Putin proti Ukrajině

23. 2. 2022

Nezastrašeny tím, že žádná země Rusko v uznání těchto odtrženeckých území nenásleduje (následují ho Ortegova Nikaragua, Asadova Sýrie a odtrženecké republiky v Gruzii, Abcházie a Jižní Osetie - pozn. KD), kolony ruských vojsk rychle přejely mezinárodně uznanou hranici a zaujaly zde pozice jako "mírové jednotky".

Během osudného jednání bezpečnostní rady Putin v zásadě všechny požádal, aby osobně vyjádřili souhlas s "ústřední stranickou linií" - nebo své výhrady: Nikdo ale nepřišel s tím druhým. (Spekuluje se, že generální prokurátor Igor Krasnov byl možná ze záznamu vystřižen právě proto, že nějaké výhrady k právní stránce rozhodnutí přece jen přednesl - pozn. KD.)

Následoval projev prezidenta, v němž Putin zjevně vyjádřil vše, co ho po léta štvalo ve vztahu k Západu a Ukrajině. Samozřejmě, to vše mělo velmi daleko ke spontánnímu jednání nebo projevu. Vše, co se stalo 21. února, bylo předem připraveno a zrežírováno.

Nebudu zde psát seznam šokujících bodů Putinova projevu. Přesto stojí za zmínku, že Putina zvlášť dohřálo téma ukrajinské státnosti ("Vinen je Lenin", "Ukrajina je kolonie") a americké plány přičlenit Ukrajinu k NATO a pak zaútočit na Rusko. Útok na Rusko by byl nevyhnutelný, tvrdí Putin, protože je příliš velké a silné a jde o hlavního nepřítele USA.

Takový je neuspokojivý výsledek Putinovy vlády po dobu více jak 21 let. Země nejbližší Rusku se takřka stala operační základnou pro válku se zatím stále největší vojenskou a ekonomickou mocností. Ale žerty stranou, Putin si nedělal legraci - věnoval třetinu až polovinu svého projevu vysvětlováním toho, jak se Rusko snažilo zabránit snaze USA o jeho zničení.

Jinak řečeno, vše co bylo v Rusku považováno za mytologizovaný a marginální názor na mezinárodní vztahy se 21. února bez nějakých zvláštních výhrad stalo oficiálním postojem Ruské federace. Nebude přehnané říci, že ani Putin, ani kdokoliv jiný v ruském vedení nepřednesl nikdy takový agresívní projev. Dokonce i [tajemník bezpečnostní rady Nikolaj] Patrušev, kdysi považovaný za hlavního dodavatele "drsných hlášek", na tohle nemá. Ale co z toho plyne?

Rusko uznalo DLR a LLR, obdrželo od nich žádost o pomoc a poslalo ruské vojáky na území, které zbytek světa dál považuje za ukrajinské. Jak už víme, kolem Ukrajiny se nachází spousta ruských vojáků - dokonce tolik, že bylo třeba některé poslat i do Běloruska.

Teď se začnou vršit sankce. Nejprve zřejmě nijak vážné. Avšak tato vlna sankcí znamená absolutní konec minského procesu a selhání diplomacie. Co se týče Donbasu, na stole už není žádné diplomatické řešení.

Pokud by ruské jednotky zůstaly na aktuální linii dotyku, je tu šance, že sankce bezprostředně nedosáhnou nové kvality závažnosti. Ale je vysoce pravděpodobné, že Kreml má v úmyslu udělat na Ukrajině mnohem více než jen uznat obě "republiky".

Naneštěstí se stává stále pravděpodobnějším, že bude použito falešné záminky k vyslání velkého vojenského uskupení na území Ukrajiny buď kvůli tomu, aby v Kyjevě vyměnilo vládu, nebo aby zemi ještě dále rozdělilo a zničilo vojenskou infrastrukturu, kterou Putin považuje za ohrožující. V Putinově projevu a během jednání rady byla zaznamenána řada narážek na takový scénář. Ruská televize už jede na 146 % své kapacity, aby ukázala "válečná zvěrstva" spáchaná Ukrajinou. Samotná zmínka o teroristických útocích a sabotážních skupinách postačuje jako casus belli.

Samozřejmě, takový scénář sebou nese enormní rizika masových ztrát mezi civilním obyvatelstvem a uvalení dalších sankcí. Navzdory ujišťování [premiéra] Mišustina tyto sankce vážně zasáhnou ekonomický růst v Rusku a ani ruské rezervy zahraničních měn nejsou zárukou stability. Nehledě na to, jak vysoce ruské vedení hodnotí své jednotky, jakákoliv operace na Ukrajině by dnes nebyla jednoduchou akcí s omezeným trváním. Nemluvě o neochotě Ukrajinců snášet ruskou okupaci "historicky ruských území".

A přesto Putin ve svém projev opakovaně odříkával jednu prostou myšlenku - že Washington rozhoduje o všem, včetně toho, zda se válka dotkne dalších ukrajinských území. Kreml nevyvěsí telefon. Bude čekat na změnu v postoji Spojených států, zatímco jeho jednotky budou dál postupovat. Nyní už si sotvakdo myslí, že současná eskalace je podvod. Otázka, kde skončí návrat k "historickému Rusku", zůstává otevřená.

Putin bez toho, aby formálně vyhlásil válku Ukrajině, ji vyhlásil ukrajinské státnosti a samotné ukrajinské subjektivitě. 21. února byly překročeny hranice dosud považované za nepřekročitelné. To co po roce 2015 vypadalo jako prodloužení největší eskalace se ukázalo být prodlouženou první fází rozhodující ofenzívy Kremlu po zhroucení SSSR, jež současní představitelé považují na neférové a chybné.

Není možné srovnávat současnou situaci s roky 2008 nebo 2014. Toto je kvalitativně nová úroveň ruské historie, která rozhodně bude obtížná a bolestivá pro celý region.

Podrobnosti v ruštině: ZDE