Čím více se Ukrajina brání, tím větší je nebezpečí pro NATO. Mělo by jednat hned, aby zastavilo masakr

6. 3. 2022

čas čtení 5 minut
 
Západní demokracie budou do tohoto konfliktu vtaženy. Je načase, aby pohrozily Vladimiru Putinovi bezletovou zónou


Může Ukrajina vojensky využívat času ? Dokud existuje vůle bojovat, mohou vojáci a občané země doufat, že se jim podaří ruské útočníky unavit, ba dokonce odrazit. Jejich dilema je však strašné. S tím, jak se bombardování Vladimira Putina stává barbarštějším a nevybíravějším, lidské oběti odporu denně rostou. Pokud se udrží, přijdou jim západní mocnosti opožděně na pomoc? ptá se Simon Tisdall.

Čas ruskému prezidentovi nepřeje. Obětí přibývá. Jeho vojenský bleskový útok ve stylu nacistické okupace nezabral. Jeho branci jsou údajně demoralizovaní, jeho válečná mašinérie může přestat fungovat. Putinova  pýcha ničí ruskou ekonomiku. Protesty doma odrážejí novou politickou zranitelnost. Putina vyšetřují  prokurátoři pro válečné zločiny v Haagu.

 

Pro každého rozumného vůdce by bylo okamžité příměří doprovázené falešným prohlášením o vítězství zřejmým východiskem. Logika a rozum však v Putinově "myšlení" nehrají žádnou roli. Tato katastrofa připomíná Irák v roce 2003. Jak by mohl někdo, ať už v jakémkoli bludu, věřit, že invaze v plném rozsahu je dobrý nápad? Člověk, kterého Donald Trump nazývá "géniem", se ukazuje být skutečně hloupý.

Aby se ukrajinské odbojové síly vyhnuly porážce - aby nakonec zvítězily -, budou potřebovat trvalou, dlouhodobou vojenskou, logistickou, finanční a zpravodajskou podporu Západu. Zůstanou spojenci, čerstvě po svém afghánském výpadku, tentokrát v akci? Bojové letouny NATO nejsou na ukrajinském nebi nikde vidět - a ve vzduchu je cítit zrada.

Ukrajinský lid je odhodlán bojovat dál. Je nemožné je neobdivovat - ale také je nemožné, nebo to alespoň tvrdí západní lídři, je ochránit před masovým vražděním.

Taková statečnost podtrhuje vážnou odpovědnost západních vlád. Zejména Velká Británie a USA podporovaly odpor, posílaly rakety a smrtící pomoc.

Většina evropských zemí a také Austrálie, Japonsko, Kanada a další země také přislíbily časově neomezenou podporu. Poprvé bude EU dodávat zbraně. To vše je velmi dramatické, možná až podezřele.

Měli by Ukrajinci těmto velkým slibům věřit? Co když bude válka trvat pět nebo deset let, což u podobných konfliktů není nic neobvyklého? Podporovat zdánlivě nekonečné, široce destabilizující povstání bude vyžadovat odvahu a důslednost Londýna a dalších hlavních měst.

Jen málo západních politiků, kteří vyhlížejí příští volby, vykazuje takové vlastnosti. Jak dlouho například vydrží současné rozhořčení německých voličů dopady vyšších účtů a daní na zaplacení neruského plynu a značně zvýšených výdajů na obranu?

Jak dlouho se bude Biden angažovat, pokud se krize změní v drtivou opotřebovací válku? Po listopadových volbách by mohl ztratit veškerou svou rozhodovací moc. Možní noví prezidenti v roce 2024, jako je Trump, mají na NATO a Rusko zcela odlišný názor. Dlouhodobost a spolehlivost veřejné a politické podpory Ukrajiny není zaručena. Dalším problémem  bude, jak uspokojit potřebu odporu, který vyžaduje nepřetržitý přísun zbraní, pomoci a záchytných bodů a bezpečných útočišť mimo ukrajinské území.

Pravděpodobnost, že vysídlení bojovníci plus evropská "cizinecká legie" budou hledat základny v sousedních členských státech NATO - odkud budou podnikat útoky na okupanty - je velká. Vzpomeňte si, jak mudžáhidé, bojující proti Rudé armádě, a později Taliban, bojující proti NATO, operovali z Pákistánu.

Rozšířená přeshraniční válka by nevyhnutelně zasáhla alianční země. Putin by ji považoval za produkt nikoli neuhasínajícího ukrajinského nacionalismu, ale změny režimu zosnované Spojenými státy. Pokud Rusko postupem času nadále utrpí značné ztráty v důsledku odporu podporovaného Západem, Putin přenese válku na Západ. To je přesně ta nebezpečná eskalace, které jsou Biden a NATO podle svých slov odhodláni zabránit a která údajně ospravedlňuje jejich odmítnutí bezletové zóny.

Nejistá je také schopnost Západu udržet svou neobvyklou jednotu.

Velké  vnitřní rozpory přetrvávají. Plynoucí ruská ropa a plyn stále proudí. Bankovní zákazy mají velké mezery. I ty nejlépe nastavené sankční režimy se časem rozpadnou. A navzdory zpočátku velkorysému přijetí ze strany EU očekávaný obrovský nárůst počtu uprchlíků v případě, že se válka protáhne, vyostří stávající napětí v Evropě a ve Spojeném království.

Zesilují se také obavy, že neporažený Putin bude ohrožovat další bývalé sovětské republiky. Poraženecký argument zní takto: Ukrajina je bohužel již ztracená. Lepší je soustředit se na to, aby se pobaltské republiky a podobně zranitelné státy nevydaly stejnou cestou. Paradoxem je, že čím úspěšnější a dlouhodobější bude ukrajinský odpor, tím větší nebezpečí hrozí NATO. Pokud se však jeho podporou spojenci nakonec nevyhnou vtažení do konfliktu s Ruskem, proč oddalovat nevyhnutelné?

Jinými slovy: než aby nechaly bojovat a umírat samotné Ukrajince - a nakonec je opustily -, měly by západní demokracie uvést do pohotovosti své bojové letecké síly, vyhlásit záměr zavést bezletovou zónu - a říci Kremlu, aby přestal zabíjet.

Putinovo vraždění nevinných je nesnesitelné, a přesto jsme nuceni se na to dívat. Bude Západ bojovat do posledního Ukrajince? Nebo se postaví a bude bojovat sám za sebe?

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
6521

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2022