Nejnovější vědecký výzkum: 40 procent lidí nakažených koronavirem nemá žádné příznaky. Je to cesta k likvidaci pandemie?

9. 8. 2020

 

Z nového výzkumu vyplývá, že někteří z nás mohou být částečně chráněni v důsledku styku v minulosti s koronaviry, působícími rýmu a nachlazení.


Když začala výzkumnice Monica Gandhi hlouvěji zkoumat nákazy nového koronaviru, překvapilo ji, jak vysoký byl počet nakažených lidí bez příznaků, píše Washington Post.

V ubytovně pro bezdomovce v Bostonu bylo nakaženo 147 lidí, ale 88 procent z nich nemělo vůbec žádné příznaky, i když bydleli ve stejném prostoru. Továrna na zpracování kuřecího masa Tyson Foods v Arkansasu měla 481 infekcí, 95 procent z nich bylo asymptomatických.. Ve vězeních v Arkansasu,  v Severní Karolíně, v Ohiu a ve Virginii bylo nakaženo 3227 osob, ale 96 procent z nich bylo asymptomatických.
 

Během sedmi měsíců pandemie usmrtil koronavirus více než 700 000 osob. Avšak Gandhiová si myslí, že daleko větší záhadou je, proč tolik nakažených nemělo vůbec žádné problémy.

Co ty lidi ochránilo? Malé množství nákazy virem? Genetika? Anebo to, že někteří lidé už mají proti novému koronaviru částečnou odolnost?

Americká Centra pro zvládání nemocí (CDC) odhadují, že nakažených osob koronavirem bez příznaků je asi 40 procent.

Někteří vědci zkoumaji roli buněk-receptorů, jimiž virus proniká do organismu, ve snaze pochopit roli, kterou hrají věk a genetika. Jiní zkoumají roušky, zda ty jsou schopny odfiltrovat tolik viru, že lidé, kteří nosí roušky, nemají žádné příznaky anebo jen mírné.

Nejvíce pozornosti vyvolává v posledních týdnech teorie, že někteří lidé mezi námi možná už mají částečnou imunitu.

Jednou poněkud ohromující hypotézou - podpořenou celou řadou nedávných studií - je, že určitá část světové populace má možná částečnou ochranu v důsledku "paměti" buněk typu T, té části našeho imunitního systému, vycvičené k tomu, aby poznal konkrétní virovou invazi. Tato imunitní "paměť" by mohla být důsledkem křížové ochrany z očkování v  dětství. Anebo, jak argumentoval článek zveřejněný minulé úterý v časopise Science, je možná takováto imunita důsledkem našich kontaktů s jinými koronaviry, například těmi, které způsobují běžné nachlazení či rýmu.

Kdyby se to potvrdilo, mělo by to dalekosáhlé důsledky.

Hans-Gustaf Ljunggren, výzkumník ve švédském Karolinska Institutu a další vědci argumentují, že imunita veřejnosti je možná daleko vyšší, než co naznačují serologické studie.

Někteří vědci spekulují o tom, zda určité překvapivé trendy v epidemiologii koronaviru - pokles míry infekcí ve Švédsku, kde nebyla zavedena karanténa ani roušky, anebo vysoká míra infekci v indické Bombaji, ale jen málo vážných průběhů choroby - je důsledkem už předem existující imunity.

Jiní varují, že je na takové závěry příliš brzo. Hlavní americký odborník na infekční choroby dr. Anthony Fauci upozornil, že takové spekulace jsou předčasné. Připustil, že částečná imunita u některých lidí je možná.  A dodal, že množství viru, jemuž je člověk vystaven, je velmi důležité. Fauci však varoval, že existuje množství pravděpodobných důvodů - včetně mládí a dobrého zdraví - v jejichž důsledku má člověk minimální příznaky. Upozornil však, že i osoby s mírným průběhem nemoci mohou mít trvalé zdravotní následky. Proto je i nadále zapotřebí sociálního distancování, roušek a dalších opatření.

Vědci se domnívají, že kromě imunity potvrzené existencí protilátek v krvi nakažených pacientů jsou zřejmě v boji proti koronaviru velmi důležité buňky typu T.

Z nedávných studií vyplývá, že imunita daná protilátkami trvá u některých lidí jen dva tři měsíce. Výzkum buněk typu T a jejich vlivu na koronavirus teprve začíná - testovat buňky T je daleko pracnější než testovat protilátky, z předchozího výkumu vyplývá, že buňky typu T trvají léta.

Vědci v institutu imunologie La Jolla u San Diega zkoumali vzorky krve od dárců z let 2015 - 2018, tedy dávno před vznikem nového koronaviru. Byli ohromeni, že ve 40 - 60 procentech těchto vzorků buňky typu T dokázaly poznat SARS-CoV-2, přestože v době, kdy byly tyto vzorky krve dárcům odebrány, SARS-CoV-2 dosud neexistoval.

Výzkumné týmy z pěti jiných laboratoří informovaly o obdobných výsledcích. Ve studii v Holandsku reagovaly buňky typu T ve starých vzorcích krve na virus ve 20 procentech vzorků. V Německu ve 34 procentech. V Singapuru v 50 procentech.

Vědecké týmy mají hypotézu, že je to proto, že dárci krve byli v minulosti vystaveni podobným patogenům. Naštěstí je SARS-CoV-2 součástí velké rodiny virů. SARS a MERS jsou smrtící, ale vedly k relativně krátkým a omezeným epidemiím. Čtyři další varianty koronaviru, které způsobují nachlazení, se šíří každoročně široce, ale mívají jen velmi mírné příznaky. Vědci je označují za "méně zlovolné bratrance SARS-CoV-2".

