Mezitím v Absurdistánu 212. Polsko pomáhá ukrajinským uprchlíkům, vláda ale moc ne

5. 4. 2022 / Tomasz Oryński

čas čtení 15 minut
Tohle byla, myslím, dosud jedna z nejdelších přestávek v tomto seriálu o Absurdistánu v Polsku. Nejdřív jsem byl na dovolené, pak jsem se rozhodl připojit k úsilí svých přátel, kteří pomáhali ukrajinským uprchlíkům - a protože žiju v Británii, jediný rozumný způsob, jak to udělat, je pracovat navíc a posílat peníze tam, kde je to potřeba, takže jsem každý večer maximálně využil své zákonné pracovní doby a jezdil s kamiony z Glasgow do Liverpoolu a zpět. A pak jsem dostal covid a měl jsem velmi tvrdý průběh.

 

Ale protože se teď cítím lépe, dává mi to příležitost poodstoupit a podívat se zpovzdálí na to, jaké byly nejnovější události v Polsku za poslední měsíc. A tou největší novinkou je - jak jinak - obrovská mobilizace obyčejných Poláků na pomoc ukrajinským uprchlíkům. Psal jsem o tom minule a člověk by si mohl myslet, že za ten měsíc lví podíl břemene převezme stát, ale bohužel se to nestalo. Ano, místní zastupitelstva dělají, co mohou, a snaží se koordinovat úsilí a vláda se také snaží něco dělat, ale absolutně nikdo není překvapen, že jí to opravdu nejde.

Změny v zákoně, které umožňují registraci uprchlíků v Polsku, jsou plné děr a vedou k absurditám - například toto právo původně dostali jen lidé, kteří do Polska přišli z Ukrajiny. To znamenalo, že ti, kteří například přišli do Polska bezpečnější cestou Moldavsko-Rumunsko-Maďarsko-Slovensko, nebyli systémem uznáni. Známý byl také případ ukrajinské rodiny, která po vypuknutí války uvízla v Polsku na cestě z dovolené v Egyptě.   Mám informace z první ruky o ukrajinské rodině, která cestovala z Jelení Hory zpět na ukrajinskou hranici (téměř 650 km v každém směru) jen proto, aby přejela zpět na Ukrajinu a vrátila se do Polska, aby mohla dostat razítko do pasu. Tento zákon byl brzy změněn,  ale zákon stále neuznává Ukrajince, kteří žili v Polsku před 24. únorem a nyní se nemohou vrátit domů do Polska jako uprchlíci.

Vláda také vytvořila zvláštní granty na pomoc uprchlíkům. Jako obvykle však existují dvě sady pravidel.   Pokud hostíte uprchlíka a jste například Caritas nebo bohatá firma, můžete očekávat, že vám bude vyplaceno 150 zlotých (900 Kč)  na osobu a den. Pokud jste se však rozhodli přijmout cizince do vlastního domu, dostanete pouze 40 zł (240 Kč). A to pouze v případě, že jste je přijali v rámci nějakého programu organizovaného místním komunálním úřadem, a ne že jste jen tak zakročili, když byla vaše pomoc potřeba. Někteří lidé také poukazují na to, že pro uprchlíky je ponižující, že peníze dostávají lidé, kteří je hostí, a ne samotní uprchlíci.

