Vzpomínky z Rojavy

7. 8. 2020

Prohlížím fotky z roku 2016 a vzpomínám na rojavské město Gire Sipi (Tell Abyad). Toto město má velmi specifické etnické složení. Většinu obyvatel města a jeho okolí tvoří Arabové, patřící k rúzným kmenům - Naim, na východě, Annaza a Jais na jihovýchodě, jihu a západě, Hannada na jihu města. Dále zde žijí Kurdové (těch je zhruba 15-20 procent), Arméni a Turkméni.

Po začátku občanské války v Sýrii padlo město do rukou islamistických skupin, nejprve al-Nusry, později ISIS. V létě 2014 bylo Gire Sipi od ISIS osvobozeno SDF (syrské demokratické síly, skládající se z YPG, křesťanských a arabských milic), píše Markéta Všelichová.
 

Kvůli velmi specifickému etnickému složení byl Gire Sipi rojavskou samosprávou udělen zvláštní status. Gire Sipi bylo v rámci Rojavy jakousi autonomní oblastí, s vlastní místní samosprávou, zohledňující etnické složení. Město bylo reprezentováno takzvanou městskou radou, skládající se z deseti Arabů, tří Kurdů, jednoho Arména a jednoho Turkména.

(Nejen) turecká propaganda se od počátku revoluce snaží zobrazovat YPG jako kurdské nacionalisty, utlačující arabské obyvatelstvo. Gire Sipi je příkladem toho, o jak velký nesmysl se jedná. Pamatuji si na tamní sídlo asaysh (policie), kde bylo zřízeno speciální oddělení, zabývající se "přáními a stížnostmi" arabského obyvatelstva.

Před ním stála každý den fronta Arabů, takových těch opravdu Arabů arabských, s lavičníky na hlavách. 🙂 Stěžujících si například na to, že kdosi, zcela určitě YPG, nakupil u nich v ulici odpad, případně se na silnici nachází díra, kterou by měl stát Rojava bezprodleně opravit, jinak se jedná o špatné zacházení s arabským obyvaelstvem.

A co si pamatuji já, rojavská samospráva se vždy snažila vyjít Arabům vstříc úplně ve všem, jen aby někdo nemohl říct, že se snad k Arabům chovají v Rojavě špatně. Někdy šlo tohle až do extrémů, jela jsem třeba autem přes Tell Halaf, arabskou vesnici kousek za Serekaniyi. YPG obyvykle jezdí jako blázni, tady mi všek můj spolujezdec povídá "Pomalu, abysme naprovokovali arabské obyvatelstvo. Oni by si pak stěžovali, že jim YPG jezdí rychle přes dědinu.....". Takhle nějak tedy vypadala rojavská "neúcta k Arabům".

Na dalších fotkách jsem s jedním asayshem z Gire Sipi, Mehmedem. Ta malá Kurďata na fotce jsou jeho. Seznámili jsme se, jak je tak v Rojavě běžné - jdete takhle po ulici, někdo vás pozve na čaj a nabídne přespání. K Mehmetovi jsem se pak vracela i při dalších návštěvách Rojavy. Hodně mi tahle rodinka přirostla k srdci, dodnes na ně často myslím jak žijí, jetsli vůbec....

Jak víte, všechno výše napsané je již minulost.

Od podzimu 2019 je město okupováno Tureckem. Většina obyvatel před tureckým útokem utekla, Gire Sipi je nyní v rukou Tureckem podporovaných radikálních islamistických skupin.

Pád Gire Sipi jsem ve vězení obrečela stejně jako pád Serekaniye.

 Po porážce Asada i ISIS měli tito stateční lidé tolik naděje a víry v lepší, demokratickou, svobodnou budoucnost.

V roce 2016 panovala v Gire Sipi obrovská euforie z nově nabyté svobody. (Stejně jako po celé Rojavě). Pak přišlo zlo, kterému nikdo neměl šanci čelit.

Obrovská trágédie, zničené životy deseti tisíců lidí a hlavně obrovská hanba celého civilizovaného světa...

1
Vytisknout
2939

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2020