Tento týden vyšel článek v časopisu Science  přinášející důkazy, že reakce buněk typu T jsou zřejmě důsledkem vzpomínek na koronaviry způsobující nachlazení. Vědci konstatují v tomto článku, že nejsilnější reakce je proti bílkovinám v bodácích viru, jimiž se virus dostává do buněk.

Současný model předpokládá, že buď máte nebo nemáte imunitu. Jenže jestliže mají někteří lidé určitou míru z dřívějška existující imunity, je to spíš nikoliv černobílé "ano" či "ne", ale je to kontinuum.

Vakcíny z dětství


Andrew Badley z Mayo Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota  s dalšími vědci zkoumali záznamy 137 037 pacientů s cílem najít vazby mezi dřívějším očkováním a koronavirovou infekcí. Věděli, například, že vakcína proti neštovicím chrání i proti spalničkám a proti černému kašli. Dnes se studuje celá řada existujících vakcín s tím, zda náhodou neochraňují i před SARS-CoV-2.

Výsledky byly překvapivé: sedm druhů vakcín použitých před rokem, před dvěma nebo před pěti lety vedly k nižší míře infekce koronaviru. Zejména dvě vakcíny ukázaly silnější vazby: U lidí, kteří byli v nedávné minulosti očkováni proti zápalu plic, došlo k snížení rizika koronaviru o 28 procent. U lidí,  kteří byli očkováni proti obrně, došlo k snížení rizika o 43 procent.

Tato studie je jen observační a neprokazuje žádnou kauzální vazbu, avšak vědci z kliniky Mayo se nyní snaží kvantifikovat dopad těchto vakcín na koronavirus, aby mohly být vzorem pro nové vakcíny, vyráběné dnes. Pokud se ukáže, že už existující vakcíny jsou tak efektivní ochranou jako nové, které se vyvíjejí, mohlo by to změnit celou světovou strategii vakcín.

Genetika a biologie


Alkis Togias v NIH v Bethesdě studuje skupinu dětí s mírnými dopady koronaviru. Zkoumá, zda to má něco společného s receptorem známým jako ACE2, jímž se koronavirus dostává do organismu.

U zdravých lidí plní receptory ACE2 důležitou funkci: udržují krevní tlak stabilní.  Nový koronavirus se na receptory ACE2 přichytává a tak se rozmnožuje. Farmaceutické společnosti se snaží minimalizovat tyto receptory, anebo zmást virus, aby se přichytával k léku, takže se nebude rozmnožovat.

Je možné, ptá se Togias, že děti přirozeně vytářejí receptor ACE2 takovým způsobem, že je méně zranitelný vůči infekci?

Nedávné studie přinesly kontraintuitivní zjištění o jedné podskupině dětí - těch, kteří trpí množstvím alergií a astmatem. Receptory ACE2 u těchto dětí jsou zmenšené a když jsou vystaveny alergenům, jako například kočičím chlupům, receptory se ještě více zmenší. Z dat z nemocnic vyplývá, že astma u dětí není rizikem pro koronavirus, přestože se očekávalo, že bude. To vědce překvapilo. "Myslíme si, že alergické reakce vás chrání, protože zmenšují ten receptor," říkají vědci. "Je to samozřejmě jen teorie."

Togias zkoumá, jak se ty receptory mění u starších lidí. Srovnáváním těchto věkových rozdílů a reakcí imunitního systému v rodinách vědci doufají, že lépe porozumí roli receptorů.

Celá řada genetických studií prokazuje variace v genech spojovaných s ACE2 u lidí z určitých zeměpisných oblastí, jako je Itálie a části Asie, kde mají zjevné mutace. Nikdo neví, zda to má nějaký význam, ale vědci o tom diskutují.

Roušky


Gandhiová na univerzitě v Kalifornii si povšimla něčeho, co může být vzorec: Lidí, kteří nosí roušky, mají největší procento asymptomatických případů.

Údaje ze dvou zábavních lodí byly zvlášť pozoruhodné. Na lodi Diamond Princess, kde se roušky nenosily a virus se zřejmě tedy volně šířil, bylo 47 procent nakažených osob asymptomatických. Ale na argentinské zábavní lodi, která plula do Antarktidy a byla postižena epidemií  v polovině března, dostali cestující chirurgické masky a posádka respirátory N95. 81 procent nakažených osob bylo asymptomatických.

Podobně vysoké procento asymptomatických infekcí bylo zdokumentováno v pediatrické jednotce pro dialýzu v Indianě, v potravinářském podniku v Oregonu a v holičství v Missouri, kde se všude používaly roušky. Gandhiovou také zaujaly země jako Singapur, Vietnam a Česká republika, kde celá populace nosila roušky.

"Měli tam nákazy," vysvětlila, "ale méně úmrtí".

Vědecká literatura o virové zátěží se datuje už od roku 1938, kdy vědci začali nacházet důkazy, že organismus lehčeji překoná vystavení jednomu viru než miliardě jeho kopií. Z předchozích studií nesmrtících virů vyplývá, že lidé mají lehčí průběh onemocnění s nižšími dávkami viru a těžší průběh onemocnění s vyššími dávkami viru. Studie křečků z konce května dokázala, že křečci,  kteří měli roušky, měli lehčí průběh koronaviru než křečci bez roušek.

V článku vydaném tento měsíc v časopise Journal of General Internal Medicine Gandhiová poznamenala, že v raných ohniscích epidemie, kdy lidé nenosili roušky, bylo asymptomatických jen 15 procent nakažených osob. Později, když lidé začali nosit roušky, procento asymptomatických lidí s nákazou stouplo na 40-45 procent.

Z toho by vyplývalo, že roušky nechrání jen druhé lidi, ale i ty osoby, které je nosí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 











1
Vytisknout
7443

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2020