Exploze v Bejrútu a ruská spojka. Místní i ruský bordel

6. 8. 2020

čas čtení 9 minut



V Bejrútu roste hněv a zoufalství poté, co státní činitelé přiznali, že obrovská exploze v přístavu, která usmrtila nejméně 135 lidí, zranila tisíce a připravila statisíce lidí o přístřeší byla předpověditelná a mnozí před ní opakovaně varovali.


Reportér Channel 4 News: Svět se ptá: Jak se to stalo? I když nevíme, co to podpálilo, první a zásadní odpovědí na tu otázku je: dusičnan amonný. Libanonský premiér v úterý promluvil k národu a hovořil o 2750 tunách této chemikálie. Která zůstala ve skladišti v bejrútském přístavu po dobu šesti let! Bez bezpečnostních opatření.

Libanonský premiér Hassan Diab: Fakta budou zveřejněna o tomto nebezpečném skladišti. Bylo to tam od roku 2014.

Reportér: Dusičnan amonný je běžně užívaná chemikálie. Používá se na výrobu hnojiv a výbušnin. Je to okysličovadlo, což znamená, že zintenzivňuje hoření. I když je obtížné ji zapálit samu o sobě, detonuje, pokud je vystavena extremnímu horku v uzavřeném prostoru. Také pokud je kontaminována například slanou vodou nebo ropou, reakce se zrychluje.

Jo Gilbertson, oddělení hnojiv, AIG: Protože je to okysličovadlo, musí to být skladováno mimo jakékoliv látky, které by se mohly stát v případě požáru zdrojem paliva. Protože dusičnan amonný dodá velké množství kyslíku.

Reportér: Takže: co dělaly tisíce tun dusičnanu amonného po dobu šesti let ve skladišti v Bejrútu? Načasování a tonáž odpovídaly příjezdu jedné nákladní lodi.

 

Nákladní loď Rhosus měla moldavskou vlajku. Vyplula z Batumi v Gruzii v říjnu 2013 a vezla 2750 tun dusičnanu amonného do Mozambiku. Cestou loď zaznamenala technické problémy a kapitán se rozhodl plout do Bejrútu k opravám. Tamější přístavní úřady loď prověřily a oznámily, že není plavbyschopná. Loď byla zadržena v přístavu.

Poté pokusy kontaktovat majitele a nájemce lodi selhaly a usoudilo se, že loď byla opuštěna. Náklad byl z lodi vyložen a umístěn do skladiště v důsledku právního sporu ohledně toho, kdo náklad vlastní. Tento dopis, datovaný před třemi lety, pocházel podle libanonských médií od státního činitele, který požadoval, aby soudce rozhodl, kam se má  chemikálie uložená ve skladišti číslo 12 dopravit. Pokud je tento dokument pravý, znamená to, že úřady věděly o existenci této chemikálie.

Před šesti lety posádka lodi, většinou Rusové a Ukrajinci, také uvízla v Libanonu. Tou dobou jmenovali vlastníka lodi jako ruského občana Igora Gorchuškina, trvalým pobytem na Kypru. Pokud je to pravda, zřejmě explozi ve vzdálenosti více než 200 kilometrů slyšel. To jsou podrobnosti této tragédie.

 
* * *

V Bejrútu roste hněv a zoufalství poté, co státní činitelé přiznali, že obrovská exploze v přístavu, která usmrtila nejméně 135 lidí, zranila tisíce a připravila statisíce lidí o přístřeší byla předpověditelná a mnozí před ní opakovaně varovali.

Vychází najevo množství dokumentace, z níž vyplývá, že obrovské množství dusičnanu amonného, kdysi charakterizovaného jako "plovoucí bomba" bylo v přístavu uskladněno od roku 2014. Ještě před půl rokem činitelé, kteří zásilku prověřovali, varovali, že jestliže nebude přesunuta, "vyhodí do povětří celý Bejrút".

Odhalení, že nedbalost vlády zřejmě zavinila nejhorší explozi v historii Bejrútu, vyvolala nový hněv proti libanonským politikům v obyvatelstvu už naprosto zuřícím nad probíhající finanční krizí, v jejímž důsledku byla uvržena polovina země do chudoby. Demonstranti v centru Bejrútu zaútočili na konvoj bývalého libanonského premiéra Saada Haririho a hádali se s jeho osobními strážci  - byl to zatím  nejzjevnější výraz hněvu, který roste proti libanonským politikům po této katastrofě.

Vláda uvedla ve středu večer, že umísťuje nejmenovaný počet pracovníků bejrútského přístavu do domácího vězení a že bude následovat vyšetřování, jak je možné, že vysoce explozivní materiál byl uskladněn méně než 100 metrů od obytných čtvrtí. Vláda také vyhlásila čtrnáct dní národního nouzového stavu a dala v hlavním městě plné pravomoci armádě.

Počet mrtvých podle libanonského Červeného kříže stoupl na více než 135 osob a více než 4000 osob bylo zraněno. Příbytky až 300 000 lidí byly poškozeny a některé jsou neobyvatelné. Desítky lidí se stále pohřešují, obavou je, že jsou pohřbeni v troskách.

