podporuje. Možná jim to dodá dostatečnou vzpruhu, aby vydrželi ještě pár dní. Ale nejsem si jistý. Nedělám si takové iluze," dodal.

Tu noc prezidentský vlak cestoval po celé délce Ukrajiny od severu k jihu asi devět hodin. Většinu kupé obsadili muži z ochranky, kteří si opírali své útočné pušky o nosiče zavazadel, kopali nohama a sledovali filmy na svých telefonech. Nikdy předtím v tomto vlaku reportéry neviděli a jejich jedinou žádostí bylo, abychom Zelenského soukromý vagón nefotili. "Jestli ho Rusové najdou, je to terč," vysvětlil jeden z nich.

Od začátku invaze se letecký provoz nad Ukrajinou omezil na stíhačky, bezpilotní letouny, bombardéry a řízené střely. Hlavním prezidentovým prostředkem pro cestování na dlouhé vzdálenosti se stal vlak. Zvenčí je jeho vagon k nerozeznání od běžného osobního vozu. Uvnitř se mé očekávání špičkového velitelského centra na kolech nebo alespoň dobře zásobeného baru nenaplnilo. Na palubě nebyl internet a vybavení bylo skromné.

Zelenského úspěch jako válečného velitele spočíval v tom, že odvaha je nakažlivá. Ta se v prvních dnech invaze rozšířila mezi ukrajinské politické vedení, když si všichni uvědomili, že prezident zůstal na místě. Pokud se vám to zdá jako přirozená věc, kterou by měl vůdce v krizi udělat, vezměte v úvahu historický precedens. Jen o šest měsíců dříve afghánský prezident Ašraf Ghaní - mnohem zkušenější vůdce než Zelenskij - uprchl ze svého hlavního města, když se k němu blížily jednotky Talibanu. V roce 2014 jeden ze Zelenského předchůdců, Viktor Janukovyč, utekl z Kyjeva, když se k jeho sídlu blížili demonstranti; dodnes žije v Rusku. Na počátku druhé světové války utekli před postupem německého wehrmachtu mimo jiné vůdci Albánie, Belgie, Československa, Řecka, Polska, Nizozemska, Norska a Jugoslávie a válku přečkali v exilu.

K postupu ze západu by Ukrajinci museli překročit Dněpr pod pravděpodobným krupobitím dělostřelecké a kulometné palby. Při postupu ze severu by narazili na největší ukrajinskou jadernou elektrárnu, kterou Rusové obsadili počátkem března. Její reaktory nyní stojí na frontové linii a Zelenskij chápal, že postup kolem této oblasti by znamenal riziko katastrofy. Musel zvážit, co by Rusové při ústupu mohli s těmito reaktory udělat.

Takové otázky už Zelenskému nejsou cizí. Zabývá se jimi už několik měsíců a vyvíjí způsoby, jak strukturovat své myšlenky kolem dilemat, která by ho kdysi možná ohromila. "Dříve byl takový lehkovážný," řekl mi jeden z jeho vojenských poradců, Oleksij Arestovyč. "Rychlé pohyby, rychlá rozhodnutí, spousta řečí, vtipkování. Teď vidíte takového bručouna," říká, zužuje oči a napodobeně tlačí ramena dopředu. "Ztratil tu hereckou vlastnost a stal se z něj šéf."

Když přijde na rozhodování na bojišti, Zelenskij se obvykle soustředí na lidské životy - kolik by jich bylo ztraceno, kdybychom se vydali touto cestou?

Vlak se záměrně plíží ponurým tempem. V případě raketového zásahu jednoho z vagonů by ostatní při této rychlosti utrpěly menší škody a více cestujících by pravděpodobně přežilo. "Dává nám to možnost v klidu si promluvit," říká Denys Monastyrsky, ministr vnitra, který prezidenta na některých jeho cestách doprovázel. "Mluvíme o svých soukromých starostech, o svých rodinách, o svých dětech."

Když se vlak přesunul z oblastí bojiště a nabral trochu rychlosti, bylo jasné, že Zelenskij usiluje o mnohem víc než o vítězství na bojišti. To, čeho chce během svého působení dosáhnout, je prolomení kruhu útlaku a tragédií, v němž Ukrajina uvízla po celé generace. V dětství Zelenského babička vyprávěla o době, kdy sovětští vojáci přišli zabavit potraviny vypěstované na Ukrajině, její obrovské úrody obilí a pšenice, které byly pod hrozbou zbraní odvezeny. Byla to součást snahy Kremlu přetvořit sovětskou společnost na počátku 30. let 20. století a vedla ke katastrofálnímu hladomoru známému jako holodomor - "vražda hladem" -, který na Ukrajině zabil nejméně 3 miliony lidí.

O tématu holocaustu se u Zelenského doma mluvilo mnohem otevřeněji a častěji. Oba jeho rodiče jsou Židé. Rodina z matčiny strany válku z velké části přežila, protože někteří z nich byli při zahájení německé okupace Ukrajiny evakuováni vlakem do Uzbekistánu. Mnoho Zelenského příbuzných z otcovy strany bylo nacisty zavražděno. Jeho dědeček z otcovy strany, dělostřelec sovětské armády, přišel o rodiče a tři bratry během holocaustu. "Tyto tragédie přicházely jedna za druhou, nejprve holodomor, pak druhá světová válka," říká Zelenskij. "Jedna obrovská rána následovala za druhou."

Zeptal jsem se, zda tato historie Ukrajinu jako národ nějakým způsobem zoceluje a přispívá k jejímu odhodlání bojovat v současné válce. Za tuto otázku jsem si vysloužil pronikavý pohled. "Někteří lidé by mohli říct, že nás to zoceluje. Ale já si myslím, že to Ukrajině vzalo hodně ze schopnosti rozvíjet se," říká Zelenskij. "Byla to jedna rána za druhou, ta nejtvrdší. Jak nás to může zocelit? Lidé sotva přežili. Hlad je zlomil. Zlomilo to jejich psychiku a to samozřejmě zanechává stopy."

Nyní byla řada na jeho generaci, aby čelila ranám cizího vetřelce. Místo Stalina a Hitlera to je Putin, kdo se snaží zlomit jejich vůli tím, že je připravil o teplo a světlo, zničil jejich schopnost sklízet potraviny nebo myslet na něco jiného než na přežití této zimy. Už další generace Ukrajinců, jako Zelenského vlastní syn, se učí o válečných nástrojích, místo aby plánovala prosperitu. To je vzorec, který chce prezident rozbít, a jeho plán se opírá nejen o zbraně.

"Nechci vážit, kdo má více tanků a armád," říká. Rusko je jaderná velmoc. Bez ohledu na to, kolikrát budou jeho síly donuceny ustoupit z ukrajinských měst, mohou se přeskupit a zkusit to znovu. "Máme co do činění s mocným státem, který je patologicky neochotný nechat Ukrajinu jít," řekl mi Zelenskij. "Demokracii a svobodu na Ukrajině vnímají jako otázku vlastního přežití." Jediný způsob, jak porazit takového nepřítele - nejen získat dočasné příměří, ale vyhrát válku - je přesvědčit zbytek svobodného světa, aby táhl Ukrajinu opačným směrem, k suverenitě, nezávislosti a míru. Ztráta svobody v jednom národě podle něj oslabuje svobodu ve všech ostatních. "Pokud nás pohltí, slunce na vaší obloze pohasne."

3
Vytisknout
4921

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2022