Toto je recenze článku Marka Švehly z aktuálního čísla Respektu
"Lajkujeme normalizaci", kterou napsala historička Muriel Blaive.
Bohužel, Švehlův článek je za placenou bariérou, Britské listy k němu
mají přístup odjinud, ale nemohou ho čtenářům zpřístupnit, porušily by autorská práva. Ale on
vlastně za čtení nestojí. Důležitější je tato recenze od Muriel Blaive.
(JČ)
Hurá! Není to pozoruhodné, že
týdeník Respekt nyní přijímá teorii o "společenské smlouvě" mezi
komunistickým režimem v Československu a obyvatelstvem? Kdo by si býval
myslel, že by to bylo možné, ještě dokonce tak před rokem...
Avšak
tohle je podivný článek, vzhledem k tomu, že jeho tón je tónem
klasického antikomunismu, zatímco obsah článku je informován o nejnovějším výzkumu týkajícím se každodenního života za
komunismu. Působí to, jako by ten článek zároveň psali dva různí lidé.
Dva charakteristické rysy, které jsou i nadále jedem v českém diskursu o
antikomunismu, a které, jak se obávám, hned tak brzo nezmizí, jsou
stále v tomto článku přítomny.
Prvním tímto rysem je, že to musí být dichotomie "buď - anebo". Buď byl ten režim dobrý, anebo špatný. Buď byli lidi oběti, nebo to byli spolupracovníci. Tato historie je buď černá, nebo je bílá. Myšlenka, že by to mohlo být obojí zároveň, je stále ještě českému diskursu o komunistické minulosti naprosto cizí. A přesto, stejně jako život sám, minulost je složitá. Komunistický režim byl zároveň dobrý i špatný, byl zároveň černý i bílý, lidi byli zároveň oběti i spolupracovníci. Nikdy nemůže existovat žádná čistota - že je člověk jedině oběť, nebo jedině spolupracovník.
A druhým charakteristickým rysem je, že článek implicitně varuje před spiknutím revizionistů ze zahraničí. Je to podle článku jakási sekta, která se snaží kontaminovat česká studia o komunismu svými šílenými nápady. Ve skutečnosti je tento revizionistický proud myšlení, o němž se článek zmiňuje, který prý představuje Sheila Fitzpatrick a Wendy Goldman (existují i další historikové) v mezinárodních studiích komunismu prakticky zcela dominantní. Je to naopak zaostalý český přístup o "totalitě", který je izolovaný. Není tomu obráceně.
Nicméně na Kübler-Rossově škále přijatelnosti, a vzhledem k historii dogmatismu, co se týče názoru časopisu Respekt na komunistickou minulost, tento článek je důležitý mezník. Po šoku, popírání a zuřivosti, dospěli jsme nyní do etapy vyjednávání? Symbolicky, mezi autorem tohoto článku a jím samotným, mezi jeho vlastní nevírou a jeho nyní seriozním zkoumáním důkazů v archivech a v ústních svědectvích?
Diskuse