Podzemní skvosty

11. 4. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 10 minut
 

Nejen pražské historické podzemí je plné jedinečných skvostů, o nichž má málokdo z nás tušení, tak je to i s tím brněnským, jehož zpřístupňování probíhá po částech od roku 2010. A k jeho nejznámějším artefaktům patří Mincmistrovský sklep a sklepy Nové radnice na Dominikánském náměstí, Labyrint pod Zelným trhem a zpřístupněná kostnice pod kostelem sv.Jakuba na Jakubském náměstí. Kdo, ale by nás nejlépe a poutavě s těmito jedinečnými a pozoruhodnými podzemními místy seznámil a i provedl, než jeden z jeho nejuznávanějších brněnských znalců, autor mnoha zajímavých přednášek a čtivě psaných knih, z nichž vybírám nejen mezi odborníky, ale také i širokou čtenářskou obcí jeho velmi ceněnou trilogii Brněnské podzemí, Ing. Aleš Svoboda.

Pane Svobodo, jak dlouho jste na této zmíněné trilogii pracoval?

 

Mé knížky vznikaly postupně a každá si vzala rok práce. Nikdy jsem totiž neuvažoval o tom, že bych vydal tři pokračování. Vždy však byl impulzem nějaký nový nález, který jsem chtěl zveřejnit. Do větší části brněnského podzemí se totiž nedá bezpečně dostat, takže jsem musel naše objevy prezentovat knižně. Nemohl jsem se smířit s tím, že o některých podzemních objektech ví jen pár zasvěcených. A protože je situace pořád stejná, začínám uvažovat i o vydání čtvrtého dílu.

Takže se opět můžeme začít těšit, ale kromě toho jste i uznávaným konzultantem, iniciátorem a garantem jeho záchrany. Jde, vždy vše lehce nebo musíte na této cestě bojovat i s řadou překážek z nejrůznějších stran?

Ne, vůbec to nešlo lehce. Byl to ve většině skutečně boj o každý sklípek. Nemohl jsem se totiž smířit s tím, že to, co objevíme, bude zničeno nevhodnou statickou úpravou. Proto jsem se zasazoval o jejich záchranu v původní historické podobě a mnohdy to byl opravdu souboj s byrokracií a neuvěřitelnou neochotou příslušných úředníků. Ale většinou se to nakonec povedlo i když jsem si možná zkrátil v bezesných nocích část života. Ale teď už vím, že to stálo za to. Přesto se několik exkluzivních podzemních prostor zachránit nepodařilo, ale to už k této profesi prostě patří.

Když se ještě vrátíme k vaší první knize z této zmíněné trilogie, tak je vlastně exkurzí do veřejnosti nepřístupného historického podzemí města Brna. Jak hodně nebezpečná pro vás jako pro autora tato výprava byla?

O nebezpečí se tady nedá téměř vůbec mluvit. Byla to jen rutinní dlouhodobá práce na jejímž konci byl některý z objevů. Horníci, kteří na průzkumech pracují, jsou profesionálové, kteří se nepouští do žádného hazardu. Vše probíhalo s největší opatrností a bezpečnostním zajištěním. Spíše mne vždy překvapilo, co všechno staré klenby a konstrukce vydrží. Myslím, že největší šoky zažíval statik. Přesto občas nastaly situace, kdy do objevených sklepení nikdo nechtěl vstoupit jako první a pak jsem tam tedy musel jít já a zjistit co jsme vlastně objevili. Ale byl to vždy tak příjemný adrenalin, že jsem si nebezpečí vůbec nepřipouštěl.

Není žádným tajemstvím, že jste absolventem Vysokého učení technického v Brně, kde jste pracoval jako projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, a pak ve zdejším R-ateliéru, ale co vás nasměrovalo k vašemu rozhodnutí věnovat se právě zdejšímu podzemí – byla to ta touha, po tom tajuplném objevování a dobrodružství?

K průzkumu brněnského podzemí jsem se dostal vlastně náhodou. Když jsem nastoupil v roce 1984 do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO), byl jsem čerstvým projektantem po vojně. Tehdy jsem byl přidělen k architektovi Liboru Hanákovi, který se průzkumům podzemí věnoval. Potřeboval pomocníka, stavebního inženýra, který by posoudil klenby a rozuměl stavebním konstrukcím. Byli jsme tehdy tři noví inženýři ve firmě a nikdo tuto práci nechtěl dělat, všichni jsme snili o tom, že budeme projektovat rekonstrukce památek, hradů, zámků, městských center a podobně. O podzemí jsem tehdy nevěděl skoro nic a nezdálo se mi to dostatečně zajímavé. Vedení ústavu nám tedy sdělilo, že se na podzemí budeme střídat. Já začal první a už mi to zůstalo, ke střídání nedošlo. Až teprve po deseti letech jsem zjistil, že brněnské podzemí je neuvěřitelný fenomén. A tehdy jsem začal s propagací objevených prostor, protože jinak se o nich vůbec nic nevědělo a nedalo se tedy ani zachraňovat.

Tomuto objevnému zkoumání se věnujete již přes pětatřicet let, takže musíte disponovat velkou dávkou odhodlanosti a trpělivosti. Nemýlím se..?

