Proč nebudou žádná jednání s Putinem

9. 8. 2023

Proč neprobíhají žádná jednání s Putinem? Tato otázka není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Existují však dva hlavní důvody.

První důvod, "obraz války", je zřejmý, ale Putin mu nerozumí a nikdo mu to nedokáže vysvětlit.

Druhý důvod, který je mnohem významnější, je strukturální: Putinovi chybí schopnost přijmout vymahatelné závazky. Ve skutečnosti je to právě tento strukturální důvod, který brání vyjednávání.

Obraz války

Od 24. února 2022, prvního dne rusko-ukrajinské války, jsou hlavními obrazy války v mezinárodních médiích obytné budovy v ukrajinských městech zničené ruskými raketami; zabití a zranění civilisté; a ženy, děti a senioři coby uprchlíci. Pro každého obyčejného člověka je tato válka spojena s fotografiemi mírumilovných ukrajinských civilistů popravených ruskými vojáky v Buči, masovými hroby odkrytými v osvobozeném Lymanu a Irpini a zaplavenými domy po zničení přehrady Kachovka. A odpovědnost za to všechno padá na Putina a jeho ministry a generály. Bez ohledu na to, jak cynický může západní politik být, nemůže s Putinem vyjednávat, protože průměrný člověk v jeho zemi vidí, co se děje na frontových liniích a v týlu. Jak můžete vyjednávat s těmi, kteří jsou za tuto válku zodpovědní?

Skutečnost, že se válka vysílá v reálném čase, byla očividně něco, co ti, kteří ji připravovali a zahájili, nečekali. Kolony ruských tanků na ukrajinských silnicích, raketové a bombové útoky na obytné oblasti a civilní infrastrukturu – to vše je vidět na televizních obrazovkách a titulních stránkách novin s frekvencí, s jakou k nim dochází. Vraždy civilistů v Buče a Irpini nebyly od té doby zdokumentovány desítkami zpravodajských agentur a mezinárodních organizací. Toto je první válka v lidské historii, kterou svět sleduje v přímém přenosu. Ti, kdo tuto válku zahájili, jsou přirozeně vnímáni jako zločinci, ne jako partneři pro vyjednávání.

Potíž pro Putina a jeho nejbližší spolupracovníky spočívá v tom, že samozřejmě nechápou obraz války, který vidí celý svět. Žijí ve své vlastní speciálně vytvořené realitě, v níž nebyly žádné komory pro mučení zadržených během okupace Chersonu, žádné popravy civilistů a neozbrojených ruských válečných zajatců v Buče a žádný ruský letecký úder na divadlo v Mariupolu, kde ženy a děti hledaly útočiště před bombardováním. Nejen, že to v Putinově světě neexistuje, ale i kdyby měl nyní adekvátního poradce, nemohl by o tom Putinovi říct! V Putinově Rusku je zakázáno říkat pravdu o válce – i když je to nutné z cynických a pragmatických důvodů.

Putinovi by mělo být řečeno, že aby vytvořil možnost pro jednání, musí veřejně zahájit vyšetřování zločinů spáchaných na okupovaných a následně osvobozených územích. Velení 64. motostřelecké brigády a snad celé 35. a 36. armády Východního vojenského okruhu, 331. a 137. výsadkového pluku, 104. a 234. útočného výsadkového pluku a dalších vojenských jednotek odpovědných za zabíjení civilistů v Buče by mělo být postaveno před soud. Důstojníci a vojáci přímo odpovědní za tyto zločiny by měli být náležitě potrestáni. Totéž platí pro další klíčové epizody.

Totéž platí pro ty, kteří by se mohli zapojit do jednání. Kdo by vyjednával s Lavrovem, Poljanským, Antonovem a dalšími "diplomaty", kteří s vážnou tváří lhali celému světu o Buče?

Ale kdo to může říct Putinovi? Kdo může odpovědět na jeho otázku: "Proč s námi nevyjednávají?", pokud je odpověď na tuto otázku podle jeho zákonů považována za zločin? "Informační bublina", v níž Putin a jeho okolí žijí, není novinářskou metaforou. Skládá se z mocné institucionální struktury, zákonů a lidí, kteří jsou na základě těchto zákonů uvězněni. Putin neví, jak celý svět vnímá rusko-ukrajinskou válku, a nemůže to zjistit.

Strukturální důvod

Obraz války je důležitým důvodem, proč ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a západní politici nevyjednávají s Putinem, ale není to ten nejdůležitější. Ano, vyjednávání s někým, kdo nařídil agresivní válku a požaduje uznání svých dobytých území, je obtížné kvůli vnitřním politickým omezením. Je to náročné, ale možné. Kdysi se vyjednávalo s Pol Potem, krvežíznivým maniakem horším než Stalin nebo Mao; s Kaddáfím, diktátorem téměř stejně krvavým; s Arafatem, odpovědným za teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu; a další lídři příliš toxičtí na to, aby s nimi vyjednávali veřejně. Profesionální diplomaté jsou koneckonců v podstatě lékaři, kteří léčí pacienty bez ohledu na jejich morální kvality.

Potíž spočívá v tom, že jednání s Putinem jsou v současné době bezpředmětná, protože Putin nemůže učinit žádné smysluplné závazky. Může slibovat slovy, ale ve skutečnosti jsou tyto sliby bezcenné. Za 20 let své vlády slíbil prakticky všechno – podepsal například smlouvu o hranicích s Ukrajinou. A všechno porušil. Za poslední dva roky porušil téměř všechny sliby, které dal. Opět, Putin sám o tom možná ani neví. Mám podezření, že by bylo strašným rizikem, kdyby mu jeho podřízení připomínali, co řekl před měsícem, rokem nebo dokonce týdnem. Ale všichni ostatní vědí, že porušuje všechny své sliby. Bez ohledu na to, jak pragmatický a cynický může vyjednavač být, jaký je smysl takových jednání?

Putinova neschopnost přijmout vymahatelné závazky samozřejmě není jeho osobním problémem. Je to institucionální záležitost. To je místo, kde by se hodil parlament, ale je zcela zničen - v tom smyslu, že každý ví, že ať už poslanci schválí jakékoli zákony, mohou je zítra na žádost administrativy zrušit.

Na rozdíl od zemí, kde pracují parlamenty, v Rusku roku 2023 není parlament zdrojem nezávislých záruk. Není to mechanismus, který může obsahovat vážně míněné závazky. Totéž platí pro jakoukoli ruskou instituci, ať už jde o ministerstva nebo regionální správy. Nemohou být zdrojem nezávislých záruk. Putinovy sliby, ať už jsou jakékoliv, nemohou být ničím podloženy.

Není divu, že nikdo na Západě nepočítá s jednáním s Putinem. Viz výše. Jak můžete vyjednávat s někým, kdo nevyhnutelně poruší dohody? I když je nyní nechce porušit a upřímně v ně věří, nic v Rusku ho nemůže přinutit tyto dohody dodržovat. Právě proto se současný plán – žádná jednání až do porážky ruských sil na ukrajinském území a poválečné záruky bezpečnosti Ukrajiny prostřednictvím členství v NATO – jeví jako jediná realistická možnost, a to i pro ty nejzatvrzelejší cyniky.

Zdroj v ruštině: ZDE