Přece matika všech se dotýká!

12. 5. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 3 minuty
 


Pozornost zaměřená na matematiku jako kdyby roztínala svět na dvojí: ten jakoby přírodovědný a onen jakoby humanitní. Jinak řečeno: Svět může být něčím „exaktní“. A něčím odlišným je jaksi „vyprávěcí“. (Nenapsal jsem „ukecaný“!)

 

Jako kdyby pro potřeby stávající dorůstající generace mělo stačit, že si především vytvoříme především jistý „příběh“; a to o světě lidí (třeba dějepisem či politikou nebo uplatněním zbraní) nebo o zvláštně abstraktním světě čísel nebo geometrických tvarů. Jako kdyby obojí bylo navíc zvláštně překryto – jen pro část českého obyvatelstva – náboženskou věroukou, mající jak určitou imanentní epiku, tak abstraktní pragmatiku (i když prakticky mimo výukový provoz). Navíc, jak nelze nevidět, kdekdo si skoro všude jenom klikáme. Ne že by nás potom některá předkládaná tvrzení zneklidňovala jako problematická, ne-li přímo nepravdivá a záměrně zavádějící. Což není dobré ani pro směřování české státnosti; o mezinárodních zárukách míru nebo životního prostředí – od efektivního zastavení klimatických změn po likvidaci epidemií – též „mluvě“.

A jako kdyby – právě tím nedávným politickým rozhodnutím o matematice jako případně nikoli nadále povinném maturitním předmětu – mělo být současně vyřčeno, že sice náš „svět“ je nemálo složitý (a stále více pro většinu obyvatelstva planety nepochopitelný), ale že též kvůli tomu bychom si neměli příliš mást hlavu, že? Něco v náhradním programu snad obstarají na školách středního stupně třeba ty filologické nebo přímo „vyprávěcí“ předměty; i když ne vždy dost adresně. A na základní počty přece stačí znalosti z obecné školy, ne?

Jako kdyby již v těch základních „počtech“ nešlo hned o potřebný zřetel k pozornosti vůči výchozím rozdílně relevantním údajům jednotlivých předkládaných úloh! Byť stále náročněji. Ale tyto „zřetele“ se potom rozmanitě uplatňují v některých dalších předmětech, i když vesměs přírodovědných (jinak třeba ve fyzice, jinak v zeměpise). Exaktní průprava z matematiky se později vyplatí jak třeba bankovním poradcům, tak advokátům.

Že bychom měli zapomenout na to, jak do našeho života vrostly rozmanité elektronické pomůcky? Že se snáz vytváří evidence zkoumaných oblastí reality přehlednějším jejich kódováním, to rovněž není k zahození. (I když třeba „twitterování“ nutně nebude to „pravé ořechové“.)

Je-li 21. století „informačním stoletím“, jak to, že postavení matematiky ve školské soustavě ČR má nadále být spíše druhořadým? Nebo „alternativním“? Když je potenciálně předběžným doprovodným „výcvikem“ pro tolik jiných a navenek jakoby jen „humanitních“ oborů? Včetně potřeby skoro nepřetržitě to či ono odpovědně interpretovat?

Začít již obrazně včera podchytávat matematicky odborně, didakticky i psychologicky dobře připravené učitele pro gymnaziální výuku (včetně odpovídajícího platového ohodnocení) je zřejmě jediná účinná cesta k tomu, aby české školství neustrnulo věcně na úrovni z konce 18. století. Sama od sebe taková „atmosféra“ nevznikne. A zodpovědné občanství v nás málem již umřelo. Čekat na „spasitele“ pro celkovou reformu středního stupně školství nebo udržovat stávající kompromisnictví nejen vůči matematice přiměřeným řešením není.


2
Vytisknout
8206

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2020