Asi ano, bez toho by to vůbec nešlo. Nedokázal jsem se totiž vyrovnat s tím, že podzemní objekty, které vznikaly a sloužily po staletí se mají za pár dní zničit. Naštěstí i mezi kompetentními úředníky, kteří rozhodovali o tom, co se zachová a co ne byli velmi osvícení lidé, kteří pochopili hodnotu našich objevů a velmi nám pomáhali. Vždy to záleží na osobnostech, které jsou v ten pravý čas na svém místě. Musím říci, že jsem na ně měl velké štěstí.

Kolik zajímavých sklepních prostor, chodeb, štol a studní jste za tu dobu objevil a do kolika z nich může zvídavá veřejnost vstoupit?

Objevů bylo opravdu velké množství. Každý rok jsme nacházeli další a další sklepení, štoly nebo studny. Výčet po těch 35 letech průzkumů je skutečně velký. A přestože se vše nepodařilo zachránit, tak velká část je přístupná alespoň přes poklopy a šachty, kterými však široká veřejnost vstoupit do podzemí nemůže. Proto jsme vytipovali několik podzemních objektů, kde to možné je a tak se od roku 2010 začalo se zpřístupňováním těch nejatraktivnějších prostor pro veřejnost. První z nich byl Mincmistrovský sklep, pak Labyrint pod Zelným trhem a Kostnice u sv. Jakuba. V dnešní době je největší atraktivitou komplex vodojemů na Žlutém kopci a soustava protileteckých krytů z konce II. světové války. Doufám, že tento trend bude i nadále pokračovat, protože toho v nabídce mám stále dost.

Zažil jste při těchto objevech i nějaké nevysvětlitelné podzemní jevy, při nichž vás mrazilo v zádech?

Ne, jsem v těchto věcech velmi racionální. Ale zažil jsem situace kdy mě doslova mrazilo z toho, co jsme objevili. Jedna z nich byla, když jsme se podzemím prokopali pod kostel sv. Jakuba do kostnice. Vidět to obrovské množství ostatků našich předku ve velkých hromadách, to byl skutečně mrazivý zážitek. A snad nejsilnější emoce mne přepadly, když jsem vstoupil do cihelného vodojemu z roku 1874 na Žlutém kopci. Když jsem spatřil tento podzemní chrám, doslova jsem přestal dýchat.

A právě ve vaší druhé knize, jste se dopodrobna věnoval nejen Dominikánskému náměstí, ale i Žlutému kopci, který se rozkládá poblíž hradu Špilberk. Existují i nějaké podzemní chodby, které by tuto horu spojovaly s tímto hradem?

Legendy o tajných chodbách propojujících Špilberk s dalšími místy nebo dokonce městy kolují v lidové slovesnosti pořád. Snad nejznámější je legenda o tajném podzemním spojení Brna s klášterem v Rajhradě. Nebo o chodbách propojujících Bystrc s historickým Brnem. Jsou to sice jen výplody fantazie, které ale mají logický základ, protože podzemí je tajemné a k těmto představám velmi svádí. A přestože je to jen výplod fantazie, některé objevy se částečně s těmito legendami ztotožňují. Tyto skutečnosti uvádím na svých přednáškách a posluchači často bývají velmi překvapeni.

Když by naši čtenáři projevili zájem navštívit, některé z vašich dalších přednášek, kde se mohou informovat?

Přednášky pořádám poměrně často a informace si vždy zájemci mohou najít na internetu nebo na mých stránkách na Facebooku (Brněnské podzemí – knihy). Přednáším hodně také v knihovnách v Brně i okolí, a také na univerzitách třetího věku (Mendelova univerzita, Vysoké učení technické). Velmi populární jsou přednášky ve Společenském centru v Bystrci a od jara pak v Dělnickém domě v Židenicích.

V předchozích otázkách jsme zmínili vaše dvě knihy, ale teď k té třetí, v níž jste zmapoval nové podzemní stavby a nálezy z let 2006 – 2012, kdy jste objevil např. podzemí Minoritského kláštera s množstvím sklepení a krypt či historickou odvodňovací štolu ze Špilberku. Kam až tato štola zasahuje?

Vše, co je v mých knihách, nemusí být nálezy, které jsme za ta léta uskutečnili. Popisuji v nich i podzemí které je třeba známé jen odborníkům či historikům a publikováním se je snažím jen přiblížit široké veřejnosti. Ale odvodňovací štolu, která vede ze Špilberku přes Solniční a Českou ulici až na Moravské náměstí jsme skutečně objevili. Naštěstí se nám ji podařilo zachránit a tak máme krásný doklad technické stavby, která v minulosti velmi dobře sloužila.

Ale to není zcela vše, neboť Brno má velmi rozsáhlé podzemní labyrinty, jejichž budování probíhalo mezi 18. a 20. stoletím, takže na vašem pracovním stole musí kromě námětu na zmíněnou čtvrtou knihu, ležet i mnoho dalších. Je to tak?

Je pravda, že námětů je ještě na další dva díly. Napsat a vydat další knihu je ale práce minimálně na rok. Tak uvidím, jestli si na její sepsání ještě najdu čas. Třeba se to podaří a brněnské podzemí bude opět zpřístupněno alespoň přes fotografie a historické dokumenty. Rozhodně to nebude nuda 😊

Děkuji za rozhovor.




1
Vytisknout
3454

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2023