Vláda se samozřejmě chlubí, jak je Polsko úžasné, že - na rozdíl od některých jiných evropských zemí - nepotřebuje jediný uprchlický tábor. Používá se to jako oficiální narativ k propagaci Polska - chlubí se tím dokonce i polští velvyslanci v jiných zemích.   Problém je ale v tom, že uprchlických táborů - nebo jiné formy vládou organizovaného ubytování uprchlíků - JE potřeba a měli bychom je mít  připraveny už několik týdnů, protože polská vláda byla americkou rozvědkou varována před blížící se válkou s dostatečným předstihem. Jen díky mimořádné pohostinnosti Poláků se podařilo zabránit humanitární katastrofě, ale nemůžete očekávat, že cizinci neumějící polsky, často s posttraumatickou stresovou poruchou a traumaty, budou přespávat na pohovkách a v náhradních ložnicích tisíců Poláků, to není  dlouhodobé řešení. Mnozí z dobromyslných Poláků už situaci nezvládají poté, co si uvědomili, že si na svá bedra vzali příliš velkou zátěž. Moji vlastní rodiče, kteří přijali rodinu uprchlíků k sobě domů, byli opravdu rádi, když se s nimi mohli rozloučit poté, co je přestěhovali do nedalekých církevních budov, protože můj otec právě prodělal vážnou kardiologickou operaci a zotavuje se z ní doma - což nebylo snadné, když byl dům přeplněný cizími lidmi s dětmi. Vláda musí udělat víc.

A pak je tu samozřejmě ten problém  dvou druhů uprchlíků. Problém na běloruské hranici se přes zimu stal méně výrazným - poté, co tamějším uprchlíkům Lukašenko dovolil strávit nejchladnější měsíce roku v provizorním táboře ve starém skladu, ale s přicházejícím jarem se stále více lidí snaží přejít z Běloruska do Polska v naději, že to stihnou dříve, než se bude stavět nechvalně známá zeď. Polská pohraniční stráž a armáda stále nemilosrdně porušují jejich práva a vytlačují je zpátky na Ukrajinu, aby tam zemřeli   - dokonce i nemocné a ochrnuté lidi. Dokonce i zprávy o běloruských vojácích znásilňujících v lesích ženy uprchlíků  jsou ignorovány  a odsuny jsou stále prováděny i poté, co je soud označil za nezákonné.

Titíž aktivisté - často tytéž osoby -, kteří jsou oslavováni jako hrdinové, když pomáhají uprchlíkům na hranicích s Ukrajinou, jsou pronásledováni policií a považováni za zločince, když dělají totéž na hranicích s Běloruskem. Dokonce i papež - který i po 40 dnech války odmítá jasně říci, kdo jsou ti zlí, kteří napadli Ukrajinu - měl   pochybnosti o zacházení s uprchlíky v Polsku, naštěstí byl Andrzej Duda náhodou ve Vatikánu a laskavě poučil Jeho Svatost o tom, jaký je rozdíl  mezi těmito dvěma druhy uprchlíků a zatímco jedny se snažíme zachránit, druhé posíláme znásilnit nebo zemřít do lesa. 

Co tedy vláda vlastně dělá? Nechvalně proslulá cesta 3,5 premiérů, při níž se Kaczyński a Morawiecki připojili k premiérům České republiky a Slovinska při jejich cestě do Kyjeva, byla samozřejmě jen PR trikem. Tito politici potřebovali tuto cestu, aby ukázali, že nejsou tak blízkými stoupenci Putina, jak se tváří. Kaczyński, který téměř nikdy nejezdí do zahraničí, byl samozřejmě úplně mimo a bylo smutné dívat se na tohoto ztraceného, dementního starce, který jasně věděl, že se zabývá událostmi, na něž nemá. Jeho zcela náhodný návrh mírových sil NATO pro Ukrajinu samozřejmě nebyl s našimi partnery v NATO dohodnut a ve skutečnosti hrál do karet Rusům, kteří se už předtím snažili tvrdit, že se Polsko nemůže dočkat, až znovu převezme vládu nad západní Ukrajinou - a podle Lavrova by mise NATO byla jen záminkou, protože by to ve skutečnosti byla polská armáda na ukrajinském území.

