Proč si mohou v této zemi někteří politici dovolit k občanům prakticky vše…
4. 4. 2023 / Pavel Veleman
"Ano. bylo mi asi čtrnáct let, když jsem poznal, že jsem rozpolcen rozpolceností světa…Nezáleží na tom, zda jsem si tenkrát rozuměl, jak na tom nezáleží dnes. Záleží a záleželo na tom, že jsem se rozhodl hledat ve světě lidi, jež jsem poznal v království dětství, a odvracet se od těch, kdož se pro zchladlé srdce sami odvracejí od dětí malých i těch velkých…"
Zažíváme rušení pošt a pracovních míst - stále více oborů padá do prekarizované práce. Lidé se pracovním výkonem, který již více než sto let trvá třetinu dne (umíme si vůbec představit, jak se zvýšila produktivita práce) - neuživí bez pomoci státu. Hrozí opětovná bezplatná nemocenská v prvních třech dnech nemoci, snižování valorizace důchodů je již realita. Máme jednu z největších inflací v EU, kupujeme za třetinové platy oproti Německu dražší a méně kvalitní potraviny. Prakticky nedostupné bydlení je velkým důvodem snižování porodnosti. Lidé čekají v nočních frontách na registraci u zubaře, prodloužení věku do důchodu během jedné generace je u žen více než deset let - to je světový unikát stejně jako nutnost dlouhých 35 let k nároku na starobní důchod. Exekuční metastáza skoro každé čtvrté rodiny v této zemi, nefunkční Úřady práce ČR, kde mají provozní dobu dva dny v týdnu od 8 - 17, ale v půl desáté dopoledne je již lístkový systém uzavřen. Politické vedení se stejně jako za mého mládí i dnes vysmívá humanitním oborům (zbyteční lidé) a preferuje jednoznačně technicistní řešení společenských problémů. Lidi nahání do otrokářských montoven, které vytvořili pro nadnárodní korporace, a říkají tomu pracovní místa.
A do toho sledovat stále ty samé nápady neoliberálů v roce 1994, 2011 nebo 2023 je jen pro silné žaludky. Český občan (ten slušný a přizpůsobivý) totiž vždy toleruje a fandí tzv pravici. A tak již více než třicet let zejména ODS navazuje na tehdejší mocenský pragmatismus Štrougala a Husáka. Od konce šedesátých let vládne u nás toto účelové siobectví - v této zemi nezničitelná jistota přežití všech občanů, co v tom tzv. umějí chodit. Jakoby se nám "asociální lochneska" vždy jednou za čas vynořila, kus obyvatelstva zakousla (politikům pochopitelně tito lidé nescházejí) a zase se schovala pod hladinu a čekala na další útok.
A přitom ve Francii, Velké Británii, Německu jsou v dnešní době obrovské demonstrace, odbory tvrdě hájí zaměstnance, společnost je velmi propojena ve své touze zachovat sociálně/tržní stát a opravdu si nepotřebují na sve demonstrace zvát politické miliardáře, populistické, nahnědlé nebo extremistické organizace, strany a jednotlivce.
Když vládla tzv. levice od konce devadesátých let minulého století, premiér Zeman, Špidla, Paroubek, Sobotka, odpor městského obyvatelstva byl vždy větší. Pochopitelně, že to bylo politicky správné, neboť zejména duo Zeman a Babiš by ČR v posledních letech dovedli k Orbánově neliberální demokracii. A byla plná Letná. Proč se tak neděje v situaci, kdy obyvatelé této země masivně chudnou, má jediné vysvětlení: Lidé s větším ekonomickým a sociálním kapitálem nejsou schopni chápat sociální problémy většiny obyvatel a projevit empatii i k jiné sociální skupině,než k té své.
Již tehdy na Letné jsem vnímal, jak tato masa občanů, kteří si zakládají hlavně na slušnosti a mírnosti - není schopna vnímat tu větší část národa a její narůstající sociální problémy. To bylo to poslední, co tehdy lidem v Praze na demonstracích vadilo. Myslím, že hlavní důvod těchto demonstraci byla jakási nechuť nejen k daleko více viditelnému zlodějství u Babiše, než u současné vlády (vše je dnes jaksi uhlazené, skryté), ale i jakási povýšená nechuť k sociální jinakosti. Nebyla tam žádná empatie se sociálními problémy většinové společnosti, ale boj o zachování vnějškově fungující společnosti, kterou právě lidé jako Fiala, Rakušan, Bartoš, Pekarová-Adamová pro tyto skupiny zosobňují
Vždy rozhoduje v tomto národě spíše forma než skutečný obsah. Například tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová a současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek jsou si tak podobní ve svém politickém zneužívání této funkce. Dokonce jsem přesvědčen, že pan Blažek je daleko horší ve svém klientelismu. Ale plná Letná se zaplnila jen proti Marii Benešové. Proč tomu tak je i po desítkách let zklamání z fungování pravice a co s tím lze dělat v situaci zcela "vygumované" státotvorné levice - je hlavní otázka této doby.
