Británie: Jak Johnsonova vláda vyvolává bojem proti koronaviru nový pravicový nacionalismus

18. 5. 2020



Po dobu asi pěti týdnů způsobila katastrofa koronaviru, že politická katastrofa brexitu v Británii za poslední čtyři roky začala vypadat irelevantní a zastaralá. Najednou se ukázalo, že konfliktní, úzkoprsé a lživé boje vedené jménem brexitu jsou tím, čím skutečně byly - konflikty, které vykonstruovali z ničeho šéfredaktoři médií a jejich kamarádi v Konzervativní straně.

Následovalo několik týdnů pokusů o věcnost.

Ta éra ale už také skončila. Když 12. dubna vyšel z nemocnice Boris Johnson, aby poděkoval zdravotníkům, že mu zachránili život, pravicový tisk se přestal starat o rostoucí počet mrtvých a udělal ze "zmrtvýchvstání" Borise Johnsona celonárodní téma. "Vaše zdraví je zdraví národa," psala v deníku Daily Telegraph Allison Pearsonová. "Nechť Boris a Británie v této bitvě zvítězí," pěl v tomtéž deníku Charles Moore. V Británii nyní zemřelo na koronavirus více lidí než v jakékoliv jiné zemi v Evropě, pro pravicový tisk však  bylo důležité jen jedno - že jejich "hrdina", Boris, přežil, píše William Davies.
 

Johnsona a jeho poradce Cummingse po určitou dobu koronavirová pandemie destabilizovala, nakonec však zveřejnili jasná hesla: " Zůstaňte doma. Chraňte naše zdrvotnictví. Zachraňte životy."

Role britského státního zdravotnictví v nové anglické nacionalistické ideologii je nesmírně zajímavá. Johnson, když se objevil po svém pobytu v nemocnici, řekl ve svém projevu:

"Uvědomili jsme si a rozhodli jsme se, že jestliže se nám podaří udržet naše státní zdravotnictví v bezpečí, jestliže se nám podaří zabránit tomu, aby bylo naše zdravotnictví zahlceno, pak jsme neporazitelní, a naše země znovu povstane a překoná tuto výzvu tak, jak jsme zvítězili už mnohokrát v minulosti."

Byla to geniální politická rétorika. Odsunula stranou metodickou  a morbidní otázku počtu mrtvých a nahradila ji národním narativem kolektivní totožnosti a oběti. Johnson nyní argumentoval, že lidské životy je možno obětovat za záchranu uctívaného symbolu zdravotnické politické strategie.

Zahalení státního zdravotnictví do národní vlajky přineslo velmi problematické výsledky. Johnsonovi stoupenci v parlamentě a ve vládě začali útočit na novináře, že si dovolují kriticky hodnotit, co vláda dělá - je to výrazem neloajality pro "naše celonárodní úsilí".

Jak týdny míjely, symbol britského státního zdravotnictví byl zahalen do celé řady jiných národních britských symbolů, mnoho z nich spojovaných s britským vítězstvím v druhé světové válce.

Na britské ultrapravici už existuje řadu let extremnější verze zdravotnického nacionalismu. Nigel Farage a další ultrapravičáci si neustále stěžují na údajnou "zdravotnickou turistiku" ze zahraničí. Jedna analýza poukazuje na to, jak stoupenci brexitu začali využívat britského státního zdravotnictví jako symboli sdílené britské "dědičnosti", jejíž prostřednictvím se národ obnovuje kulturně i biologicky. Vize zdravotní péče zadarmo, pro lid, je svůdnou součástí britské národní mytologie.

Každodenní realita britského zdravotnictví a systému sociální péče je ovšem naprosto odlišná. Litanie těch zdravotníků, kteří v boji proti koronaviru zemřeli, je nesmírně etnicky a národnostně rozrůzněná. Je to svědectví o tom, jak málo jde o národ, když jde o expertní znalosti a základní lidskost. Tohle by samozřejmě mohla být možnost jak pozměnit nynější britský narativ a poukázat na to, jak silně je globálně propojený a porézní. Avšak v současnosti vítězí falešné vzpomínky na britské vítězství v druhé světové válce.

Vzniká nový populismus, v němž jsou kritikové a statistikové zuřivě odmítáni. V dubnu se ukázalo, že skutečný počet mrtvých v Británii na koronavirus je nejméně dvakrát tak velký, než byly oficiální vládní údaje, pokud se začnou počítat mrtví z domovů důchodců. Podle vyšetřování tiskové kanceláře Reuters znamenalo rozhodnutí poslat 15 000 pacientů, mnozí z nichž byli nakaženi COVIDEM-19, bez testování z nemocnic zpět do komunity a do pečovatelských domovů, že zemřelo obrovské množství lidí. Tak zoufalá byla snaha zachránit národní státní zdravotnictví, že nakažení občané byli puštěni do systému sociální péče. Ovšem vláda počítala jen ty mrtvé, kteří zemřeli v nemocnicích.

Studujeme-li mapu úmrtnosti na COVID-19, zjistíme, že hlavní centra obětí jsou v multikulturních městech, která hlasovala pro setrvání Británie v EU. To jsou místa mezinárodní konektivity a intenzivní komerční aktivity. Naproti tomu obyvatelé izolovaného venkova, kteří hlasovali pro brexit, jsou koronavirem postiženi méně. Nezapomínejme, že Boris Johnson, stejně jako Donald Trump, byl zvolen na základě protimetropolitní, protiliberální kulturní platformy. Johnson jako Trump zastupuje lidi, kteří věří v hodnotu tvrdé práce, ale sami moc takové práce nedělají, buď jsou na to příliš bohatí nebo příliš staří.

A tak se opozice proti Evropské unii dokáže lehce proměnit v opozici proti nynějšímu uzamčení země. Podle tohoto konzervativního názoru je účelem ekonomiky vytvořit a lidem vštěpit nezávislost, na individuální i národní úrovni. Národní ekonomika musí být samostatná, musí vyrábět své vlastní zboží a zaměstnávat vlastní lidi. Hlasy ve prospěch této libertariánské ekonomiky sílí: méně dovozu z Číny, méně univerzit, méně imigrace, více domácí výroby a mladí a nezaměstnaní budou pohnáni na práci na polích. Musí to bolet. Není to ideologie lidí, kteří opravdu produkují bohatství, ani generací, kteří za obrovské zadlužení vzniklé v důsledku pandemie budou v nadcházejících desetiletích platit. A většina Britů podporuje uzamčení země. Jenže je to ideologie, k níž Johnson přikyvuje a kterou veřejnosti neustále vnucují pravicové noviny, konzervativní poslanci a pochybně financované "výzkumné týmy".

Je otázkou, zda se Británie dokáže vyhnout nejhorším nacionalistickým výstřelkům, které se nyní dostávají na světlo, jak roste počet mrtvých, britské státní zdravotnictví se proměnilo v politický štít a nostalgie ohledně britského vítězství v druhé světové válce přituhuje.

Kompletní článek v angličtině ZDE



 
0
Vytisknout
3147

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2020