Ale zatímco cesta do Kyjeva byla politickou katastrofou, alespoň nebyla katastrofou skutečnou - bývalí důstojníci tajných služeb byli šokováni nedostatečnými bezpečnostními opatřeními během této cesty. Někteří však tvrdí, že Kaczyński se neměl čeho obávat, protože Putin by na své lidi nestřílel.  A možná mají pravdu: Kaczyńského kroky v Polsku jasně ukazují, že stále usilovně pracuje na putinizaci Polska. Již několik týdnů PiS opakuje jako rozbitá deska, že změna ústavy je nutná, aby bylo možné zabavit majetek ruských oligarchů. Jelikož PiS nemá ústavní většinu, byla by k tomu potřeba opozice, která na to neskočí - Kaczyński se ji snaží přesvědčit, že změna ústavy je nutná, pod mnoha záminkami už několik let. Při nedostatku argumentů se uchyluje k vydírání, když říká, že "ti, kdo nezvednou ruku pro změnu polské ústavy, jsou spoluviníky Putinových zločinů na Ukrajině".  Čeho nemohou dosáhnout změnou ústavy, to se snaží propašovat zadními vrátky. Nově navrhovaný zákon o obraně Poláků nejenže zcela ničí stávající systém civilní obrany založený na místní samosprávě, ale dává vládě právo odvolávat nepohodlné starosty a regionální správce během protiústavních kvazi výjimečných stavů podobných tomu, který dosud nezákonně platí na hranicích s Běloruskem. Pokusili se také propašovat paragraf, který by prakticky zlegalizoval zpronevěru peněz, pokud by zloděj ještě mohl tvrdit, že jednal v rámci řešení mimořádné situace - to už si vyzkoušeli při zvláštních zákonech během covidové pandemie.

Mimo parlament je směr také jasný. Kaczyński se spolu s PiS snaží vystupovat jako obhájce polských zájmů, tvrdí, že nebýt PiS, terminál LNG ve Świnoujście by nikdy nebyl postaven  (což je mimořádně idiotské tvrzení, protože rozhodnutí o zahájení jeho výstavby sice skutečně padlo za předchozí vlády PiS, ale samotná práce byla ve skutečnosti odvedena za 8 let vlády Občanské platformy  a terminál byl připraven právě včas, aby po  návratu PiS k moci přišla přestřihnout pásku). Zatímco Poláci utíkají  pomáhat Ukrajincům po tisících a školy se musí vypořádat s rekordním přílivem více než 140 000 traumatizovaných ukrajinských dětí a teenagerů, ministr školství Przemysław Czarnek jim odmítá právo skládat ukrajinské maturity nebo dokonce i polské v jejich jazyce, a místo toho je nutí skládat zkoušky z polské literatury v polštině  s tím, že chce mít jen jistotu, že ukrajinští žáci nebudou mít žádné výhody oproti svým polským vrstevníkům. Mezitím Kaczyńského koaliční partner Zbigniew Ziobro a jeho strana Solidarna Polska odhodili masky a nenechávají nikoho na pochybách, že jsou Putinovými malými pomocníky. Například europoslankyně Beata Kempa se spojila s Czarnekem a uspořádala školní soutěž, jejímž cílem je popularizovat mezi žáky znalosti o volyňských masakrech. Sám Zbigniew Ziobro otevřeně fandil vítězství Viktora Orbána v nedávných maďarských volbách  a jeho věrný pobočník Janusz Kowalski si zřejmě nechal vzít léky, aby se mohl oddávat své nenávisti a konspiračním teoriím o Tuskovi, který překvapivě už není německý, ale ruský agent. Kowalski zašel dokonce tak daleko, že tvrdil, že Ferrari zaparkované před polským parlamentem patří Tuskovi,  který si ho zaplatil z peněz, které ukradl (skutečný majitel sporťáku odpověděl, že kdyby Kowalski v životě odvedl nějakou poctivou práci, tak by si ho možná jednou mohl koupit také).

