Skutečně mají autokracie před demokraciemi výhodu?

25. 5. 2020

čas čtení 7 minut
"Souhrn všech globálních zájmů a závazků Spojených států," podle prominentního geopolitického učence, "je dnes mnohem větší, než moc země všechny je současně bránit," píše Michael M. Rosen.


Když označuje USA jako "upadající mocnost číslo jedna" a odvolává se na "globální produktivní rovnováhu přesouvající se do pacifické oblasti a raketově rostoucí ceny zbraní a ozbrojených sil," učenec vyjadřuje pochybnosti, zda americké demokratické "rozhodovací struktury umožňují provádět řádnou velkou strategii".

Ve světle těchto slabin vyzývá učenec americké politiky, aby "uřídili" úpadek a zajistili, že "relativní eroze postavení Spojených států proběhne pomalu a hladce".

I když tato tvrzení opakují tvrzení mnoha "úpadkářů" na levici a pravici o současné Americe, která mají zdůraznit politické, ekonomické a vojenské chyby Spojených států ve srovnání s nastupujícími mocnostmi jako Čínská lidová republika, zmíněným učencem je Paul Kennedy, jehož majestátní dílo z roku 1987 "Vzestup a pád velmocí" vyprovokovala zapálenou debatu o tom, zda Japonsko, Sovětský svaz, Evropská unie nebo dokonce Čína brzy nahradí strýčka Sama jako největší světovou velmoc.

Historie ve formě antikomunistických revolucí konce 80. let prokázala, že tyto prognózy byly ukvapené, pokud bláznivé. Spojené státy čtvrt století po publikaci Kennedyho knihy konsolidovaly hegemonické postavení na planetě.

Ale v posledních letech se kennedyisté ve velkých počtech vracejí a oznamují nadcházející, nezadržitelný ústup americké moci, zejména zatímco rozhodné revanšistické režimy v Číně a Rusku se chopily globální iniciativy.

Včasný a velice potřebný korektiv těchto lamentujících představuje přesvědčivá a vnímavá studie "Návrat velmocenské rivality: Demokracie versus autokracie od antického světa k USA a Číně" Matthewa Kroeniga.

Profesor Georgetown University Kroenig tvrdí, že demokracie konzistentně překonávají autokracie v širokém spektru metrik: Od dlouhodobého ekonomického růstu přes dominanci na mezinárodních finančních trzích a budování aliancí, uzavírání a dodržování mezinárodních smluv až po vojenské výkony.

Předkládá případové studie od antické historie až po studenou válku, jimiž podporuje to, co nazývá "argument pro demokracii z tvrdé moci":

Nejde mu o to, že demokracie je nadřazeným systémem, protože chrání lidská práva a občanské svobody, ačkoliv i to dělá. Kniha spíše tvrdí, že demokratické země dokáží lépe shromáždit moc, bohatství a vliv na světové scéně, než jejich autokratičtí soupeři. Demokracie působí jako zesilovač, který pomáhá státům v mezinárodní geopolitice hrát o třídu výše.

Kroenig píše, že pokud jde o prosperitu, demokracie mají tendenci překonávat své autokratické rivaly, protože "národní ekonomiky fungují primárně podle politické logiky, nikoliv ekonomické - a politická logika v demokraciích zajišťuje typ ekonomických institucí, praktik a politik, které mají sklon podporovat ekonomický růst."

Demokracie také hrají vyšší ligu na bojištích, a to ze dvou důvodů, jmenovitě protože "činí lepší rozhodnutí o válce a míru kvůli svobodnému přístupu k informacím a otevřené debatě ve svých společnostech" a "produkují schopnější důstojníky, kteří jsou podporování, aby se chopili iniciativy na bojišti". Tyto výhody spolu s náskokem v inovacích a schopností zaměřit se na vnější hrozby (místo na potlačování vnitřních nepokojů) pomáhají vysvětlit, proč od roku 1815 demokracie vyhrály více než 76 % válek, které vedly.

