Velikonoční větve

7. 4. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 1 minuta
 

Čas velikonoční mne navedl na vyšlapanou stezku k ležení bezdomovců.

Tedy vlastně ležení… jak běží čas, napřed měli bydlení z igelitu, teď už jakési papundeklové – dokonce s visacím zámkem!

U potoka.

U řeky.

V lužním lesíku.

 

Drobný dřevěný mostek přes potok jako přes hradní příkop, ohniště.

Všude neuvěřitelně čisto a uklizeno, to leckdo nemá ani na VIP zahrádce.

Vlastně mi to přijde jako taková sice nikde nezapsaná, ale o to úžasnější „společenská smlouva“.

MY tady nebudeme dělat bugr a VY nás tady necháte žít – přežít...

Šel jsem popřát hezké Velikonoce.

Oproti jindy ale nikdo nevykoukl.

Tak jsem tašky hodil ke dveřím a koukám kde co lítá.

Občas tu pobíhá ratlík neznámého druhu, který sice asi nekouše, ale člověk už je tak nějak živočišně v pozoru.

Pak koukám, že kus dál ve křoví se něco hýbe.

Sbírají spadané větve - čistí veřejný lesík.

Ráno, v mrazu.

Dřevo na oheň znamená život.

Pro jiný druh lidí třeba i odporný odpad, který vyhrnou ze své krásné zahrady někam, kde už to „konečně nepřekáží“. Často na černou skládku.

Jejich drobná lucernička ve vrbě nad řekou už nesvítí - je den.

Budou Velikonoce.

1
Vytisknout
6019

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2023