Beata Kempa a Przemysław Czarnek nejsou jediní, kdo najednou cítí naléhavou potřebu všem připomínat volyňské masakry. Jacek Międlar, kněz, který se stal kazatelem nenávisti, nyní bije na poplach kvůli ukrajinizací (nebo dokonce banderizací) Polska, ale Zbigniew Ziobro ho stále podporuje do té míry, takže ne on, ale prokurátorka, která se ho pokusil zatknout, má nyní problémy. Międlar ji otevřeně pranýřuje a vyhrožuje jí - což je trestný čin  - ale jeden proZiobrovský prokurátor neshledal důvody k pokračování ve vyšetřování v této věci a obrátil svůj zájem na zbavení imunity pronásledované prokurátorky poté, co ji Międlar obvinil z překročení jejích pravomocí.

Zatímco však vláda chrání své nenávistné přisluhovače, proruskou konkurenci už tak ráda nepodporuje. Někteří představitelé pravicové Konferedace - jako Janusz Korwin-Mikke - otevřeně podporují Putinovy akce na Ukrajině, avšak když se Grzegorz Braun - buď ruský agent, nebo užitečný idiot - pokusil zabránit činnosti parlamentní komise pro obranu, byl z ní vyhozen  - 438 poslanců ten návrh podpořilo, jen 10 bylo proti.

Mezitím soud rozhodl, že soudce Igor Tuleja, suspendovaný nezákonným kárným senátem Vrchního soudu, se může vrátit do práce. Přesto jeho nadřízený - a jeden ze Ziobrových nominantů - odmítl rozhodnutí soudu respektovat a stále Tulejovi  brání v návratu do funkce.

Putinizace polských soudů zřejmě musí pokračovat - stejně jako orbanizace polských médií: už další rok slyšíme zprávy o rekordně vysokých výdajích na reklamu směřujících téměř výhradně do médií podporujících vládu.  Vláda také stále velmi mlží, pokud jde o přerušení ekonomických vazeb s Ruskem: mnoho polských firem stále působí v Moskvě a neplánují odtamtud odejít, nákup ruského plynu a ropy pokračuje a trvalo více než měsíc, než byl zablokován dovoz ruského uhlí, a to i přesto, že na rozdíl od plynu nebo ropy na něm Polsko není závislé.  Mateusz Morawiecki se snažil obvinit Evropskou unii, že to Polsku  znemožnila, ale kroky dalších zemí - například Litvy, která od začátku dubna zcela přerušila dovoz ruského plynu - opět dokázaly, že je to lhář.

Další ekonomické vazby s Ruskem se také ukazují jako těžko zrušitelné - vláda tvrdí, že je udržuje kvůli ochraně polských kamionů, které jezdí do Ruska. Obyčejní občané toho však mají dost a - inspirováni jedním z ukrajinských uprchlíků - vzali věc do svých rukou a pravidelně blokují hraniční přechody a brání ruským a běloruským kamionům v přepravě zboží na východ. 

Jsou tu však i některá vítězství. Soudy konečně rozhodly, že jízda s dodávkou polepenou homofobními pomluvami na veřejné komunikaci (více o tom  ZDE) je nezákonná. Mezitím ale Kaja Godek, nechutná protipotratová aktivistka, rozdává mezi ukrajinskými uprchlicemi letáky, aby je poučila, že potrat je největší zločin a nejhorší nebezpečí pro světový mír.  Jeden z biskupů také nějak dospěl k závěru, že při strašlivé invazi brutálních válečných zločinců do země našich sousedů je třeba věřícím v kázání sdělit, že "potrat je to nejhorší na této planetě". Myslím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu. Oficiální twitterový účet Ústavního tribunálu (unesený PiS) například 2. dubna informoval - propagovaným tweetem -, že "v tento den před 17 lety ve Vatikánu zemřel papež a svatý Jan Pavel II. velký Polák Karol Wojtyła". Teprve poté, co veřejné pobouření ovládlo diskusi v polské twitterové sféře, zveřejnili večer tohoto dne méně nápadný tweet souhlasící s tím, že 2. duben je také dnem, kdy před 25 lety vznikla současná Ústava Polské republiky... Při sledování akcí PiS lze při té příležitosti jen říci "bylo to hezké, dokud to trvalo...".

-1
Vytisknout
7544

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2022