Já osobně cítím dokonce pocitovou shodu s atmosférou konce osmdesátých let dvacátého století. Vím, že dnešní situace je
politologicky, právně, elektronicky - zcela jinde a jsou to z čistě objektivního hlediska dvě
různé epochy. Leč pocit žité
reality z osmdesátek a z dneška, který mne tak celoživotně zajímá - je velmi
podobný. Opět slyším stejné věty po čtyřiceti letech a vidím
nechuť, až strach – projevovat svůj názor veřejně. Lidi šeptají a v
hlavě mají stále zapnutou autocenzuru. Vše se snaží řešit
uzavřením se do soukromí.Tak jako v osmdesátkách.
A také vidím strach vystoupit z davu, lpění na formalismu, nechuť otevřeně debatovat a hlavně obrovský důraz na vnější znaky chování. Každá jinakost je opět silně odsuzována. Stejně jako před čtyřiceti lety vadí osoby, které se jaksi vymykají chování většiny. Opět se utahují šrouby u povrchních jevů. Končí to buzerací za maličkosti. Dovolím si zde ukázat jeden příklad:
Na sociálních odborech se stále řeší dotazy Městské policie a Policie ČR na zneužívání parkovacích znaků. V této době je to opět u politiků velmi oblíbené slovo - podle nich se zneužívá prakticky vše. Nedávno jsem dostal dotaz - vyfocený parkovací znak s obrázkem asi tak čtyřleté, bledé, vyhublé holčičky bez vlasů. Až mně zamrazilo - každému muselo být jasné, že rodina prochází neskutečnou zátěží onkologické nemoci dítěte. A pan policista si vše v klidu vyfotí a pošle podnět na prošetření, chápete tu úřední, mocenskou, fachidiotskou necitelnost a tupost tohoto člověka?
Úplně stejně by tento policista před čtyřiceti lety kontroloval občanské průkazy podle vzhledu (stačilo mít tehdy delší vlasy) a dostal jste pokutu třeba za údajně natrženou legitimaci občanského průkazu. Dnes dostávají (a opět podle vzhledu nebo barvy pleti) pokuty lidé, kteří "jen" sedí na lavičce a pijí pivo nebo nemají uvázaného psa v parku, jedou na koni po pěšině, kde se nesmí jezdit, prostě směšné zákazy a tresty - vždy cílená buzerace na ty nejníže v potravinovém řetězci.
A reakce občanů opět velmi podobná jako tehdy: Lidé řeší tak rádi pouze to komunální. S chutí se podílejí na této šikaně a já s hrůzou sleduji jejich zlost a hněv, ovšem jen na ty, na které si dovolí. A na druhé straně jsou lidé zcela pasivní k politické moci. Před čtyřiceti lety se vymlouvali na politický strach, dnes zase na existenční tlak. Tehdy se vymlouvali na děti, dnes zase splácejí hypotéky…Ale držíme Vám pěstičky, čteme Vás, jen mne nikde nejmenujte…
Dnes již zapomenutý velký, velký český spisovatel Egon Hostovský, který značnou část života prožil v emigraci - se ve svém slavném románu Všeobecné spiknutí zabývá jakousi "zmateností hlavního hrdiny", kterému se začínají míchat lidé dvou epoch, které potkal v mládí v nastupujícím nacismu a které potkává o třicet let později v emigraci. Jsou si tak podobní a jen ti současní mají veliké štěstí, že žijí na jiném místě a v jiném čase - a proto nemohou tak sadisticky zasáhnout do života milionů lidí jako vrstevníci Hostovského v mládí.
I já dnes slyším stejná slova, stejné věty jako zamlada, mám podobný strach a bojuji se stále stejnou hloupostí nejen ve své hlavě. Je zajímavé, že je to tak vyhrocené vždy v době, která je těhotná k nějaké větší společenské změně.
Ona totiž ta česká cesta od státně socialistické normalizace ke kapitalistické oligarchii, kterou nazývám neonormalizací - je vlastně můj celý dospělý, sociální život…
Držme se a neztrácejme naději! Změna je možná! Najednou se to stane a ani nevíte jak. Člověk myslí a Bůh se směje.
Diskuse