Účinná vakcína proti koronaviru asi nevznikne

22. 5. 2020

čas čtení 8 minut
 

Politikové začali být o hodně opatrnější ohledně možnosti, že by vznikla vakcína proti koronaviru. Proč?


Ideální vakcína chrání před infekcí, brání jejímu šíření a činí to bezpečně. Bohužel není lehké takové vakcíny vytvořit.

Více než třicet let poté, co vědci identifikovali HIV, virus, který způsobuje AIDS, nemáme dodneška žádnou vakcínu. Virus horečky dengue byl identifikován v roce 1943, avšak první vakcína proti němu byla schválena teprve loni, uprostřed obav, že ta vakcína pro některé pacienty nemoc zhoršuje. Nejrychlejší vakcína, která kdy vznikla, je vakcína na příušnice. Vytvořit ji trvalo čtyři roky.

 

Vědci pracovali na vakcínách proti koronavirům už dříve, takže nezačínají z ničeho. Dva koronaviry způsobily vražednou epidemii už dříve, totiž SARS a MERS, a práce na vakcíně proti nim byla zahájena v obou případech. Vakcíny však nebyly licencovány, částečně protože epidemie SARS skončila a MERS postihuje jen Blízký východ.  Poučení z práce na těchto antikoronavirových vakcínách pomůže vědcům při vytváření vakcíny pro Sars-CoV-2, ašak existuje mnoho problémů.

Hlavním problémem je skutečnost, že koronaviry nevyvolávají dlouho trvající imunitu. Asi čtvrtinu běžných chřipek vyvolávají koronaviry, avšak imunitní reakce vyprší tak rychle, že lidé tu chřipku mohou dostat příští rok znovu.

Vědci z Oxfordské univerzity nedávno analyzovali krev od pacientů nakažených COVIDEM-19, kteří se uzdravili, a zjistili, že míra protilátek IgG - těch, které vyvolávají delší imunitu - ostře stoupla v prvním měsíci infekce, ale pak začala zase klesat.

Minulý týden, vědci z Rockefellerovy univerzity v New Yorku  zjistili, že většina lidí, která se zotavila z COVIDU-19, aniž by musela do nemocnice, neměla proti viru dostatečné množství smrtících protilátek.

"To je zvlášť velký problém," říká Stanley Perlman, dlouholetý výzkumník koronavirů na univerzitě v Iowě. "Jestliže vám přirozená nákaza neposkytne dostatečnou imunitu, pokud to není opravdu vážná nákaza, co zmůže vakcína? Mohla by být účinnější, ale my to prostě nevíme."

Důležitá je také genetická stabilita viru. Některé viry, například chřipkové viry, se proměňují tak rychle, že je nutno vyrábět nové verze vakcíny každým rokem. Rychlé proměny viru HIV jsou hlavním důvodem, proč proti němu nemáme vakcínu.

Dosud se zdá být koronavirus Sars-CoV-2 relativně stabilní, ale získává mutace, jako všechny viry. Už byly zaznamenány genetické změny v bílkovinových "ostnech" viru, které jsou základem většiny vakcín. Pokud se bílkovina v "ostnech" viru promění příliš silně, protilátky ve vakcíně budou zastaralé a nesvážou virus dostatečně pevně tak, aby se zabránilo infekci.

Bezpečnost

Ve spěchu vytvořit vakcínu - pracuje se nyní po světě na více než 100 takových projektech - musí zůstat prioritou bezpečnost. Vakcína se má potenciálně dávat miliardám zdravých lidí. To znamená, že vědci musejí eliminovat všechny nebezpečné vedlejší účinky. Během práce na vakcíně proti SARS r. 2004 bylo zjištěno, že vakcína vyvolává žloutenku u fretek. Jiným vážným problémem je "posílení infekce protilátkami", kdy v důsledku protilátek jsou budoucí infekce horší. Tak byly vážně poškozeny plíce u zvířat, jimž byly naočkovány experimentální vakcíny pro SARS a MERS. Trvá dlouho porozumět jednotlivým problémům, které nově vytvářené vakcíny obsahují.

Vzniklá vakcína zřejmě nebude stoprocentně efektivní


Pracuje se asi na osmi různých způsobech jak zkonstruovat novou vakcínu. Používají se oslabené a zneaktivované viry i technologie, které včleňují genetický kód do pacientových buněk, který pak vytváří bílkoviny z "ostnu", proti nimž má imunitní systém vytvořit protilátky.

