Jak by mohl vypadat post-covidový svět?

14. 5. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Scénáře líčící možnou podobu světa, který vzejde z post-covidové krize, se přirozeně různí. Mnozí by jistě byli rádi, aby se vše vrátilo zpět do starých kolejí, kdy se svět zdál jako přehledné a srozumitelné místo k životu, druzí by nejraději upevnili své privilegované postavení implementací autoritářských a dystopických opatření, zatímco další sní o radikální transformaci společnosti a eliminaci – či alespoň zmírnění – strukturálních problémů, jež ji tíží. Záleží však na tom, zda lidstvo pochopí, že smrtící patogen je možná posledním budíčkem, než bude pozdě cokoliv změnit.

Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, svět už nebude tentýž. Pandemie patrně neodezní ani poté, co bude vyvinuta účinná vakcína. Pokud infekce neztratí na své intenzitě, distribuce léku bude v následujících letech pokulhávat za globální poptávkou. Existuje samozřejmě reálné riziko, že vývoj a distribuce vakcíny přinese obrovské zisky farmaceutickým korporacím, aniž by byla k dispozici všem potřebným. Mezitím odborné hlasy varují před novou érou, kdy časté a rozsáhlé epidemie nebudou ničím nezvyklým. Takže návrat do bezstarostných mělčin starého dobrého světa rozhodně není na pořadu dne, což patrně pochopili i ti, kdo se zuby nehty zpěčovali nové realitě.

Oddech, jenž nám dopřává celkem úspěšné potlačení první vlny infekce, nám zároveň otevírá prostor pro debatu o tom, jak by mohl vypadat post-covidový svět. Avšak tuzemský komentariát žijící v konkubinátu s vyprázdněnou antibabišovskou opozicí se utápí v nesmyslných kulturních válkách a hoaxech o krvežíznivých ruských agentech, aby tak oligarchické vládě s autoritářskými sklony mimoděk zvyšoval voličskou podporu. Tragikomické politické figurky nemají poctivý volební program, jímž by mohly zaujmout běžné občany, a tak raději rozdmýchávají groteskní fantasmagorie a konspirační teorie.

Hlavně probůh nehovořit kupříkladu o tom, že neoliberální mutace kapitalismu, na jejímž vzývání političtí a novinářští dinosauři postavili své směšné kariéry, je v posledním tažení – a že se nabízejí možnosti, jak tuto toxickou doktrínu překonat. Jenže i na tuto debatu dříve nebo později dojde, jestliže se Česká republika nechce stát izolovaným ostrůvkem uprostřed moře imaginativní transformace.

Nejděsivějším aspektem pandemie je aktivace autoritářských režimů a jejich etablování po celém světě – od Spojených států přes Brazílii, Maďarsko, Izrael až po Indii a Filipíny. Hromadné karantény poskytly pravicovým populistům pořádný klacek na imigranty, národnostní menšiny, domorodé kmeny či příslušníky LGBT – a těm nejmocnějším bianko šek ke zrychlené destrukci a rabování přírodních zdrojů, jakož i likvidaci základních demokratických principů. 

Nominálně demokratické vlády a instituce nedokážou vzestupu pravicových populistů zabránit (ostatně jejich politická kalvárie jim efektivně proklestila cestu k moci), takže dochází k posilování vazeb mezi progresivními hnutími po celém světě. Progresivní internacionála (PI), jež vznikla z popudu Bernieho Sanderse a Yanise Varoufakise, chce „mobilizovat lidi po celém světě ve snaze transformovat světový pořádek a instituce, které jej formují“. PI detekuje několik překrývajících se krizí týkajících se veřejného zdraví, klimatu, ekologie, politiky a ekonomiky, přičemž příležitost k jejich odvrácení a radikální obnově existuje, třebaže času není nazbyt. Řešení této mnohovrstevnaté krize pochopitelně vyžaduje koordinované internacionální úsilí, jehož společným jmenovatelem by měl být globální zelený nový úděl.

PI na svém webu zveřejnila brilantní analýzu amerického historika Mikea Davise rozebírající úpadek západních politických a ekonomických struktur tváří v tvář koronavirové krizi, mapující rozmach i zjevné slabiny Číny, která se patrně nestane novým hegemonem, či popisující akutní nedostatek globální solidarity bohatého Severu s chudým Jihem. Davis soudí, že brzy přijde doba, kdy bude kapitalismus označen za hrozbu pro přežití lidstva. Tento systém není schopen generovat příjem pro většinu lidí, nedokáže dekarbonizovat ekonomiku ani zajistit potravinou bezpečnost a přístup k pitné vodě pro všechny obyvatele planety. Nebezpečné tendence k nacionalismu je nutno překonat internacionalismem; je záhodno, aby byly demokratizovány ekonomické vztahy. Klíčové ekonomické sektory, jako je farmaceutický, fosilní a finanční průmysl, by měly přejít pod veřejnou kontrolu. Ve Spojených státech (v posledních letech v USA roste počet podniků vlastněných samotnými zaměstnanci – pozn. DV) a v Brazílii pro realizaci těchto změn nastává přívětivé klima, konstatuje historik.

K obdobným závěrům dochází britský analytik Nafeez Ahmed, který tvrdí, že nový vědecký výzkum přepisuje základy světové ekonomiky. Současná věda přesvědčivě dokazuje, že věk nekonečně rostoucího průmyslového kapitalismu tyjícího z hojně se vyskytujících fosilních paliv je pryč. Nyní nastala vhodná doba k tomu, abychom přehodnotili nekonečnou akumulaci hmotných statků a zreorganizovali společnost tak, aby byly naplněny skutečné potřeby lidstva – ať už tělesné, psychologické či spirituální. Tyto snahy budou definovat obrysy nové post-uhlíkové ekonomiky, zatímco se starý neudržitelný systém pomalu a bolestivě hroutí.

1
Vytisknout
12878

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2020