Mediální zprávy z roku 2014 uvádějí, že v tom roce byla v bejrútském přístavu zkonfiskována Rusem vlastněná loď poté, co tam nouzově přistála. Loď nedostala od celníků povolení odplout, protože bylo rozhodnuto, že není plavby schopná.

Bývalý kapitán lodi, Rhosus, tvrdil v rozhovoru s ruskými novináři před šesti lety, že majitel lodi, údajně Igor Grechuškin, ji zanechal svému osudu spolu s posádkou, kterou drží celní úřady "jako rukojmí". "Majitel zanechal loď svému osudu. Náklad je dusičnan amonný. Je to výbušná látka. A my jsme byli opuštěni. Žijeme 10 měsíců na sudu prachu."

V jiném dopise, zveřejněném novinářem ve styku s posádkou, byla loď charakterizována jako "plovoucí bomba a posádka je rukojmím na této bombě".

Ve středečním rozhovoru s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa popřel kapitán lodi, že loď měla problémy, a řekl, že byla zkonfiskována za to, že nezaplatila přístavní poplatky. Mezinárodní federace dopravních dělníků, která usiluje o získání zpětných platů a o repatriaci posádky, potvrdila, že loď byla částečně zadržována proto, že u přístavu měla dluh 100 000 dolarů za nezaplacené faktury. Ve středečním rozhovoru s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa uvedl kapitán lodi Boris Prokošev, že předtím přímo jednal s Grechuškinem, jehož charakterizoval jako majitele lodi.

Badri Daher, generální ředitel libanonského celního úřadu, řekl ve středu ráno rozhlasové stanici LBCI, že v následujících letech jeho úřad poslal soudnictví šest dokumentů, varujících, že uskladněný materiál je nebezpečný. "Žádali jsme, aby byl znovu exportován, ale to se nestalo. Necháváme to odborníkům a těm, kteří jsou za to odpovědni, aby vysvětlili proč ne."

Tisková kancelář Reuters citovala anonymní zdroj blízký jednomu zaměstnanci přístavu, který uvedl, že před půl rokem provedl tým činitelů inspekci dusičnanu amonného a varoval, že jestliže nebude přesunut jinam, "vyhodí to do povětří celý Bejrút". Další zdroj uvedl, že několik výborů a soudců bylo varováno ohledně této chemikálie, ale "nikdo nic nepodnikl" a chemikálie nebyla odstraněna.

Dosud je nejasné, co bylo příčinou výbuchu, vzhledem k tomu, že dusičnan amonný vyžaduje k výbuchu extremní horko. Abboud uvedl, že město Bejrút vyslalo na místo v reakci na zprávy o požáru skupinu hasičů a že ti jsou po výbuchu nezvěstní. Znamenalo by to, že požár hořel dostatečně dlouho, aby se hasiči dostavili na scénu.

Některé záběry z okamžiků před výbuchem také zaznamenaly silný šedivý kouř, který se šířil z přístavu, a sérii malých výbuchů s rudým kouřem, a pak došlo k obrovskému výbuchu třinátsetkrát silnějšímu, než byl výbuch dusičnanu amonného použitého při bombovém atentátu v roce 1995 v Oklahoma City.

Reuters citoval ve středu anonymní zdroj, že požár vznikl ve skladišti číslo 9 a pak se rozšířil do skladiště číslo 12, kde byl dusičnan amonný uložen. Zdroj původního požáru je neznámý.

Na fotografiích a videozáznamech je vidět hluboký kráter v zemi, kde stávalo skladiště č. 12, vedle řady zničených obilných sil. Okolní oblast je celá zcela zničena.

Libanonský ministr ekonomiky Raoul Nehme uvedl, že poškození sil způsobilo, že Libanon má menší zásoby obilovin než na měsíc, ale tvrdil, že riziko nedostatku potravin nehrozí.

Abboud uvedl, že výbuch poškodil více než polovinu Bejrútu a škody budou vyšší než tři miliardy dolarů.

Většina východního Bejrútu je už neobyvatelná.

Poté, co byl Bejrút v osmdesátých letech dvacátého století symbolem ničení a chaosu, po patnáct let dlouhé občanské válce došlo v městě k pozoruhodnému oživení. Bejrút získal pověst jako místo pro mejdany bohatých a jako divadlo pro politické intriky na Blízkém východě.

Na mnoha budovách byly stále ještě otvory po kulkách, dodávka elektřiny byla nepravidelná, a konflikt z občanské války zůstával nesmířený, nicméně Libanon začal získávat investice z celého regionu a miliony dolarů od libanonské diaspory, které zakryly nedostatky v libanonských institucích a v jeho infrastruktuře.

Pozitivní vývoj skončil v roce 2020, kdy se ukázalo, že státní rozpočet je zatížen půjčkami, které nemohou být splaceny, a byrokratická nehybnost a nedbalost vedla k hospodářské katastrofě a nyní k tomuto obřímu výbuchu.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

Bejrút před výbuchem a po něm:


0
Vytisknout
10339

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2020