V ideálním případě má vakcína vytvořit trvalou vysokou míru protilátek, které zlikvidují virus, a také buňky typu "T", které zničí nakažené buňky. Avšak všechny ty vakcíny jsou různé a dnes nikdo neví, jaká imunitní reakce je dostačující.

"Nevíme ani, zda vakcína dokáže vytvořit takovou imunitní reakci, která by dokázala pacienta ochránit před příští infekcí," říká David Heymann, který stál v čele reakce Světové zdravotnické organizace na epidemii SARS.

Americká biotechnologická firma Moderna informuje, že 25 lidí, kterým byla naočkována její vakcína, mělo stejnou míru protilátek jako lidé, kteří se z COVIDU-19 zotavili.

Jiné vakcíně z Oxfordské unvierzity se nepodařilo zabránit opicím, aby se nakazily virem, ale zabránila vzniku zápalu plic, což je hlavní příčina úmrtí u koronavirových pacientů.

Pokud budou lidské organismy reagovat stejně, očkovaní lidé budou dál šířit virus, ale bude méně pravděpodobné, že na něj zemřou.

To, jak dobře vakcína funguje, určuje, jak je používána. Kdyby byla k dispozici vysoce efektivní vakcína, která by člověka ochránila po dobu několika let, země by mohly začít usilovat o stádní imunitu ochráněním nejméně dvou třetin obyvatelstva.

Koronaviroví pacienti v průměru nakazí tři další osoby, ale kdyby dvě z nich byly imunní, nákaza by se přestala šířit. To je nejlepší možný scénář.

Pravděpodobnější je, že vzniknou vakcíny, které budou jen částečně účinné. Vakcíny, které obsahují oslabenou verzi vidu, mohou být nebezpečné pro starší lidi, ale mohly by jimi být očkováni mladší lidé s robustnějším imunitním systémem, aby se omezilo riziko infekce.

Starším lidem by se mezitím mohly očkovat vakcíny, které prostě brání infekci, aby vyvolala život ohrožující zápal plic.

Ovšem jen částečně efektivní vakcíny mají své problémy: Vakcína, která nedokáže zabránit viru, aby se množil, může vyvolat vznik odolných erzí viru, takže vakcína začne být neúčinná.

Takže bude virus pořád s námi?

Odpovědí je Ano. Jestliže budeme nuceni zvolit vakcínu, která nám dá jen rok ochrany, pak budeme odsouzeni k tomu, že infekce COVIDU-19 bude trvalá. A i s vakcínou, jejíž dopad bude fungovat několik let, bude obtížné virus porazit.  Bude obtížnější se zbavit COVIDU než neštovic. U neštovic aspoň bylo zjevné, kdo je nakažen, jenže koronavirus se může šířit, aniž by to lidé vůbec věděli.  Ještě větším problémem je, že pokud virus řádí v jedné zemi, ohrožen je celý svět.

Pokud nebude k dispozici vakcína v neuvěřitelném množství, kterou bude možno použít neuvěřitelně rychle ve všech společenstvích světa, budeme mít mezery v obraně, v nichž bude virus dál kolovat.


Jak budeme žít s tím virem?


Lidé se mu budou muset přizpůsobit - a život se změní. Budeme si muset zvyknout na rozsáhlé testování infekce, po němž musí následovat rychlé akce k omezení šíření nákazy. Lidé se na boji proti viru musejí podílet, neustále si musejí mýt ruce, dodržovat sociální distancování a vyhýbat se shromážděním, zejména v uzavřených místnostech. Pozměněné už existující léky proti COVIDU-19 bude možno rychleji otestovat než vakcíny, takže možná vznikne protivirová či protilátková léčba, která bude fungovat dříve, než bude k dispozici vakcína. Bezprostřední léčba hned po objevení příznaků by alespoň mohla omezit úmrtnost.

Ještě je tady jedna naděje. Někteří vědci si myslí, že dnešní běžné chřipkové koronaviry možná v dávné minulosti přešly na lidi a vyvolávaly obdobné choroby jako COVID-19, pak se pozměnily a jsou nyní relativně neškodné. Není důvodu si myslet, že se COVID-19 zázračně nepozmění a za pět let už  nebude vyvolávat zápal plic. To je jen naděje: že vznikne daleko mírnější nemoc a že jen prostě budete mít chřipku. Těžko říct, jak to dopadne.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
8462

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2020