Dokáže teď někdo v Rusku Putina zastavit? Ne.

25. 2. 2022

čas čtení 6 minut
Opozice je postavena mimo zákon a parlament je plný prospěchářů, a tak veškerá světla rozumu v Kremlu zhasla, píše v deníku Guardian Angus Roxburgh. (Je to přítel Jana Čulíka, který ho před lety na Glasgow University učil česky. Angus Roxburgh se pak na řadu let stal reportérem televize BBC v Moskvě a každý večer byl vidět v Británii v televizních zprávách. Posléze ho přetáhli do Kremlu jako poradce, aby jim "radil, jak úspěšně získat Západ na svou stranu". "Je to lehké, řekl podle vyprávění Janu Čulíkovi Angus Roxburgh. "Prostě dodržujte základní civilizační principy mezinárodní politiky a diplomacie a lidská práva." Nevěřili a neposlouchali, Angus Roxburgh z Kremlu odešel. Je autorem knihy o Putinovi, The Strongman, Vladimir Putin and the Struggle for Russia (Silovik Vladimir Putin a boj o Rusko).


Západní představitelé se posledních 20 let snaží odhadnout, co Vladimir Putin "skutečně chce". Velmi často stačí jen číst jeho slova, a to velmi pozorně. Obvykle totiž myslí přesně to, co říká. A v případě jeho čtvrtečního ranního televizního projevu, v němž oznámil ruskou invazi na Ukrajinu, byla jeho slova a náznaky jeho záměrů skutečně děsivé.

 Bylo by dobré začít jeho varováním Západu, aby nezasahoval, protože   "Rusko odpoví okamžitě a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě neviděli. Všechna nezbytná rozhodnutí v tomto ohledu byla přijata."

Není pochyb o tom, že tím chtěl Putin říci, že je připraven nasadit jaderné zbraně proti jakékoli zemi, která podnikne vojenskou akci na pomoc Ukrajině. S velkým důrazem dodal: "Doufám, že moje slova budou vyslyšena."

Co se týče Putinových záměrů na samotné Ukrajině, objevily se silné náznaky, že plánuje začlenit Donbas (včetně celé Doněcké a Luhanské oblasti, jejichž většina je stále v ukrajinských rukou) do Ruské federace, stejně jako to udělal s Krymem v roce 2014. Řekl, že národy žijící na Ukrajině (čímž myslel Rusy) mají právo na "svobodnou volbu", a dodal, že v roce 2014 bylo Rusko "povinno chránit obyvatele Krymu" a že si tito lidé tehdy vybrali "být se svou historickou vlastí, Ruskem". Tato slova nelze interpretovat jinak než jako hrozbu anexe východních oblastí Ukrajiny.

Pokud jde o jeho deklarovaný záměr "demilitarizovat a denacifikovat" Ukrajinu, je těžké si představit, jak by toho bylo možné dosáhnout bez plošné okupace země a změny vlády.

Je pravda, že Putin popřel, že by jeho cílem byla okupace Ukrajiny. Bylo tu však velké "ale": ze Západu podle něj přicházejí "prohlášení", že již není třeba "dodržovat dokumenty stanovující výsledky druhé světové války". Zdá se tedy, že se můžeme rozloučit s Jaltou, protože Putin se chystá překreslit mapu Evropy.

Jaká je tedy naděje, že se Putina podaří odradit od toho, aby zašel tak daleko? Uvnitř Ruska byly hlasy opozice zcela potlačeny. Politici, kteří by mohli vést veřejné protesty, jako například Alexej Navalnyj, jsou ve vězení a celá síť jeho aktivistů byla postavena mimo zákon. Protestující v Moskvě byli zadrženi, jakmile opustili své byty.

Redaktor listu Novaja gazeta Dmitrij Muratov, který loni získal Nobelovu cenu za mír, vydal zoufale smutné prohlášení: "Prezident Putin nařídil naší zemi zahájit válku s Ukrajinou. A není nikdo, kdo by tuto válku zastavil. Z tohoto důvodu cítím kromě smutku i stud."

Muratovovo zoufalství pochopí každý, kdo sledoval pondělní setkání Putina s jeho bezpečnostní radou. Jednalo se o setkání těch, kteří teoreticky radí prezidentovi a jejichž úkolem je posoudit možnosti a jejich výsledky. Nikdo z nich se neodvážil vystoupit z řady. Věděli, co po nich Putin chce, a udělali to. Když se šéf zahraniční rozvědky Sergej Naryškin přeřekl, dostal od prezidenta na frak (bylo to odvysíláno v televizi). Několik úředníků sice navrhlo dát diplomacii o pár dní více, ale byli ignorováni.

V Rusku není doslova nikdo, kdo by mohl tuto válku zastavit, protože Putin má nad Ruskem naprostou kontrolu. Zdánlivě volený parlament - Duma a Rada federace - je plný jeho poskoků. V prezidentské administrativě a na ministerstvu zahraničí jsou téměř jistě pochybovači, lidé, kteří by mohli chtít poukázat na to, že invaze je jen těžko slučitelná s prezidentovými prohlášeními o tom, že Ukrajinci a Rusové jsou "jeden národ". Ale divil bych se, kdyby někdo z nich nabídl rezignaci.

Může ho Západ zastavit? Historie sankcí, stále tvrdších a dalekosáhlejších, je neslavná. Putin se jim vysmívá, protože svou verzi toho, co Rusko potřebuje pro svou bezpečnost, bude vždy stavět nad ekonomické ohledy. Má také obrovský rezervní fond, který úder zmírňuje.

Všechny války končí buď vítězstvím jedné strany, nebo vyjednaným urovnáním. Vyhlídky na to druhé se dnes zdají být neradostné. Je pro mě těžko pochopitelné, proč by bylo tak špatné přistoupit na jednání, které chtěl Putin loni, a vážně přezkoumat evropský bezpečnostní systém, kdyby to mělo šanci zabránit válce, která nyní začala. Neutrální Ukrajina, bezpečná mezi svými sousedy, by jistě byla lepší než válka.   Ale čas na to je pryč. Putin je nyní pekelně odhodlaný pomstít se za to, co vnímá jako léta západních ústrků. O osudu svého souseda rozhodne on sám.


(Neutrální byla Ukrajina podle ústavy v roce 2014, když ji Putin napadl a uloupil jí Krym a Donbas. Zjevně to nefungovalo. Putinovy "diplomatické návrhy" byly zpracovány a předloženy způsobem, který měl zajistit jejich odmítnutí Západem a získat čas na přípravu vojenského vpádu na Ukrajinu - pozn. KD.)

Podrobnosti v angličtině ZDE  

1
Vytisknout
7382

Diskuse

Obsah vydání | 28. 2. 2022