Co tedy s pojetím, které Kroenig označuje "současná teorie autokratických výhod", která tvrdí, že diktatury zbavené zátěže opakovaných voleb, z nich plynoucích změn ve vedení a nevázané pravidly mezinárodního práva jako Ženevské úmluvy mohou stanovit vytrvalejší, dlouhodobější a přímější budoucí kurs? Například Čína může sledovat pohyb občanů a vyvíjet pokročilou umělou inteligenci prováděním experimentů v oblasti velkých dat způsoby, o nichž si i americká NSA může nechat zdát.

Jenže tyto výhody jsou podle rčení míli široké a palec hluboké, protože autokratické strategie jsou jen tak efektivní, jako sami autokraté. Ti se v průběhu času ukázali být vrtkaví, nestabilní a nekonzistentní. "Nejlepší nápady," tvrdí Kroenig, "nespočívají v politbyru, ale v talentovaných jedincích v zasedací místnosti, nebo na bojišti, nejblíže akci." A tytéž válečné úmluvy, jimiž se demokracie řídí, se ukázaly poskytovat dlouhodobé výhody, které jsou pro perfidní režimy nedostupné.

Data Kroenigovu hypotézu podporují: S použitím statistického nástroje Correlates of War Composite Index of National Capabilities prokázal, že 28 % demokracií, ale jen 20 % autokracií, v jakémkoliv okamžiku disponovalo alespoň 1 % celkové globální moci, zatímco 16 % demokracií a jen 7 % autokracií se někdy kvalifikovalo jako "velmoci". Demokratické mocnosti také pravděpodobněji získají hegemonické postavení, zaujímaly přední místa ve 160 z posledních 190 let. Jednoduše řečeno, "čím je země demokratičtější, tím pravděpodobněji bude nejmocnějším státem světa".

Úpadky historických demokratických republik lze sledovat nazpět k oslabení jejich demokratických norem, včetně Říma, kde energická republika podlehla sklerotickému a dekadentnímu impériu; v Benátkách, kde otevřený a široce založený volební systém ustoupil zkostnatělému systému poskytujícímu moc jen šlechticům; a ve Francii, kde se První republika konce 18. století zhroutila pod vojenskou a politickou váhou Napoleona, jehož idiosynkratický avanturismus skončil katastrofou.

V současné Číně pozoruhodná (ale nyní upadající) míra ekonomického růstu zastínila trvající spoléhání komunistické strany na zduřelé státní podniky a korupci a podvody, stejně jako dlouhodobé udržování politiky jednoho dítěte, což vše omezuje vyhlídky Číny na dlouhodobou prosperitu. I vychvalovaný projekt Pás a stezka, upozorňuje Kroenig, signalizuje tuto čínskou slabinu, ne sílu, a zaměření na Střední Asii nevypadá, že by významně posílilo velmocenské postavení ČLR.

Z vojenského hlediska čínský technologický vývoj dál zaostává za západními protějšky a setrvalá potřeba potlačovat občas nepokojné obyvatelstvo odvádí peníze a energii od vnějších hrozeb. Navíc, i když kniha byla publikována před koronavirovou krizí, čínské jednání během ní jí sotva získá nové přátele.

A pokud Rusko a Čína zůstanou neschopné získat globální převahu, Spojené státy si mohou udržet svou korunu během nadcházejících dekád. Nehledě na ekonomické výzvy, politickou polarizaci a diplomatické omyly americký systém volnotržní politiky, frakčního demokratického volebního boje a asertivního (i když občas osamělého) zahraničněpolitického postoje reprezentuje význačné rysy, nikoliv chyby - a představuje hlavní zdroje amerického bohatství a energie.

Nakonec, uzavírá Kroenig, "americké základní parametry jsou pořád lepší než ruské a čínské" a měli bychom si tedy uchovat důvěru, že "americká éra přetrvá a autokratické výzvy představované Čínou a Ruskem ztratí dech".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7308

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2020