Rusko: Je car skutečný, nebo falešný?

3. 4. 2023

čas čtení 7 minut
Michail Šiškin se narodil v Moskvě a je jedním z nejoceňovanějších spisovatelů současné ruské literatury a jediným, který získal všechny tři nejprestižnější ruské literární ceny. Jako otevřený kritik Vladimira Putina a jeho zločinného režimu žije od roku 1995 ve švýcarském exilu. V knize Moje Rusko: zkoumá násilné kontury ruských dějin a problematický vztah mezi ruským státem a jeho občany.

Napsal "Dopis neznámému Ukrajinci", z něhož citujeme:

"Před rokem, když už ruské tanky táhly na Kyjev, se celý svět divil, proč se v Rusku nekonají masové protiválečné protesty, proč do ulic vyšli jen osamělí lidé. Přičítal jsem to strachu. Mlčení je ruská strategie přežití. Ti, kdo tehdy protestovali, jsou ve vězení. Takto Rusové přežívali mlčením po celé generace. Puškin tento ruský způsob života formuloval v poslední větě svého historického dramatu Boris Godunov: "Lidé mlčí." To je pravda. A se začátkem agrese proti Ukrajině lid "mlčel". Ale pak na podzim začala masová mobilizace a už není možné vysvětlovat, že statisíce Rusů šly poslušně zabíjet Ukrajince a nechat se zabíjet. To je něco jiného, něco hlubšího, něco děsivějšího.

Vidím jediné vysvětlení: moje země se ocitla mimo čas. V 21. století je moderní člověk sám zodpovědný za rozhodování o tom, co je dobro a co zlo. A pokud vidí, že jeho země a jeho lid vedou podlou hanebnou válku, bude proti své zemi a proti svému lidu. Ale většina Rusů mentálně žije v minulosti, kdy se lidé spojovali se svým kmenem. Náš kmen má vždycky pravdu a ostatní kmeny jsou naši nepřátelé a chtějí nás zničit. Nejsme zodpovědní, o ničem nerozhodujeme, o všem za nás rozhoduje náčelník/chán/král. Takto uvažují: když naši nepřátelé, fašisté z Ukrajiny a NATO, napadnou naši vlast, půjdeme ji bránit, stejně jako ji bránili naši dědové před německými fašisty. Pocit lásky k vlasti, krásný smysl pro vlastenectví, využívali všichni diktátoři pro své cíle. Můj otec si myslel, že brání svou vlast před Hitlerovým režimem, ale bránil stejný fašistický režim Stalina. Rusové nyní jdou do války, jak jim vysvětlila Putinova propaganda, aby bránili svou vlast před "evropským a americkým nacismem", a neuvědomují si, že chrání moc zločinecké bandy v Kremlu, která si vzala celou zemi jako rukojmí.

Jediným východiskem je způsobit Putinovu režimu vojenskou porážku. Demokratické země proto musí Ukrajincům pomoci vším, čím mohou, a především zbraněmi. Po válce vám celý svět přijde na pomoc, abyste obnovili, co bylo zničeno, a země se bude moci obnovit sama. A Rusko bude ležet v troskách hospodářství a v troskách vědomí. Nový zrod mé země je možný jen díky úplnému zničení Putinova režimu. Impérium musí být z ruské osoby amputováno jako zhoubná rakovina. Tato "hodina nula" je pro Rusko životně důležitá. Moje země bude mít budoucnost pouze tehdy, pokud projde totální porážkou, jako se to stalo Německu."

