Putin, který žije v 70. letech, jedná, jako by tam žili i všichni ostatní

15. 5. 2020

čas čtení 3 minuty
Současná elita Ruské federace ve skutečnosti není ruská, ale sovětská, tvrdí komentátorka Natalija Šavšukovová. Většina špiček, včetně předních postav největších opozičních stran, byla v komunistické straně a Komsomolu. Jde tedy o sovětské seniory, nikoliv o disidenty - a bylo by tedy divné, pokud by neprojevovali historickou nostalgii.


Jakmile toto pochopíme, takřka vše, co tito lidé dělají, začne dávat smysl - včetně Putinovy posedlosti obnovou SSSR.

Jenže to co Putin dělá má ve skutečnosti přesně opačný efekt, než který zamýšlí. Místo aby přitáhl bývalé sovětské republiky k Moskvě, zajišťuje svým chováním jejich trvalé odcizení.

Ruskému prezidentovi se podařilo mobilizovat proti sobě a své zemi takřka každého, včetně bývalých spojenců. Právě on více než kdokoliv jiný poškodil vyhlídky integračního procesu v postsovětském prostoru.

Šéf Kremlu obecně nemá cit pro historický okamžik. Místo toho je uvězněn v myšlení, které odpovídá konci 70. let 20. století. A skutečně věří, že všichni ostatní v regionu jsou na tom stejně. To také vysvětluje pokračující propagandu a její selhávání.

Po pádu SSSR vyrostla nová generace, pro niž je Sovětský svaz cosi jako Římská říše - a dokonce věří, že říše jako takové jsou věcí minulosti.

Mnozí nerozumí charakteru putinské televize. Není pravda, že by vůbec neexistovala svoboda projevu. Propaganda je organizována obratněji. Potřebuje hrdiny a antihrdiny a mimoděk proto otevírá dveře i lidem, kteří o režimu říkají pravdu, kterou nechce slyšet. Ti kdo propagandu řídí však doufají, že pravda bude na obrazovkách poražena.

Je ovšem chybou myslet si, že Ruská federace jaksi zopakuje osud SSSR. Ten se zhroutil kvůli cenám ropy, postoji Západu, úsilí svazových republik o nezávislost a etickému odmítnutí hodnot komunistického systému.

Přinejmenším v dohledné době zůstane stávající systém stabilní. Rezervní fond umožňuje vládě udržet se nějakou dobu nad vodou a zajistit, že zaplatí své ochránce a příznivce.

Avšak ještě důležitější rozdíl představuje postoj Západu. Ten většinou nevidí v Putinovi děsivého diktátora a dokonce se srovnal s jeho agresí vůči Ukrajině, ačkoliv to veřejně nepřizná. Na rozdíl od SSSR je současné Rusko pro Západ důležitým zdrojem surovin a důležitým odbytištěm.

V této situaci by Západ nepodporoval radikální změny, protože kapitál preferuje stabilitu za Putina před ohledy vůči lidstvu.

Revoluce v roce 1991 byla postavena na osvícenských ideálech - svobodě, rovnosti a zrušení stavovských privilegií. Avšak nestala se revolucí většiny. Bludným kruhem se Rusko vrátilo k autoritářské modernizaci. A je jen malá šance, že se to změní, dokud se nezmění společnost.

Podle Šavšukovové Rusové čelí tomu nejsložitějšímu úkolu: Integraci společnosti. Musejí překonat mýtus o "špatných lidech". Musejí dokončit proces, který započal v únoru 1917 a pak byl na celé století tragicky přerušen. Musejí nalézt způsob, jak spolu navzájem hovořit a kooperovat.

Rusové musejí přijmout diverzitu. A pokud to dokáží, bude mít země budoucnost dosti odlišnou od současnosti. Jestliže k tomu nedojde, pak budou Rusko a Rusové odsouzeni k opakování cyklu, kterým již mnohokrát prošli - revoluce následované represemi, které uvrhnou zemi nazpět.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
8794

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2020