Velmi prosím nezaměňovat obsah těchto pojmů:

Bůh je Bůh, komunista je komunista a kapitalista je kapitalista

30. 3. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty
  • Polemizovali jsme trochu s mladými na téma „sice se vám teď starším leccos nelíbí, ale do totality byste se přece vrátit nechtěli – ne?“ ... paradoxně na to vůbec není jednoduchá odpověď.

Za socíku byl mrak věcí špatně, zejména svoboda a svoboda projevu se cachtala v bahně bolševických lží, ale více-méně lze říci, že asociální systém to nebyl. Je pravda, že většina si nemohla ekonomicky vyskakovat, ale minimálně v určité době byly třeba masivní dotace na rodinnou výstavbu (šlo za ně postavit i celou hrubou stavbu) a také rozevření nůžek mezi nejmenším osobním příjmem a příjmem největším (schválně nepíši „mzda“, to je zavádějící) bylo minimálně o řád menší. Relativně gigantické příjmy mělo zřejmě jen několik vrcholových soudruhů na různých úrovních a pár jejich přidržtašek.

Možná se tedy dá s trochou nadsázky říci, že sametovou revolucí jsme se ze SYSTÉMU NESVOBODNÉHO postupně dostali do SYSTÉMU ASOCIÁLNÍHO. Od počátku současné éry tu mají významné slovo šmejdi různého druhu, kteří i zanášejí peníze do daňových rájů. Mění se „vládnoucí kasty“, systém ale významně nikoli.

Nůžky mezi lidmi s nejmenšími příjmy a lidmi nejbohatšími se rozevírají stále víc a stát je odmítá efektivně přivírat – například progresivním zdaněním a z takto získaných zdrojů (a také sloučením sociálních dávek kromě důchodů) zavedením nepodmíněného základního příjmu, zvyšováním minimální mzdy atp. Další možností jejich přivření – v oblasti energií – je třeba zavedení rozumné kvóty spotřeby občanům dodávané energie a jejich zdrojů za „dobré“ ceny / spotřeba nad tyto kvóty pak například o řád dražší. Touhle metodou by stát mohl do jisté míry i ochránit životní prostředí před nepatřičnou zátěží z výroby energií (pozitivní synergie). Jinými slovy a obrazně - pokud má někdo doma třeba pět osobních aut, ať si velmi připlatí na provoz těch, které prokazatelně provozuje zbytečně; obdoba platí třeba o počtu obytných místností, které potřebuje k přiměřenému životu. Provoz takového systému v době dokonalých digitálních technologií by byl, kromě politického rozhodnutí, nejspíš jen otázkou zadání vládní zakázky relevantním výběrovým řízením (možná by na to šlo i dohodnout průlomové dotace EU)?

Jak tedy může kdokoli soudný plně obhájit naši dnešní realitu nebo naopak tu někdejší? Obě jsou nějak amorální. Zatím se stále pohybujeme v režimu „hysterického“ kyvadla – BUM o levou zeď – KŘÁP o pravou – otřepat – a znovu. Smysl má přemýšlet, zda režim kyvadla je dějinně nevyhnutelný, tedy jediný možný, nebo zda může existovat udržitelný společenský model, který rázy kyvadla významně a dlouhodobě potlačí.

Neříká se tomu sociální stát?!

0
Vytisknout
3314

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2022