Toto řekl listu Guardian:

Před dvaceti lety jsme se všichni sešli v Kyjevě na literárním festivalu - spisovatelé a básníci píšící rusky na Ukrajině. A měl jsem pocit, že konečně budujeme budoucí ruskou kulturu, kde je důležité vzájemné porozumění. A pak později přišla anexe Krymu a já viděl lidi, se kterými jsem seděl u stolu, jak křičí: "Krym je náš! Krym je náš!" Bylo to jako ve slavné hře [Eugèna] Ionesca Nosorožec, kde se lidé mění v nosorožce. Nebylo možné s nimi mluvit. Nebylo možné mluvit s mým bratrem, který žije v Moskvě. Tak jsme se stali cizinci. V ruské kultuře je mezi námi něco jako civilizační propast. Chápu, proč lidé, kteří nečtou knihy, tuhle válku podporují. Ale je pro mě nemožné vysvětlit, proč kulturní lidé tuto válku podporují.

Celý život jsem cítil velmi pevnou půdu pod nohama. Byla to ruská kultura. A teď se to rozpadlo. Před sto lety se ruští emigranti nestyděli mluvit rusky na ulicích Berlína nebo Paříže. Ale teď se stydí mluvit svým jazykem. A mým posláním je teď udělat všechno pro to, aby se ruskému jazyku vrátila důstojnost. A to je možné pouze s vítězstvím Ukrajiny v této válce proti našemu společnému nepříteli, ruskému režimu, protože hlavním nepřítelem ruské kultury je ruský režim.

Putin má psychologii všech diktátorů: "Pokud odejdu z tohoto světa, svět musí odejít se mnou". Nemají empatii. Nemají rádi lidi. Lidi nenávidí. A tak jsem si jistý, že by stiskl červené tlačítko. Ale jeho příkaz zničit Zemi nikdo nesplní. Nikdo. A víte proč? Protože v Rusku není hlavní otázka jako v ruské klasické literatuře 19. století: kdo za to může? Co je třeba udělat? Ne, hlavní otázka zní: je car skutečný, nebo falešný? A že je skutečný, můžete dokázat tím, že vyhrajete válku. Stalin zabil miliony lidí, ale obyvatelstvo ho miluje. Gorbačov byl na Západě milován, ale prohrál válku v Afghánistánu a studenou válku proti Západu. Proto jím opovrhují. Putinovi generálové řekli, že Kyjev obsadí za tři dny, a on se přepočítal. Neuspěl. A teď je z něj falešný car. Nikdo nebude plnit rozkazy falešného cara.

Obávám se, že pravda je taková, že Západ pomohl tento zločinný režim ruskému lidu zavést. V 90. letech byli lidé připraveni na demokracii, ale neměli ponětí, jak funguje. Co ukázaly západní demokracie nové ruské demokracii? Pracoval jsem jako tlumočník ve Švýcarsku a viděl jsem, jak tato obrovská pračka funguje. Lidé s nakradenými penězi, špinavými penězi si přijeli z Ruska otevřít účet v Curychu. A právníci, lidé z bank, všichni byli tak šťastní, že ty špinavé peníze dostali. Byli si naprosto vědomi toho, že to jsou špinavé peníze. Totéž se stalo v Londýně, myslím, že tam to bylo  ještě horší. Je to samozřejmě hlavní odpovědnost Rusů, ale bez této podpory západních demokracií by to nebylo možné.

Co se týče Ukrajiny, jsem velmi optimistický. Jsem si jistý, že v této válce zvítězí. A co se týče ruské budoucnosti, jsem velmi pesimistický. Nemyslím si, že to bude demokratická, úžasná, krásná země. Jednoho dne tu Putin nebude a pak uvidíme obrovský boj o moc. Rozpad ruského impéria bude pokračovat, všechny ty národní republiky opustí Ruskou federaci. Odejde Sibiř. Myslím, že budeme mít nové diktátory a Západ je bude podporovat, protože budou slibovat, že převezmou kontrolu nad jadernými zbraněmi, a ruské dějiny opět dopadnou špatně.

Po této válce bude mezi Ukrajinci a Rusy obrovská nenávist. Nebude snadné vytvářet mosty. Ale my budeme muset dělat mosty. A tyto mosty může postavit jen kultura, jen civilizace, jen literatura a hudba. To bude obrovský úkol.

Zdroj v angličtině ZDE ZDE

2
Vytisknout
6416

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2023