Monitor Jana Paula: Začala postní doba, oslava křesťanských svátků, aneb naděje uprostřed zmaru
3. 3. 2022 / Jan Paul
Lidé by neměli ani v těchto chvílích zapomínat na to, co je historicky dané, že Evropa i přes všechny své problémy vyrostla na křesťanství, na desateru, a nic s tím nezmůže ani vleklá dechristianizace a sekularizace, kterou si vytváříme především sami vírou v sebe-spasitelnost. Tato iluze zapříčinila, že jsme zapomněli na své kořeny, že ztrácíme půdu pod nohama, totiž duchovní identitu, smysl, a s ním i naději. Opustili jsme to, pro co zemřel Ježíš a v co věřili naši předci. Nebudu korektní, to vše se děje pod hesly o stálé prosperitě, neomezených lidských právech a bezbřehé svobodě. Co ale chceme neustále vyvážet do světa, když zde odpovědnost vytlačil individualismus, lásku zastrašuje nenávist, a sobectví a naději, kterou přináší křesťanství, nám nahrazuje slepá víra v abstraktní pokrok?
Monitor Jana Paula: Začala postní doba, oslava křesťanských svátků, aneb naděje uprostřed zmaru
Jsem hrdý na to, že věřím v hebrejského Boha a jeho syna Ježíše Krista, a kritiku mířím i na sebe a do vlastních řad. Nelze se vymlouvat jen na svět, na jeho chyby, selhávání a omyly, na jeho vývoj. Církve, katolická i ty protestantské, které mají přinášet naději, mír, pokoj a lásku, a nabízet tyto hodnoty těm, kteří hledají, se uspaly svojí tradicí. Nechali se zastrašit hlučností světa, uzavřeni ve svých farnostech, spoléhajíc na motlitby. Je nutné se modlit, ale je nutné nebát se, a mít odvahu oslovovat i ty, kteří nejsou spokojeni se současným vývojem světa. Ježíš řekl „Jděte, a hlásejte evangelium! Ale to nejde dělat silou, to už z historie víme, ani přesvědčováním či přemlouváním, evangelium je nutné nabízet jako alternativu, postavit ho jako naději vůči všeobecné skepsi a nihilismu
Ano, katolickou církev, a nejen ji, oslabují skandály kolem zneužívání nezletilých, bolí mě to, mám vztek, který jen stěží potlačuji, ale Ježíš i přes to všechno nabízí hodnoty, přes které se jako lidé nemůžeme přenést, které nejde oslyšet. Vatikán vyhlásil Synodu s cílem zhodnotit postavení katolické církve ve světě, ve snaze získat snad zpět ztracené pozice, ale k oživení církve, a jejího evangelizačního poslání nedojde, pokud se bude snažit přizpůsobit světu tam, kde svět selhává. Člověk dneška není přece jen narcis bijící se v prsa, ale je i hledající a nenacházející. Mluvíme, stále jenom mluvíme. O tom, jak je Ježíš nádherný, jak je demokracie vznešená, umíme mluvit, proklamovat, zaujímat východiska, rozhodné postoje, nekompromisní rozhodnutí, ale krám je vyjedený, a hrajeme si na krám, který je plný.
Nebudu korektní. Západ směřuje už řadu let k vážné duchovní krizi, pokud v ní již není, a do této situace vtrhnul Putin s válkou proti Ukrajině. Zuřím, když vidím fotografie a záběry z Ukrajiny, a i přes to všechno svádím těžký vnitřní boj o to, zachovat v sobě pokoj a mír. Ne pro sebe, ale abych dál svým zlem neškodil. Nikomu tyto myšlenky nevnucuji, nikoho nepřemlouvám, ale zdá se mi, že to funguje. Každá krize je příležitostí ke změně. Popeleční středou, v níž si křesťané připomínají, že jsou prach, a v prach se obrátí, začíná Velikonoční křesťanský půst, na jehož konci oslavují křesťané zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Možná je to na pozadí agrese vůči Ukrajině dobrá příležitost zamyslet se znovu nad smyslem života, nad jeho vzácností, a třeba je to i výzva k tomu, nepodlehnout strachu a uchovat v sobě naději.
Diskuse