Útěk před právníky na ukrajinský způsob, aneb Co zbylo ze spravedlivé války?

8. 8. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
V současné české veřejné debatě začal vedle potrhlé Babišovy teze (podle níž už válka na Ukrajině "skončila") převládat názor, že prý "nemáme nárok" vyžadovat po Ukrajincích, aby se ve své válce proti ruským okupantům drželi mezinárodního práva, "protože bojují i za nás a my jim nepomáháme". 

Problémem ovšem je, že pokud přistoupíme na předpoklad, že ukrajinská armáda nemá v prvé řadě povinnost všemi dostupnými prostředky chránit civilisty (ačkoliv, jak upozorňuje zpráva Human Rights Watch, přesně to jí ukládá nejen mezinárodní právo, ale také její vlastní polní řády), nedokážeme už podle žádných solidních kritérií posoudit, zda Ukrajina vůbec ještě vede spravedlivou válku.


V rámci Jus ad bellum (práva na válku) je požadováno, aby válka měla spravedlivou příčinu. Tou ale nemůže být jen cíl "znova dobýt ztracené území", nebo případně ztrestat útočníka. Nejdůležitějším přijatelným cílem je zabránit ztrátám na životech. Zejména pak zbytečným ztrátám.

V tom případě ale například vietnamská intervence v polpotovské Kambodži byla vlastně spravedlivou válkou, protože cílem vietnamských komunistů bylo mj. zastavit masové vraždění. A naopak polpotovci, třebaže ze své strany vedli válku obrannou, přesto nemohli tvrdit, že jde o spravedlivou válku.

Samotné kritérium, zda je válka útočná nebo obranná, naprosto nestačí k tomu, abychom určili, jestli jde o válku spravedlivou či nespravedlivou. Bohužel ani v případě ukrajinského konfliktu nemůžeme jasně říci, zda obránce vede spravedlivou nebo nespravedlivou válku - tedy nemůžeme to udělat, pokud jsme nejprve odmítli požadavek, že konečným cílem musí být ochrana životů civilní populace a zabránění zbytečným ztrátám na životech.

V rámci Jus in bello (práva vedení válečného konfliktu) jsou požadovány principy rozlišování (je zakázáno útočit na civilní oblasti, pokud se v nich nenachází žádný vojenský cíl, což naopak útok činí legitimním), nebo vojenské nezbytnosti (například nelze obhájit umisťování vojenských stanovišť uprostřed civilního osídlení bez evakuace civilistů, jestliže lze úkol splnit jinak).

Hlavní teoretické kritiky teorie spravedlivé války jsou dvě. První je klasický pacifismus, podle kterého nelze vůbec žádnou válku označit za spravedlivou a má být proto vynaloženo veškeré úsilí na to, aby byla za jakoukoliv cenu ukončena. Druhou je pak nacionalistická teorie války, podle níž k ospravedlnění války postačuje, pokud prostě "slouží národním zájmům".

Na sporu o kritickou zprávu Amnesty International a de facto i Human Rights Watch ohledně ukrajinské války je nejzajímavější, jak se zastánci agresívní reakce ukrajinských úřadů mimoděk a v podstatě asi nevědomky posouvají od teorie spravedlivé války k teorii války nacionalistické. Námitky, že ukrajinští velitelé neudělali vše, co bylo v jejich moci, aby ochránili životy civilistů, jsou odráženy poukazy na údajně "akademický" charakter takových požadavků, jejich "nepřiměřenost" ve "skutečném" konfliktu, insinuuje se "klam západních bílých límečků", které "nemusejí řešit skutečné problémy válčení", atd. Jinými slovy, dochází zde k odmítnutí teorie spravedlivé války per se na základě "samozřejmého" předpokladu, že "naše válka je sama o sobě správná, žádná kritéria splňovat nemusí". Vedení války neslouží primárně ochraně životů ukrajinských civilistů, ale zjevně jde o to znovuobsadit Ruskem dobytá "národní" území, jak to samy ukrajinské úřady opakovaně vyhlašují.

Celé měsíce jsme byli ujišťováni, že Zelenského Ukrajina je pevně odhodlána odpoutat se od Ruska a civilizačně směřovat na Západ. K tomu ale kromě jiného patří i západní pojetí spravedlivé války. Pokud hodlá ukrajinské vedení udržet podporu Západu pro svůj boj s Ruskem - a bez této podpory se absolutně neobejde - musí se také snažit splňovat západní standardy Jus ad bellum a Jus in bello. Tak až moc je věc jednoduchá.

Tvrzením, že se jí tyto standardy prý netýkají, ačkoliv je má ukrajinská armáda zakotvena ve svých předpisech, dělá Kyjiv přesný opak. Ukazuje celému Západu a zejména Evropě (protože napadená Amnesty International je evropskou organizací, zatímco dosud ignorovaná Human Rights Watch s obdobným zjištěním má centrálu v USA), že civilizačně chce vlastně patřit někam jinam, než dosud tvrdila. Že si chce vést válku po svém, bez nároků teorie spravedlivé války. Podle všeho válku primárně nacionalistickou, protože jiné důvody už na ukrajinské straně nezbyly.

Tak jsou tedy rozdány karty v okamžiku, kdy Rusko definitivně prochází kulminačním bodem své ofenzívy a rovnováha sil se začala naklánět ve prospěch Ukrajiny.

Skutečnost, že Kyjiv veřejně odmítl plnit nároky plynoucí z kritérií spravedlivé války, ovšem udržení západní podpory po dlouhé příští měsíce nejspíše dvakrát neprospěje.

-1
Vytisknout
9418

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2022